Skandinávie, ve sněhu a ledu

Že uteču začínajícímu jaru v Česku na chladný sever Evropy, jsem tušil někdy od léta. Bohužel díky poměrně náročnému plánování jsem do posledních chvíle nevěděl, zda cesta za pižmoněm severním opravdu vyjde. Až z posledního Bohdanova emailu v polovině března jsem cítil, že by se to zkusit mohlo. Šance na fotky minimální, ale alespoň prověříme vybavení v extrémních podmínkách. Zapůjčení sněžnic, oprášení vybavení vysokohorského turisty a jelo se.

03-2012-0368 03-2012-0368 Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark III, Objektiv: Canon EF 400mm f/2.8 L IS II USM, stativ Gitzo, Clona: 10, Doba expozice: 1/1000 s, ISO: 100, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ne, 27. března 2012 10:21:55, Dovrefjell–Sunndalsfjella National Park (Norsko)

Get Flash to see this player.


Video mojí do kopce stopající maličkosti natočil telefonem Samsung Bohdan Němec

Proč právě norský pižmoň?
Už když jsem byl před lety poprvé v Norsku, tajně jsem doufal, že vyjde chvilička pro návštěvu národního parku Dovrefjell, právě kvůli pižmoňům severním. Přestože tato impozantní zvířata žila před nějakými 20tis. lety na území většiny Evropy (včetně Česka), nyní se s nimi díky transportu z Grónska můžete setkat pouze ve středním Norsku. Bohužel, ač jsem se severem Evropy od té doby mnohokrát mihnul, k pižmoňům jsem se nikdy nedostal. I proto, že mě to v nezimních podmínkách vůbec nelákalo. Pižmoně mám spojené se sněhem, ledem a sychravým počasím. Pižmoň v trávě mi připadá jak lední medvěd na golfovém hřišti.
Počasí shovívavě nevhodné
Bohužel, co se týče počasí a vhodných podmínek pro fotografování, nedá se spolehnout na nic. Ač je obvykle březen v nejvyšších norských kopích velmi sněhový a mrazivý, skutečnost byla přívětivější. V den našeho příjezdu sníh spíše roztával a slunce žhnulo tak, že nám hned spálilo obličej. I když se hned další den ukázala pravá arktická zima, sníh až na drobné krátké výjimky nepadal vůbec. Místy jej sice bylo nepříjemně dost, ale intenzivní chumelenice by pižmoňům na fotkách prospěla.
Na absenci extrémního počasí jsme si ale stěžovat nemohli. Třebaže se teploty ohleduplně pohybovaly od +2 do -10 °C, s nepříjemným vichrem na hřebenech, často o rychlosti 80 km/h, to bylo opravdu náročné a chladné.
Když jsme se před cestou rozhodovali, zda použijeme pro přesuny v horách sněžnice nebo lyže, nakonec se ukázaly sněžnice jako vhodnější. Především díky strmému terénu a vrcholovým vyfoukaným partiím zcela bez sněhu (právě zde se mají zdržovat pižmoni, je to jediné místo, kde se dostanou k potravě). Bohužel, první den v údolí byl sníh rozbředlý jako voda (a sněžnice spíše k ničemu) a další dny by snad byly na ledových plotnách mačky vhodnější. Nicméně, zpětně hodnotím, že mít každý den sněžnice u sebe bylo výrazné plus.

Když je průvodce k ničemu

Naneštěstí, pižmoň severní se v zimě chová výrazně jinak, než v letních měsících, kdy je intenzivně okupován turisty a vyfotí si jej každý, kdo stráví alespoň jeden den v NP Dovrefjell. V zimě se pižmoni zdržují pouze na návětrných stranách vrcholků kopců a nouze o potravu je nutí cestovat parkem na poměrně velké vzdálenosti. Vědomi si této skutečnosti, jsme si na druhý den naší cesty domluvili místního průvodce, který měl aktuální polohu pižmoňů znát. Byla to moje premiéra, ještě nikdy jsem během osmi let fotografování zvířat služeb průvodce nebo stopaře nevyužil.
Bohužel jak se ukázalo, příště ani nevyužiji. Náš průvodce (přesněji průvodkyně) za celý den pižmoně nenašel. To se povedlo až nám druhý den, kdy jsme se sami dostali hlouběji do parku. Z pěti dlouhých dní v kopcích jsme našli skupinu pižmoňů pouze jednou! Když jsme je objevili, bylo krátce před polednem a zůstali jsme s nimi až do setmění. Nyní lituji, že jsme je opustili a sešli do údolí. Příště bych to udělal jinak, se stanem bych se skupinou pižmoňů cestoval po kopcích. Další den jsme je bohužel na hřebenech nenašli.

Fotograf vysokohorským turistou
To jsem zvědavý, jaké další dovednosti si díky fotografování osvojím. V uplynulém týdnu jsem především lezl po kopcích a fotoaparát používal spíše náhodně.  Poměrně intenzivně jsem si tak vzpomněl na léta devadesátá, kdy jsem pravidelněji poznával alpské vrcholy.
Na typický fotobatoh jsem rezignoval úplně. Objektivy Canon EF 400mm f/2.8 L IS II USM a Canon EF 17-40mm f/4 L USM, telekonvertory 1,4x a 2x, fotoaparát Canon EOS 5D Mark III, náhradní oblečení, vodu, vysílačku, GPS navigaci, čelovku, jídlo a vodu jsem nosil v klasickém 60ti-litrovém batohu Ferrino. Na něm jsem měl pak připnuté sněžnice a stativ Gitzo.
S ohledem na poměrně intenzivní fyzickou aktivitu jsem obměnil i šatník. Při běhání po kopcích jsem si vystačil pouze s trikem s dlouhým rukávem z přírodního vlákna Merino o gramáži 200g/m2 (Icebraker), lehkou mikrofleecovou mikinou (Lotto) a asi nejlepší Gore-tex bundou, kterou můžete v současnosti koupit (Tilak Evolution). Když jsem zastavil pro fotografování, oblékal jsem skoro vše, co jsem měl v Norsku, včetně mé drtičky mrazu se syntetickou kožešinou (Tilak Antarctica). Další postřehy týkající se bot, sněžnic, rukavic (nosil jsem s sebou dvoje!), kukly, čepice a brýlí (nejlepší jsou ty klasické lyžařské) by byly na samostatný článek.

Canon EOS 5D Mark III
Pro cestu na sever Evropy jsem měl k dispozici na testování novou digitální zrcadlovku Canon EOS 5D Mark III; v podstavě první plnohodnotný kousek, který překročil české hranice. Během týdne jsem fotografoval pouze s ním, bylo tedy spousta příležitostí k vyzkoušení všech inovací, navíc v poměrně extrémních podmínkách.
Ač jsem si říkal, že se jedná pouze o kosmetickou inovaci mého miláčka Canon EOS 5D Mark II, poměrně záhy jsem se přesvědčil, že se jedná o úplně jiný fotoaparát! O novém těle fotoaparátu připravuji podrobný článek, ale již nyní můžu naznačit, že zejména tam, kde předchůdce značně pokulhával, japonští inženýři mákli nejvíce. Asi mi to nikdo neuvěří, ale nový autofokus a použití ostřících bodů je to nejdokonalejší, co jsem měl možnost na digitálních zrcadlovkách vyzkoušet. Podrobněji snad v průběhu dubna.

Apple iPad 2 v rukách fotografa

Cesta za pižmoňi do Norska byla první fotografickým výletem, kde jsem si vystačil pouze s tabletem Apple iPad 2. Po připojení těla fotoaparátu Canon EOS 5D Mk III jsem jej používal pro promazávání fotografií na CF kartě a pro vytvoření první zálohy. Druhou zálohu jsem pak ukládal na SD kartu (druhá v těle fotoaparátu). Snímky jsem před odesláním na Facebook profil jednoduše upravil v aplikaci PhotoForge 2.

To je jen takové krátké shrnutí, fotkami pižmoňů a dalších zvířat, včetně těch z krátké zastávky během chumelenice u švédského jezera Hornborga se musím nejdříve pořádně prohrabat. Příspěvek tak doplňují jen ilustrační fotografie, jak to v národním parku Dovrefjell vypadalo.

Na cestě mě doprovázeli Bohdan Němec a Láďa Vít, se kterými jsme poznávali Norsko poprvé v roce 2006.

Související odkazy
Ostrov Runde, průvodce fotografa (Norsko)
Papuchalk bělobradý (Norsko)
Chaluha velká, lovci fotografů (Norsko)

03-2012-0139 03-2012-0139 Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark III, Objektiv: Canon EF 17-40mm f/4 L USM, stativ Gitzo, Clona: 14, Doba expozice: 1/60 s, ISO: 100, Kompenzace expozice: 0, Blesk: Ne, 26. března 2012 8:44:00, Dovrefjell–Sunndalsfjella National Park (Norsko)  03-2012-0682 03-2012-0682 Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark III, Objektiv: Canon EF 400mm f/2.8 L IS II USM, stativ Gitzo, Clona: 8.0, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 100, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: Ne, 27. března 2012 17:26:44, Dovrefjell–Sunndalsfjella National Park (Norsko) Pižmoň severní (Ovibos moschatus) Pižmoň severní (Ovibos moschatus) Musk Ox, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark III, Objektiv: Canon EF 400mm f/2.8 L IS II USM + TC Canon 1.4x, stativ Gitzo, Clona: 7.1, Doba expozice: 1/500 s, ISO: 250, Kompenzace expozice: +1, Blesk: Ne, 25. března 2012 17:33:59, Dovrefjell–Sunndalsfjella National Park (Norsko) 03-2012-0685 03-2012-0685 Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark III, Objektiv: Canon EF 400mm f/2.8 L IS II USM, stativ Gitzo, Clona: 8.0, Doba expozice: 1/800 s, ISO: 100, Kompenzace expozice: -1/3, Blesk: Ne, 27. března 2012 17:27:41, Dovrefjell–Sunndalsfjella National Park (Norsko) 03-2012-0137 03-2012-0137 Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark III, Objektiv: Canon EF 17-40mm f/4 L USM, stativ Gitzo, Clona: 14, Doba expozice: 1/40 s, ISO: 100, Kompenzace expozice: 0, Blesk: Ne, 26. března 2012 8:42:48, Dovrefjell–Sunndalsfjella National Park (Norsko)

 

Fotograf
Ondřej Prosický
Ondřej Prosický

se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování divoké přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Fotografické workshopy a expedice zaměřené na přírodu organizuje od roku 2006, snímky publikuje v médiích a má za sebou více než čtyři desítky autorských výstav.

K jeho největším úspěchům patří účast ve finále prestižní fotografické soutěže Wildlife Photographer of the Year. Členem Asociace profesionální fotografů České republiky je od roku 2009. V květnu 2011 udělila Evropská federace profesionálních fotografů Ondřejovi Prosickému titul QEP (Qualified European Photographer) v kategorii Wildlife Photography a v témže roce získal v Bruselu ocenění FEP Landscape Golden Camera. Nejnovějšími oceněními jsou nominace a hlavní ceny soutěží Czech Press Photo, Czech Nature Photo a z Festival de l'Oiseau et de la Nature ve Francii.

Vloženo
01. 04. 2012 , kategorie: cesty, evropa
Sdílejte s přáteli

Komentáře ke článku

(6 příspěvků)
Přidat komentář

Přidat komentář

Jakub H.: Asi takto, už mnohokrát jsem se při focení divokých zvířat přesvědčil, že čím více snímků za vteřinu tím lépe. Jak se něco opravdu děje, šest snímků nestačí. Jedničkovou řadou jsem fotil pět let, je logické, že bych u toho rád zůstal.
Jakub H.
A bez ohledu „na stav účtu“ se ta představa ubírá spíše k 1DX nebo 5DIII? ;-)
Karel
pěkně pěkně, to musel být zážitek, však ještě stopaře oceníš :-), alespoň doufám, já ne ně zatím měl na černém kontinentu štěstí, tak snad se nás bude držet i nadále
Marek Truchlik: 5D Mark III byl pouze na týden, na testování, v neděli jsem jej vrátil. Aktuálně mám pouze 5D Mark II a sám nevím, co v létě bude moje první tělo fotoaparátu. Tedy, já bych věděl, ale aktuální stav účtu je s mými přáními asi neslučitelný... uvidíme. Ale nepanikařím, fotím mám čím!
No asi by skor padlo tam ist v lete.
Pozeram ze uz fotis s 5D mark III. Ostavas pri tomto tele alebo sa pokracujes aj do vyssieho levelu 1D X?
Pekny clanok, Ondro, ako vzdy. A zjavne zaujimave miesto aj z krajinarskeho hladiska. Tesim sa na dalsie clanky odtial.