Botswana a Zimbabwe, poprvé Afrika

Fotograf zvířat, který nechce do Afriky
Pro většinu kolegů to bylo vždy obtížně pochopitelné „Ty, fotograf divoké přírody a nechceš do Afriky?!“. „O přírodu ze sedadla auta nestojím, kolona aut na prašné cestě není žádná divočina“, bývala obvykle moje odpověď.
Můj názor se nijak nemění. Kdo zná můj styl fotografování přírody, ví, že budu v Africe trpět. Však už mě kamarádi, se kterými na černý kontinent vyrážím, varovali, „Nepočítej, že si budeš zvířátka dlouhé hodiny opatrně vodit do atraktivního prostředí v posledních paprscích slunce, jako to děláš v Jižní Americe!“

Dokonalý snímek díky náhodě a štěstí
Afrika je bezesporu královstvím velkých zvířat, kde by se mohl jejich etologii učit každý milovník přírody. Bohužel pro člověka, který chce svými fotografiemi zaujmout druhé, není lokalitou příliš ideální. Pro zajímavý snímek je potřebný vklad autora, nemůže se spoléhat na náhodu a štěstí, které je v Africe pro výjimečný snímek bezpodmínečně nutné. Nechci čekat na to, co mi spadne do klína, chci tvořit!
Ke svému fotografování potřebuji volnost a čas. Jít kam potřebuji, ne být striktně zavřený v autě s kolegy, kteří mají logicky představy o fotce jiné.

Odjezd bez jasného plánu
I když si možná po předešlých řádcích říkáte „Tak proč tam tedy letí!“, svůj důvod mám. V poslední době cítím, že důležitější než dokonalá fotografie je pro mne příležitost být v přírodě a něco nového poznat. Zjistil jsem, že pokud bych chtěl vytvářet jen „dokonalé“ fotografie, cestování za přírodou se mi rychle otráví. Jsem už, nejen co se týká fotografování, poměrně náročný a pokud bych si z výletu nic nepřivezl, byl bych zklamaný. Těší mě, že jsem dospěl do stavu, že si užiji „fotografování“ i bez jediného stisknutí spouště.
Cestu do Botswany a Zimbabwe mám jako poznávání s foťákem, bez nějakých ambicí přivést na snímcích něco jiného, než ty miliony turistů, kteří totéž zkoušeli předem mnou. Prioritně bych rád ve volné přírodě viděl zvířata, o kterých jsem jako malý kluk četl. Fotit samozřejmě budu, ale snad poprvé neodjíždím s jasným plánem, co by mělo na fotografiích být.
Svojí nemalou roli při rozhodování, zda Afriku poprvé vyzkoušet, sehrál také fakt, že vyrážím s kamarády, se kterými mi bylo při společných cestách vždy fajn.

V červenci po návratu pak napíši pár řádek, jaké fotografování v Africe skutečně je. Třeba si to tam zamiluji a budu se vracet.