Lenochod na útěku

Mechem prorostlá kožešina v koruně stromu
Podmínkou pořízení fotografie lenochoda ve volné přírodě je nepochybně to, že musíte zvíře v lese najít. Asi nejsnadnější to bude v kostarickém národním parku Manuel Antonio, který je mezi fotografy tropické přírody vyhlášen jako nejlepší místo pro pozorování savců. Lenochodům tam společnost dělají čtyři druhy opic (...), mýval severní, nosál brýlový, aguti středoamerický nebo třeba urzon kanadský.
Ani tím, že se přesunete do tropické střední Ameriky, samozřejmě nezískáte záruku, že lenochoda uvidíte. Lenochod je zvíře líné, obvykle málo pohyblivé a co jeho pozorovaní velmi znesnadňuje, i velmi maskované. Jejich kožich je jakoby prorostlý bujnou vegetací (něco jako řasy a lišejníky), proto s okolními listy velmi splývá [1]. Jeho chlupy mají šedozelenou barvu a lenochod tak vypadá, jako by vylezl z českého rybníka plného sinic.
Asi největší tragédií je však to, že lenochodím domovem jsou vrcholky bujných tropických stromů a na zem téměř neslézá. Hledání lenochoda v korunách stromů je velmi obtížné, zvednout hlavu nestačí, ideální je ji zcela zaklonit a koukat přímo nad sebe. Ani to však nezaručí úspěch. Najít lenochoda vyžaduje jistý cvik a cit pro to, jaký strom by se mohl chlupáčovi líbit. Mám to štěstí, že se mi to během kostarických workshopů daří a účastníci si obvykle lenochoda vyfotografují. Výjimkou není ani to, že se místí průvodci národním parkem ráno ptají, kde je dnes lenochod.

Lenochod hnědokrký (Bradypus variegatus) Brown Throated three-toed sloth, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 400mm f/5.6 L USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 520 mm, stativ Gitzo 1227 LVL + 1377M, Clona: 5.6, Doba expozice: 1/320 s, ISO: 400, Kompenzace expozice: -1 1/3, Blesk: Ano, Vytvořeno: 10. února 2008 10:13:04, Parque Nacional Manuel Antonio (Kostarika) Zachraňující blesk do koruny stromu
Ani fotografování lenochoda není procházka růžovým sadem. I když je lenochod zvíře poměrně velké, bývá opravdu dost vysoko a ohnisko 400mm je často ideální. Když už lenochoda zahlédnete, s lítostí zjistíte, že má přes oči listy stromu nebo v horším případě větev přes celé tělo. V takovém případě je nutné čekat na okamžik, kdy se zvíře alespoň mírně pootočí. Nejednou to můžou být i desítky minut. Nemá smysl vyčkávat až bude lenochod vidět celý, to se stává opravdu velmi zřídka.
Když už je lenochod pro fotografii připravený, nastává další oříšek a to je zvolení správné expozice. Savec je vysoko v koruně stromu tmavý a prosvítající obloha světlá. Jedinou možností jak scénu korektně exponovat je použití výkonného externího blesku, ideálně v kombinaci s Better Beamer Flash Extender, který dosah blesku výrazně prodlouží. Pak jen stačí fotografii mírně podexponovat (kvůli tmavší obloze a pozadí) a správné zachycení lenochoda již korigovat korekcemi blesku. Při troše hraní, to obvykle vyjde. Pokud ovšem zvíře postojí...

Lenochod hnědokrký (Bradypus variegatus) Brown Throated three-toed sloth, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 400mm f/5.6 L USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 520 mm, stativ Gitzo 1227 LVL + 1377M, Clona: 6.3, Doba expozice: 1/320 s, ISO: 640, Kompenzace expozice: -1, Blesk: Ano, Vytvořeno: 24. února 2008 10:32:19, Parque Nacionla Manue Antonio (Kostarika) Lenochod na útěku
V únoru jsem byl svědkem toho, že i lenochod může vyvinout na jeho poměry neuvěřitelnou rychlost. Zvíře se při cestě parkem zatoulalo do poměrně navštěvované části parku, kde bylo z cesty vyplašeno uřvanými Američany, „Oooohhhh my God, moving Sloth!!!!!!“. Následovalo jeho přetáčení okolo větve a následný úprk do koruny stromu. Mé ženě Martě se toto podařilo zachytit kamerou digitálního kompaktu. Proto předkládám první živé obrázky na stránkách NaturePhoto.cz a věřím, že jich bude v budoucnu více. Pozorný divák si jistě všimne krátkého prosvětlení kožichu mým bleskem při fotografování lenochoda.

[1] Ve vlhkých podmínkách obsahuje kožešina lenochoda symbiotické cyanobakterie, které mu způsobují barevné mimikry. Bakterie poskytují lenochodovi výživu, když si olizuje při tělesné údržbě srst. Lenochodí srst je i hostitelem řas, které můžou za jeho zelenavou barvu a způsobují tím maskovací zbarvení. Díky těmto řasám je lenochodí kožíšek vlastním ekosystémem, hostícím spoustu neparazitických druhů hmyzu.

Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, 24.8.200