Kamzík horský tatranský, divočina nad plesem

Od Zeleného plesa vzhůru do kopců

Asi nemá smysl hledat kamzíka v neprostupné kleči, museli jsme na horské louky s holými skalami ve výškách nad 1800 m. Prošli jsme všechno, co náš skoro týdenní azyl u Zeleného plesa umožňoval.
Kamzíci v Tatrách jsou poměrně trpělivá zvířata, ovšem za předpokladu, že je ze stezek najdete. Ono se to totiž jimi v oblasti moc nehemžilo. Když pak současně chcete respektovat to, že byste neměli chodit mimo turistické chodníky, příliš příležitostí pro fotku není. A nebýt soustředěnějšího krátkého focení hned první den u Belasého plesa, vlastně bych kamzíka ani neměl na fotkách. Sice jsme jednotlivé kusy potkali na jiných místech i další dny, ale “nespolupracovali” pro fotku (byli moc daleko).

Kamzík horský tatranský

Místní kamzíci patří k poddruhu, který se vyskytuje pouze na Slovensku ve Vysokých Tatrách a díky záchranné reintrodukci v 90. letech minulého století i v Nízkých Tatrách. Tehdy bylo totiž na Slovensku posledních 200 jedinců těchto nádherných zvířat. Od té doby se populace zvyšovala až do současnosti, kdy je každý rok napočítáno 1200 - 1400 kamzíků.
V průběhu roku je můžete v Tatrách najít na různých místech, ale obecně lze říci, že nejčastěji jsou na loukách ve výškách 1800 až 2000 m, nad hranicí porostu kleče.
Kamzíky máme i v Česku, ale jejich výskyt není původní, jedná se o alpské kamzíky. Do Lužických hor a Jeseníků byli dovezeni. Pár obrázků z Česka mám tady.

S rodinou ve skalách

Když jsem cestu připravoval, trochu jsem se bál, jestli tam s klučíky Oliverem (11) a Oskarem (7) vše vyvlečeme. Auto jsme totiž nechali v civilizaci a čekal nás minimálně tříhodinový výstup na chatu u Zeleného plesa, která byla přes týden naším azylem. Zvládli to dokonale a i další túry si vyloženě užívali. Na rozdíl od mojí paniky, jak zvládnou úseky se řetězy pod Velkou Svištovkou a na Jahňacím štítu. Přálo nám i počasí, příjemně oblačno bez deště. Jen jeden den jsme se museli otočit pod Vyšším Kopským sedlem, protože bylo v oblačnosti vidět jen na tři metry, což mě dost mrzelo (chtěl jsem jít dále do Bielanských Tater)
Překvapilo mě, jak málo dalších návštěvníků v oblasti bylo. Na našich výletech jsme vždy potkali jen několik jednotlivých dvojic (“Václavák” to byl pouze tehdy, když jsme pokračovali za Velkou Svištovkou dále ke Skalnatému plesu). Situace je asi jiná o víkendu, protože když jsme scházeli v pátek zpět k autu, nahoru k chatě se hrnuly davy lidí.

Nádherné rohaté čertíky jsem v minulosti fotografoval v Itálii, Rakousku, Švýcarsku nebo i u nás v Česku v Lužických horách a Jeseníkách, ale stále mě lákalo potkat se s těmi tatranskými. Jsem rád, že to vyšlo, ve Vysokých Tatrách jsem nebyl určitě naposledy. Budu rád za další tipy na místa s pravidelnějším výskytem, a to především během podzimu.

Související odkazy
Kamzík horský, čertíci Lužických hor
Články o fotografování přírody
Nabídka fotografických workshopů