7.2.2012
Příroda | NaturePhoto.cz
Mravenečník velký, nevidím, neslyším
Po dlouhých horkých dnech, kdy byli všichni savci zalezlí ve stínu hustých křovin a vzrostlých stromů, se po celodenním intenzivním dešti ochladilo tak, že jsme v nečinnosti cítili zimu i my. Ulevilo se tak nejen nám, ale i savcům, kteří se v horkých dnech schovávají a o jejich fotografování jsme mohli jen snít.... více 
zobrazení 670
komentářů Sýček králičí, s prvními slunečnými paprsky
Ačkoli jsem tu již před pěti lety o sýčkovi králičím (Athene cunicularia) v souvislosti s fotografováním na Floridě psal, myslím, že to vůbec nebrání tomu podívat se na něj ještě jednou. V Pantanalu byla drobná sovička v o něco přírodnějším prostředí a v pohlednějších podmínkách. Navíc, vím minimálně o jednom návštěvníkovi stránek, který miluje sovy jako já a fotografie mu udělají radost.... více
Tukani, zobáky z vrcholků stromů
Asi nejtajemnější skupinou tropických lesů, kterou mnohokrát uslyšíte, občas letmo nad hlavou zahlédnete, ale blízká setkání budou výjimečná, jsou tukani. Při svých cestách po Střední a Jižní Americe se mi tukani dlouho schovávali, ale loni během prosince v Kostarice se zdálo, že začínají přicházet lepší časy a tukani se mi začnou předvádět blíže. Bohužel, jak se ukázalo na podzim v Brazílii, byla to jen taková letmá provokace. Poslední příležitosti jsem si opět protrpěl.... více
Vydří hrátky na Rio Negro
Jako lesklé hnědé přízraky, na chvilku se objevil hřbet, aby jej po vteřině překryla hnědá kalná voda brazilské řeky Rio Negro. Když jsem do Pantanalu v září odlétal, z neznámého důvodu jsem odhadoval, že to s pozorováním vyder bude jednoduší. Naivně jsem si přál, jak si je někde v klidu vyfotím při požírání rybičky v prvním sluníčku. Přestože mi Pantanal přichystal spoustu jiných příjemných překvapení, s vydrami jsem měl trochu smůlu.... více
Nandu pampový, společná procházka
Pokud to jde, dělám to často. Když není zvíře v pěkném prostředí, aby mu to na fotce slušelo, tak si jej pomalu dovedu tam, kam potřebuji. I kdyby to mělo být pár kilometrů. A jestliže se třeba jen nudně prochází, chodím s ním v bezpečné vzdálenosti tak dlouho, dokud kupříkladu nezačne u vody pít, případně se v barevném houští nepustí do čištění peří. Ideálním příkladem byla v Pantanalu skupina nandů pampových.... více
Pes Maikong, nebo snad krabožravá liška?
S pozorováním divokých šelem je v Latinské Americe obvykle potíž. Pokud u sebe zrovna nemáte profláknutého osvědčeného stopaře, který nedělá celý život nic jiného, je setkání s nějakým dravým chlupáčem dílem náhody. O to víc je pak člověk překvapený, když nějakou šelmu potkává pravidelně, dalo by se říci i běžně.... více
Čáp jabiru, krátká návštěva u fazendy
Čápi k nám nikdy moc blízko nezaletěli, až jednoho rána. Stejně jako vždy před snídaní v 5:30, ještě skoro za tmy, jsem udělal svoji krátkou pohlídku u jezírka, které bylo těsně za fazendou. Vždy tam bylo něco nového. Někdy pisila, jindy kolpík nebo nedočkavý zoboun tahal z vody první rybičku. Toho rána tam však na břehu pod ohrádkou obepínající pastvinu čeřil hladinu svým mohutným zobákem čáp jabiru, rychle jsem udělal jednu fotku a běžel na kafíčko.... více
Dachstein a šumavské moře
Když stoupáme výš a výš, vůbec se mi nechce věřit, že nahoře bude něco jiného než hustý vlhký mrak. Mlha byla u dveří chalupy, mezi kopci šumavského lesa a až těsně pod vrcholem šlo na obloze zahlédnout drobné šmouhy předvýchodovým sluníčkem růžově nasvícených cirrů. Ani jsem nedoufal.... více
Kapybara mokřadní, přerostlá myš
Asi nejbizarnějším zvířetem brazilského Pantanalu je největší hlodavec světa, kapybara mokřadní. Na tuhle myš jsem se moc těšil, že bude velká, jsem tušil, ale skutečnost byla ještě intenzivnější. Myslel jsem, že se jedná o samotářské skrytě žijící zvíře, ale po mnoha setkáních musím svůj odhad poupravit. Protože měly kapybary svá oblíbená místa, z nichž jedno bylo přímo u jezírka v blízkosti našeho bydlení, nějaký čas jsem jim věnoval.... více
Zoboun americký, první ranní rybička
Se zobákem zabořeným do vody kopíroval temnou hladinu, až se ranním sluncem prosvětlená voda zvedala do metrové výšky. Malá kolonie zobounů na písčitém ostrůvku řeky Rio Negro se pomalu probouzela do dalšího horkého dne. Zobouni začínali během rána lovit své první rybičky a my si v lodičce užívali poslední chvilky, kdy byla teplota snesitelná a mírně pofukovalo.... více
