aktualizace
27.1.2012

Kolibřík na hnízdě, trochu jinak

Občas si fotograf něco vysní, má jasnou představu o výsledné fotografii, dlouho po tom prahne a když se dočká, není to ideální. Ačkoli má co chtěl, podmínky jsou takové, na které rozhodně připraven není. To byl i případ kolibříka s mláďaty na hnízdě, o kterém vám napíšu dnes.

Sen o kolibříkovi na hnízdě
Bylo to na ostrově Martinik v roce 2003, kdy jsem poprvé z blízka viděl rychlé třepotání křídel, které tak charakterizuje kolibříky. Po dni s nimi strávenými jsem si říkal, jak asi malá musejí být jejich čerstvě vyklubaná mláďata, když oni sami mají pouhých několik málo centimetrů.
Od té doby jsem ve střední Americe navštívil několik míst, kde jsem fotografoval kolibříky a vždy jsem si na svojí touhu z prvního dne pozorování vzpomněl a vždy nějaký čas věnoval i hledání obsazeného hnízda. Vždy bez úspěchu, kolibříci mají obvykle hnízda vysoko v korunách stromů a lézt ve větvích se mi nikdy nechtělo. Nejblíže svému snu jsem byl několikrát v kostarické rezervaci Monteverde, kde jsem našel několik prázdných hnízd. Smůla.

Kolibřík zelený (Colibri thalassinus) Kolibřík zelený (Colibri thalassinus) Green Violet-ear, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 200mm f/2.8 L USM + mezikroužek Kenko 20mm, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 260 mm, fotografováno z ruky, Clona: 7.1, Doba expozice: 1/160 s, ISO: 800, Kompenzace expozice: +1/3, Blesk: Ano (3x externí Canon 580 EX II), Vytvořeno: 20. února 2008 15:18, Savegre (Kostarika)Když se štěstí usměje
„Jé podívej, támhle si sednul kolibřík“, takto to z úst mojí ženy Marty začalo. Byl jsem překvapen, co dělá kolibřík na terase našeho dočasného domova, ale jen do té chvíle, než jsem zjistil, co ho k nám tolik přitahuje. Blízko pod stropem bylo na proutěné lampě vystavěné asi 6 cm velké hnízdo kolibříka. Chuchvalec mechů, drobných vláken rostlin a snad i pavoučích sítí, byl pevně přichycen ke stěně lampy ani ne 5 centimetrů pod dřevem obloženým stropem. Když kolibřík za naší přítomnosti rychle odlétl, přinesl jsem si židli a do hnízda nahlédl, byli tam! Dvě kolibříčí holátka, s ještě zalepenýma očima, ani ne 2 cm veliká. Euforie. Konečně, kolibřík na hnízdě a krmí mladé!

Atelier uprostřed pralesa
Nadšení bohužel ihned vystřídalo trauma, „...vždyť tohle přece nejde fotit, ke hnízdu se nedostanu, tma je tu jako v pr..li, není se kam schovat a v pozadí hnízda je ze všech stran překližka“. Schován za oknem s výhledem na hnízdo jsem začal přemýšlet. Vzpomněl jsem si, co jsem psal v několika článcích, „v životě zvířat neexistuje nic, co nejde vyfotografovat, je jen k tomu potřeba hodně času“. Času jsem měl dost, ze Savegre jsme měli odjíždět až druhý den. Měl jsem více jak šest hodin.
Když zděšení opadlo, ihned jsem věděl, že jedinou cestou jak dostat do tmavého místa světlo, je provizorní ateliér s několika blesky. To nebyl problém, jelikož jedním z cvičení na mém kostarickém workshopu byla stavba ateliéru pro fotografování letovek kolibříků. Blesky jsem měl. Stejně tak z domova dovezené papírové pozadí zelené barvy bylo pro zakrytí nevzhledného dřevěného pozadí to pravé.
Protože blesky na stativech nedosáhly až do úrovně hnízda, improvizuji a rozkládám je na donesené židličky, pod úhlem 45° směřují k hnízdu ve vzdálenosti asi 1 m. Fotografické pozadí, jsem pak přichytil lepící páskou ke stropu, asi půl metru za hnízdem.
Možností, jak toto rozestavit bylo mnoho, ale tak nějak intuitivně to vyšlo hned napoprvé. Protože už mám s fotografováním velmi lesklých kolibříků zkušenosti, používám mléčnou rozptylku Sto-fen a ať je bleskové světýlko ještě měkčí, balím blesk do bublinkové folie. Dvě skupiny blesků (A: dva blesky na kolibříky a B: jeden blesk na pozadí) byly ovládány řídící jednotkou na těle fotoaparátu.

Makroobjektivem na kolibříka
Jak je z poslední přiložené fotografie patrné, na teleobjektiv to rozhodně nebylo. Jako dokonalá alternativa posloužil objektiv Canon EF 200mm f/2.8 L USM, na který jsem kvůli snížení minimální zaostřitelné vzdálenosti namontoval mezikroužek Kenko 20 mm. Tuto sestavu občas používám i na fotografování motýlů a vážek.
Stativ už žádný nezbyl, jako opora mi proto dobře posloužil strop terasy, o který jsem opřel dlaň s fotoaparátem. Na těle Canon EOS 1D Mark III nastavuji ISO 800 (ať není světlo blesků tolik dominantní, clonu f/7.1 (ať se do hloubky ostrosti vejde kolibříčí maminka i s mláďaty) a čas 1/160 sec (to by snad mělo stačit a s oporou to snad i udržím).

Tak poleť ptáčku, poleť
Za oknem s výhledem na hnízdo jsem pak čekal na kolibříka. Byla to jediná možnost, jak nechat maminku sednout k mladým. Když jsem totiž postával u hnízda (ve skutečnosti spíše horečně stavěl aparaturu), samička mě pozorovala z nedalekých keřů, v mé přítomnosti by se do hnízda nevrátila.
Jak kolibřík sednul do hnízda, opatrně jsem prošel dveřmi, vylezl na židli (opět dobře patrné z poslední fotografie), zapřel ruku o strop a fotil. Slastná chvíle, krmení kolibříků v hledáčku fotoaparátu, trvala asi 10-15 vteřin.
Přestože fotoaparát zvládá 10 snímků za sekundu, bylo k ničemu, kvůli dobíjení blesku v sérii je potřeba exponovat tak jeden snímek za sekundu, ať se najednou dobijí a jsou na další záběr připravené všechny.

Kolibřík zelený (Colibri thalassinus), Green Violet-ear Kolibřík zelený (Colibri thalassinus), Green Violet-ear výřez fotografie, Autor: Ondřej Prosický| NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 200mm f/2.8 L USM + mezikroužek Kenko 20mm, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 260 mm, fotografováno z ruky, Clona: 7.1, Doba expozice: 1/160 s, ISO: 800, Kompenzace expozice: +1/3, Blesk: Ano (3x externí Canon 580 EX II), Vytvořeno: 20. února 2008 15:18, Savegre (Kostarika)Modelka workshopová
Nejdříve jsem koketoval s myšlenkou, že si nález snad nechám pro sebe, ale pak ve mě zvítězil „dobrák Ondra“ a všichni účastníci workshopu se u hnízda v improvizovaném ateliéru vystřídali.
Trochu jsem se o kolibříky bál, nešlo u hnízda příliš dlouho strašit. Když jsem nebyl schován, posedávala samička na okolních stromech, jak jsem se šel schovat, začala mláďátka napájet. Pořád jsem bral na zřetel, že se už kvůli našemu focení třeba k mladým nevrátí. Tolik riskovat kvůli focení se nevyplatí.

Souvisejí odkazy
Kolibřík, divadlo na dešti
Fotografie kolibříků ve Fotobance
Portfolio Kolibříci
Zpráva z poslední cesty po Kostarice

Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, 24.6.2008

Ateliér trochu jinak... Ateliér trochu jinak... Provizorní ateliér na terase našeho bydlení, tři stativy s blesky, ke stropu přilepené zelené pozadí, autor příspěvku na židličce fotografující kolibříka v hnízdě umístěném na lampě...

 

Fotograf Ondřej Prosický se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování živé přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Fotografické workshopy a expedice zaměřené na přírodu organizuje od roku 2006, snímky pravidelně publikuje v médiích a má za sebou více než dvě desítky autorských výstav. K jeho největším úspěchům patří účast ve finále prestižní fotografické soutěže BBC Wildlife Photographer of the Year. Členem Asociace profesionální fotografů České republiky je od roku 2009. V květnu 2011 udělila Evropská federace profesionálních fotografů Ondřejovi Prosickému titul QEP (Qualified European Photographer) v kategorii Wildlife Photography a v témže roce získal v Bruselu ocenění FEP Landscape Golden Camera.

Ondřej Prosický
Kategorie: Příroda Ptáci  |  Kostarika Kostarika  |  Vloženo: 24.06.2008
Klíčová slova: kolibřík  hnízdo  hnízdění  Kostarika  Savegre  mláďata  krmení 
Facebook Twitter Linkuj Google Digg Delicious

Komentáře k článku

25.06.2008 (08:35)

mě se taky druhý taky líbí více :o) obě jsou ale super.

25.06.2008 (08:34)

Jo jo... to je fakt sila. Ty chudacci meli na Lampe peknou diskoteku. Fotky jsou fakt bezva!

25.06.2008 (07:12)

Jo :) Poradil si si krasne, a bolo to dobre stastie. Fotka cislo 2 sa mi paci viac.

25.06.2008 (01:24)

Fantastické!! Ty fotky jsou naprosto úžasný! S tím jak se kolibřice bála mě napadlo, že jste mohl zkusit fotoaprát nějak narafičit a ovládat ho z notebooku pomocí WiFi. Ale to by jste asi musel použít stativ a jeden z těch blesků přilepit izolepou na zeď nebo podobně. Každopádně gratuluju k vyplnění snu, ty fotografie jsou opravdu nádherný.

24.06.2008 (22:38)

Tak to je Ondro nářez :-)

Strana: [ 1 ] [ 2 ]

Přidat komentář:
Jméno: *
Email: 
Text: *
Napsáno je a zbývá    znaků.
Ochrana proti spamu. Kolik je třikrát tři? *