Blakiston’s Fish Owl, an Evening Courtship

A pair of Ural Owls

Vzal jsem v předjaří ke Stožci Jindru, který ještě nikdy puštíka bělavého ve volné přírodě neviděl. Přestože má zkušenosti s dalšími sovami ve volné přírodě a třeba výry velké má napozorované jako málokdo v Česku.

Za celý dlouhý den jsme prochodili 16 km nebo jen proseděli na přehledných místech na krajích lesa – a nic. Ale ti, co mě z terénu znají, vědí, že na štěstí věřím do poslední chvilky dne.

A pak večer, s oranžovým sluncem už nízko nad obzorem mezi stromy, to přišlo.

Nikdy by mě nenapadlo, že najdu sovu podle šramotu v trávě.

Kousek od cesty, bylo to sotva pět metrů, z trávy vylétl puštík bělavý s myškou v zobáku. Puštíci bělaví nikdy neletí daleko, sedl si na nízkou větev mohutného smrku sotva 20 metrů od nás. V tu chvíli už jsme věděli, že jsou puštíci pár desítek metrů od sebe dva, začali se totiž oba ozývat. Rychle dělám fotku samce a jdu hledat samičku, která seděla ve stínu nedaleko.

Slunce ještě nezapadlo, proto se hned vracím za samcem (a za Jindrou, který se od svého prvního pozorování puštíka bělavého nehnul ani o metr), který má za sebou zapadající slunce.

Zůstali jsme s puštíky až do tmy, bylo evidentní, že je jim zase naše přítomnost „úplně šumafuk“. Nakonec se dostalo s fotoaparátem i na paní puštíkovou, kterou jsem v zákrytu popadaných suchých stromů fotil makroobjektivem Sony FE 100 mm F2,8 Macro GM OSS, protože kratší teleobjektiv k pevné šestistovce jsem zapomněl doma. Do projektu „Hledej zvíře“, jak světlým peřím sova v temné vegetaci svítí, se parádně hodí.

Znovu se ukázalo, že ti, kdo si to zaslouží nejvíc, mají v přírodě nejvíce šancí. Přijdeš poprvé do biotopu puštíka bělavého a hned máš dlouhé pozorování samce i samice. Podobné štěstí na několik jedinců během výletu měl se mnou poprvé i Bob, v březnu 2022.

Návraty na stejné místo k puštíkům bělavým mi nezevšední nikdy. Stále se učím něco nového, jak jsem podrobně psal v článku před třemi lety.