Falkland Islands, Back Again for the Penguins

Penguin Colony

There are not many places left in the world where animals are not afraid of people, don’t run away, but instead approach you out of curiosity to within a few dozen centimetres. And all this without someone telling you how many minutes you are allowed to spend in their company (Antarctica), or prodding you with a stick to show you where you can and cannot go (the Galápagos).

There are so many animals and stories unfolding in the wild on the Falkland Islands that the biggest problem is deciding what to photograph first. For a creative photographer who is sensitive to animal behaviour and knows their natural history, it can be an exhausting kind of hell. Wake-up at 4:50 a.m. and back from photography after 9 p.m. And you don’t even notice that you haven’t eaten all day.

Something is happening constantly – penguins returning from the sea, sea lions picking them off as they come ashore, adults caring for their chicks, fights over space in the colony…

The only real disadvantages are probably the smell of the colony and the fact that you end up covered in droppings, sand and mud. And when you get too absorbed in documenting wildlife, a wave can repeatedly wash you into the sea – leaving you walking around in wet clothes for several days afterwards.

We were incredibly lucky with the weather too. In fact, we had good conditions for every sunrise and sunset except two! We did see rain – or rather, torrential rain with thunderstorms – but “fortunately” we happened to be in a small aircraft flying between the islands at the time.

Every single long day offered opportunities to photograph. When was the last time you had a camera in your hands for 14 hours? If ever! Jirka had blisters on his hands, while the other Jirka couldn’t fully straighten his palm in the evening. My feet were constantly wet because the sea got me several times. Sometimes I was almost reluctant to jump out of the way of a wave just to protect a composition I had been waiting for.

And it wasn’t just penguins. When I recently flipped through a bird guide to the species living on the Falkland Islands, I realised I had photographed or filmed almost everything. And whenever something was particularly attractive or appeared in interesting conditions, I think I managed to get some genuinely compelling images as well.

We were especially lucky with Southern Elephant Seals and South American Sea Lions – the former were constantly fighting both on the beach and in the water, while the latter seemed to be positively stuffed with penguins.

Northern Wind

Actually, lately it has almost become a rule. On every trip, something goes wrong during those long flights. And quite often on the short ones too. We’ve been struck by lightning, had a volcano cause trouble in Indonesia, dealt with a broken aircraft, or had Lufthansa cancel a flight “just because”.

This time, the problem was the wind.

It’s windy on the Falkland Islands. A lot. All the time. And yet our flight was cancelled because of the wind. The 80 km/h probably wouldn’t have been a problem, but the fact that it was coming from the north was. Just north of RAF Mount Pleasant, there is a prominent high ridge very close to the military airfield where the airflow gets severely disrupted, and even the British military pilots stationed there are wary of the conditions. So there was no way they were going to let some civilian Airbus A320 operated by LATAM anywhere near the airport in those conditions…

We were lucky that there were enough passengers on our flight. There is only one flight a week (!!!) to the Falklands. I don’t even want to imagine what would have happened if they had not simply postponed our flight by a day, but cancelled it altogether (which happens too!). I wouldn’t have been bored spending a week in Punta Arenas, but the penguins on the Falklands are better.

Coincidence? Not a chance!

They cancelled our return flight as well (and we had to pay extra to rearrange the connecting flights back to Prague). What was suspicious, though, was that rumours about the LATAM flight being cancelled had already been circulating among the locals over beers at Falkland Beerworks since Wednesday. On Thursday, Andula – the lady who helped me organise the trip – told us the same thing.

There were even rumours among the locals that the real reason for moving the flight was that an RAF aircraft was scheduled to arrive that day, along with the final of some extremely important Commonwealth tournament. The soldiers at the airfield apparently wanted some peace and quiet to watch it on television – after all, they couldn’t possibly spend their time processing two civilian aircraft instead of cheering over a beer…

Welcome to the wilderness!

The only positive thing about cancelled and rescheduled flights is that you get to explore places you simply had no time for in a packed itinerary – Santiago de Chile, Punta Arenas – and we even gained another half-day photographing the sunrise behind a wall of mist at Volunteer Point.

Na návštěvách

Kromě těch pár dní ve Stanley jsme bydleli u místních – na ostrovech to jinak nejde. Právě to je největší překážka při plánování ideálního itineráře. Pro hosty z celého světa mají jen pár pokojů, takže cesta na Falklandy se velmi obtížně skládá dohromady. Musíte trochu dělat kompromisy, slevit z ideálního itineráře, jinak se na ostrovy prostě nedostanete. To byl asi problém prvních let mého plánování.
Ale to je jediná komplikace, pak už jen radost. U majitelů ostrovů (živí se pastvou – ovce, krávy) čekejte vždy vřelé přijetí. Rádi vám se vším poradí a dokonce vás starým rezavým Defenderem ke koloniím popovezou. Já jsem sice před kamarády hlásal: „Za výjimečnými zážitky v přírodě se autem nejezdí,“ že to bude lepší pěšky. Ono totiž když ťapete ty čtyři kilometry koncem noci na svítání, máte třeba větší šanci na místní endemickou pustovku.
Ale také jsem se jednou svezl – víc než 20 km v terénu už bylo některé dny moc. Troufám si tvrdit, že i všichni ostatní z naší skupiny nenachodili nikdy v životě tolik kilometrů za dva týdny jako nyní na Falklandách!
Nevýhodou vřelosti a pohostinnosti místních je snad jen to, že společná večeře je posvátná. Já papám moc rád, ale proč se vracet z divočiny na 19. hodinu, když začíná být nejhezčí světlo? Večeři jsme nestíhali, sami jsme si ji po 22. hodině ohřívali v mikrovlnce. Stydím se ještě teď… Ale ti, co mě s foťákem a zvířaty za hezkého světla znají, jistě pochopí!
Myslím, že za velmi pozitivní dojem z cesty může i to setkávání a povídání s místními. Takže Jimmy, Linda, Roy, Andy, Shalom, Nick, Jane, Charlotte, Miki, Lorain – moc děkujeme!

Červený FIGAS

Místní borci na starých modrorudých strojích!
Už minule s Bohdanem patřily krátké přelety mezi ostrovy ve větru za každých podmínek k nejsilnějším falklandským zážitkům. Letadla má místní společnost FIGAS (Falkland Islands Government Air Service) stále stejná – pět osmimístných Britten-Norman BN-2 Islander. To je legendární britské dvoumotorové STOL letadlo (Short Take-Off and Landing), ideální pro falklandské krátké travnaté dráhy.
Nevýhodou těchto veteránů vyvinutých v roce 1965 (konkrétní letadla FIGAS jsou z devadesátých let a stejný typ se pořád vyrábí!) je pouze mrňavý zavazadlový prostor. Každý jsme k tělesné hmotnosti mohli mít pouze 20 kg (fotobatoh + taška). Každé kilo navíc na každém letu stálo pět liber a znamenalo, že nás rozdělili do dvou letadel.
Letový plán vzniká až každé ráno. Je to takové letecké taxi se zastávkami, když letíte přes ostrov, kde chce vystoupit nebo nastoupit někdo jiný. Nikdy předem přesně nevíte, kdy a kudy druhý den poletíte, ale můžete si být jistí, že se to od majitelů farmy vždy u snídaně dozvíte – i když se čas během dopoledne může několikrát změnit.
Piloti se tu nezaleknou žádného větru. A že neznám na světě místo, kde by foukalo víc než na Falklandských ostrovech. Nevadí ani hustá mlha, když se vítr náhodou utiší. Vyrazili jsme vědomě i do bouřky. Jen jsme místo v tradičních 400–600 metrech výšky letěli ve výšce 1300 m.
Že je situace vážná, jsem pochopil, když pilot vytáhl mobil. Nejprve si s úsměvem fotil duhu, ale pak s vážnou tváří tu černou hradbu mraků s blesky. Seděl jsem vedle se sluchátky s mikrofonem a ptám se: „Je to tu běžné?“
 „Ne, vidím to poprvé.“
 Pro FIGAS tam létá už deset let!
Nervózní jsem v letadle byl jen jednou – když mi vedle sedící pilot těsně před odletem ukazoval, jak používat knipl pro let nahoru a dolů, jak barevnými pákami přidat výkon, že dole jsou na nohy pedály, kterými mohu změnit směr, jak odpojit přívod paliva, nastartovat nebo vypnout jednotlivě každý ze dvou motorů a jak se ohlásit. Přiznám se, že jsem se bál zeptat proč to dělá, ale poslouchal jsem pozorně – jako všechno, co vám může někdy zachránit život.
Až s FIGASem poletíte, na focení z letadla je nejlepší druhá řada za pilotem. Z malých výšek je spousta motivů – včetně zvířat, ptačích kolonií, rypoušů nebo velryb na moři!

Nějaké novinky

Na ostrovech se za těch 16 let od minulé návštěvy vlastně nic nezměnilo. Stejní majitelé navštívených ostrovů, stejně skromné a omezené možnosti ubytování. Ptáci na stejných místech. Jen tu velkou kolonii kormoránů a tučňáků skalních na ostrově Sea Lion asi někdo ukradl. Místo mnoha tisíců ptáků jen pár desítek jedinců a po hnízdních koloniích zůstaly jen holé bílé pokaďené skály.
Trochu náročné to začíná být na Volunteer Point. Bydlet se tam nedá, na svítání vás tam nedovezou a západ slunce si užijete také jen po dlouhém domlouvání a intervencích. Jsou to všechno soukromé pozemky a majitelé tvoří a hlídají vlastní pravidla. A co jsem od místních slyšel, bude tam jen hůř. Ale to je jen jedno místo z navštívených – a cestu, jak to domluvit, už znám!
Stanley je stejné jako když jsme ho v lednu 2009 s Bohdanem opustili. Jen na západním okraji „města“ přibylo domů. Pro Zimbabwany, kteří přiletěli pomáhat s hledáním a likvidací posledních min, kterých tu minule bylo ještě dost. Nyní je prý jen občas vyplaví moře, jak říkal náš řidič Nathan, který před týdnem našel jednu nášlapnou minu na pláži.
Nejpozitivnější novinkou je nový rodinný pivovar z roku 2012, z jehož nabídky si vybere každý (osobně doporučuji pivo Iron Lady nebo Rockhopper). Tato „zásadní soběstačnost“ je namístě. Už při příletu nás místní varovali, že obvyklá zásobovací loď z Montevidea se o několik týdnů opozdila a na ostrovech už chybí mnoho základních potravin.

Možná příště?

Když jsme na Falklandy v únoru odlétali, říkal jsem fotografům, jaké mají štěstí, že se mnou letí – že do příprav a stresu ze zajištění další cesty na Falklandy už nepůjdu.
Ale…
Jak se blížil návrat, byl jsem zážitky se zvířaty tak „plný“ (je to tam úplně jiný svět), užíval si radosti na ostrovech a od místních cítil, že podobné „pošuky“ milující divočinu uvidí kdykoli rádi znovu… Asi bych Falklandy za dva roky dal znovu. Mám tam totiž i jeden restík, který jsme nestihli.
Tedy – pokud vás podobné dobrodružství láká, napište mi. Třeba mě to postrčí a na ostrovy znovu poletím. Dva až tři roky dopředu je totiž ideální čas začít cestu za tučňáky připravovat.

Související odkazy
Články o Falklandských ostrovech
Nabídka fotografických cest
Nabídka fotografických workshopů
Články o fotografování přírody