Po téměř tříleté přestávce, se díky spolupráci s Davidem Gladišem ze serveru Hedvábná stezka na internet vrátil můj Průvodce Ekvádorem, který jsem psal v roce 2003. Přestože můžou být některé informace ve všeobecné části neaktuální, nejbohatší část o národních parcích a popisy výstupů na ekvádorské hory jsou nadčasové a stále pravdivé.
Parque Nacional Cotopaxi Pohled na Ekvádor ze svahu sopky Cotopaxi, v pozadí na horizontu Iliniza, blíže pak nižší vrchol vyhaslé sopky Rumiñahui.
Dlouhé cestování u ekvádorských sopek
Ekvádor jsem poprvé navštívil na podzim roku 2002, kdy jsem měl pouze jeden zájem, výstupy na aktivní sopky. Během šesti týdnu jsem vystoupal na vrchol (nebo jen v bezpečí na svahu pobýval) devíti ze 14 aktivních ekvádorských sopek. Bohužel tento jednostranný zájem mi příliš nedovolil všímat si i dalšího. Přestože jsem divoká zvířata potkával, moje touha je zaznamenávat fotoaparátem ještě dlouho dřímala ve mě. Fotoaparát byl pouze zápisníkem toho, co jsem viděl.
Průvodce na zažloutlém papíře v šuplíku
S průvodcem bylo možné se dlouhá léta setkávat na mých stránkách věnovaných sopkám a cestování. Doménu Cotopaxi.cz jsem však po zřízení NaturePhoto.cz opustil a tím přestal být dostupný i průvodce. Po několika týdnech mi přišlo divné, že se ozývají lidé, kteří průvodce chtějí pro cestu do Ekvádoru. Poslal jsem jim PDF verzi a přemýšlel, co s materiálem dál. Ač jsem měl nabídky, můj zvrácený perfekcionizmus mi nedovolil vážně uvažovat o knižní podobě. I proto, že jsem neměl dost kvalitního obrazového materiálu. Z Ekvádoru jsem si přivezl pouhých 60 fotografií (kde jsou ty časy). Papír s průvodcem žloutnul v šuplíku, občas si o něj někdo řekl a dokonce jsem si vyslechl slova chvály. To když cestovatelé děkovali, že průvodce Lonely Planet nechali doma a cestovali jen s tím mým. Přišlo mi škoda, že text už není volně dostupný. To už však nyní neplatí, aktuálně je kompletní text na serveru Hedvábné stezky.
Elektronická verze průvodce v PDF ke stažení zde (až později, je někde "dobře uklizená", najdu)
Odkazy na jednotlivé kapitoly předkládám a příspěvek doplňuje několik snímků pořízených ještě na negativní film Kodak Porta 400.
|
|
|
Parque Nacional Sangay Zvláštní okamžik, po týdnu v národním parku, nejčastěji zahaleném v mlze a skrápěném deštěm, se obloha protrhala. Jediné místo na světě, kde jsem týden nepotkal ani nohu.
Parque Nacional Cajas Ačkoli tam není žádná aktivní sopka a je relativně blízko velkého města Cuenca, měl národní park své kouzlo.
Klidná chvilka nad obědem Obvyklá činnost při cestě po aktivních sopkách. Nikde žádná komfortní lodge, co si člověk neuvařil to neměl, to byly časy...
Pustopustá pustina A ještě jednou národní park Cajas, jediné místo na světě kde jsem opravdu výrazně zabloudil, kdybych tam na navigaci Garmin nezadal Naviguj zpět, bloudím tam dodnes.
Parque Nacional Cotopaxi Snímek z výstupu na nejvyšší aktivní sopku světa, Cotopaxi (5897). Kousek od rovníku, výhodu to mělo v tom, že ledovec v roce 2002 začínal až ve výšce 4800 m.
Fotograf Ondřej Prosický se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování živé přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Fotografické workshopy a expedice zaměřené na přírodu organizuje od roku 2006, snímky pravidelně publikuje v médiích a má za sebou více než dvě desítky autorských výstav. K jeho největším úspěchům patří účast ve finále prestižní fotografické soutěže BBC Wildlife Photographer of the Year. Členem Asociace profesionální fotografů České republiky je od roku 2009. V květnu 2011 udělila Evropská federace profesionálních fotografů Ondřejovi Prosickému titul QEP (Qualified European Photographer) v kategorii Wildlife Photography a v témže roce získal v Bruselu ocenění FEP Landscape Golden Camera.
