Bezzrcadlovky Sony Alpha, čas na změnu

Nebyl to plán, prostě se to stalo. Pro druhou cestu za levhartem sněžným do Ladaku jsem si chtěl půjčit lehká full frame těla, u kterých budu moci dobíjet baterky z powerbanky a lehounké ohnisko 600 mm, které bude mít vlastnosti světelného superteleobjektivu. Začal jsem techniku Sony testovat, učit se ji ovládat a čichnul jsem si tak k něčemu, co je mnohem dál než fotoaparáty Canon nebo Nikon.

Absolutní ticho

Bezzrcadlovky Sony jsou absolutně bezhlučné. Ne jako Canon EOS 1DX Mark II, který se v “tichém režimu” jen trochu ztiší a zároveň se sníží počet snímků za vteřinu. U Sony A9 mám 20 sn./s při dokonalém tichu.
V poslední době často fotografuji zvířata, která obvykle rachot zrcadlovek Canon odežene. Pokud jsou blízko, někdy si focení rozmyslím nebo počkám až budou dál, abych mohl v klidu fotit. Protože pokud bych na ně z blízka pustil zrcadlovkou kanonádu, ten den už je neuvidím. Jako příklad uvedu vlky ve Finsku, medvědy na Slovensku nebo supy v Bulharsku.

Spousta energie v divočině

Už pro první cestu za levhartem sněžným do Himaláje jsem potřeboval dva plnohodnotné fotoaparáty se stejnou baterií, které budu moci dobíjet přímo z powerbanky, protože budeme ve velkých mrazech dlouho bez elektřiny. Ta gigantická hrůza pro 1DX Mark II, které výrobce říká nabíječka, je pro focení v přírodě absolutně nevhodná. Baterie velké jak kráva a déle než ta normální velikosti stejně nevydrží.
Bezzrcadlovky Sony mají baterii malinkou (a stejnou pro všechny fotoaparáty), která při jednom z mých posledních focení vydržela 2600 záběrů, včetně dvou hodin hraní si v menu při nastavování a hodiny promazávání fotek. Kamarád Michal při stejné akci na jednu baterii nafotil 4000 fotografií!
Sony bezzrcadlovky nejen že můžete došťouchnout z powerbanky, ale současně můžete s energií z powerbanky fotografovat!

Káně rudochvostá (Buteo jamaicensis) Red-tailed Hawk, Vysočina, Česko (captive)
Ondřej Prosický | www.NaturePhoto.cz, Sony ILCE-9, Sony FE 400mm F2.8 GM OSS (SEL400F28GM), f/7.1, @1/3200 s, ISO 400, pondělí 11. listopadu 2019 8:40:27
Výr velký (Bubo bubo) Eurasian Eagle Owl, Vysočina, Česko (captive)
Ondřej Prosický | www.NaturePhoto.cz, Sony ILCE-9, Sony FE 400mm F2.8 GM OSS, f/4.0, @1/80 s, ISO 2000, sobota 9. listopadu 2019 13:35:07

Foťáky lehoučké jako pírko

Dalším sympatickým parametrem je pro mne nízká hmotnost fotoaparátů Sony. S Canonem mě to až na pár fotovýletů v kopcích zásadněji nelimitovalo, i když v poslední době cest za zvířaty, kdy jsem řešil každý gram, přibývalo.
Bezzrcadlovky Sony váží pouhých 670 gramů, což je méně jak polovina hmotnosti mého fotoaparátu Canon EOS 1DX Mark II. Dokonce i ten slavný Olympus, na který kvůli nízké hmotnosti všichni přešli, váží víc než fotoaparáty Sony (990 gramů).
Podobně je to i u objektivů. Jen namátkou, objektiv 24/1.4 jsem měl postupně verzi Canon i Sigmu, ale až se Sony FE 24 mm f/1,4 GM je to přesně to, co potřebuji (malý, lehký).
Stejné je to u teleobjektivů. Sony FE 400mm F2.8 GM váží 2,9 kg a Sony FE 600mm F4 GM OSS  3,0 kg. I firma Canon své teleobjektivy ve verzi III. odlehčila, bohužel za cenu trochu horší optické kvality oproti verzi II. (zejména při použití s telekonvertory).

Dokonalé ostření akčních fotografií

Jestli bezzrcadlovky Sony v něčem vynikají a zcela porážejí konkurenci, je to systém ostření, a to zejména u těla A9.
Nejen že máte plnohodnotnými ostřícími body pokrytou celou plochu hledáčku až ke krajům, ale jsou dokonale funkční i při použití objektivů s nižší světelností (nebo nasazeným telekonvertorem). Může být málo světla nebo máte teleobjektiv s minimální světelností f/6.3 - žádný problém. I v přítmí večera ostříte jako s objektivem f/2.8, a to i v úplných okrajích snímku (ne jako u Canonu, kde se s nižší světelností smrskne použitelnost na pouhý střed obrazu).
Bezzrcadlovky Sony jsou prvními fotoaparáty, kterým dokonale funguje bodový tracking (sledování) zaostřování pohybujícího se objektu (“Sledování: Pohyblivý bod S”). Když se pták z chystá z větve vzlétnout, zaostříte na hlavu, a když odlétá, ostření Sony to (zaostření na hlavu!) už nepustí. A to ani v momentě, když omylem neudržíte pohybující se objekt sledovat. Ostření se toho ptáka drží jak magnet až do momentu, kdy vyplní celé pole hledáčku a z kraje fotky vylétne. Výsledek - ze třech vteřin 50 - 60 dokonale ostrých letovek na hlavu, mimo hloubku ostrosti ani jedna.
A to detailně nepíšu o novince, automatickém ostření na oko zvířat. Dokonalost z románu sci-fi, kterou ocení zejména fotografové používající v nižším osvětlení minimální clony na svých superteleobjektivech. Foťák si to oko najde vždycky. Stačí, když v terénu objektivem jen ledabyle zamíříte na hlavu zvířete.

Sova pálená (Tyto alba) Barn Owl, Vysočina, Česko (captive)
Ondřej Prosický | www.NaturePhoto.cz, Sony ILCE-9, Sony FE 400mm F2.8 GM OSS, f/3.5, @1/500 s, ISO 1000, úterý 12. listopadu 2019 9:51:18
Poštolka obecná (Falco tinnunculus) Common Kestrel, Vysočina, Česko (captive)
Ondřej Prosický | www.NaturePhoto.cz, Sony ILCE-9, Sony FE 400mm F2.8 GM OSS (SEL400F28GM), f/3.2, @1/1600 s, ISO 1000, pondělí 11. listopadu 2019 14:06:43

Asistent manuálního ostření

Když je málo světla nebo kreativně proostřujete na zvíře skrze vegetaci, nevyhnete se manuálnímu ostření. S bezzrcátkem od Sony žádný problém. V hledáčku si scénu v místě zvířete snadno zvětšíte a při manuálním ostření modrým (barvu si můžete zvolit) rozsvícením zaostřených hran přehledně vidíte, kam bude zaostřeno. Klasickým způsobem na zrcadlovce jsem do pořízení snímku jistotu nikdy neměl.
Potěší i takové drobnosti, jako že Sony používá jeden druh paměťových karet (Canon tři, a chystá se na čtvrtou!) nebo že fotku pošlete do telefonu pouze stisknutím jednoho tlačítka.
Neuvěřitelně pro další značky fotoaparátů pak může být to, že když Sony něco nového vymyslí do nových těl, aktualizací firmware se to dá nainstalovat i na těla stará (aktuálně třeba ostření na oči zvířat) a tím se významně rozšíří schopnosti “staré” techniky.

Dokonalý obraz a jeho stabilizace

Senzory Sony jsou aktuálně to nejlepší, co mohou vaše foťáky mít, dynamicky rozsah 15 EV žádný jiný full frame senzor nemá. Obrovskou výhodou, kterou žádný bracketing a skládání expozic v živé přírodě nedožene, je to, že můžete bez negativního vlivu na kvalitu fotky velmi významně prosvětlit stíny při složitých světelných podmínkách před východem slunce, nebo v noci (kdy je většina savců v přírodě nejaktivnější).
Bezzrcadlovky Sony mají dokonalou stabilizaci obrazu na senzoru, která spolupracuje s tou v objektivech. U fotek s dlouhými teleobjektivy to není o tolik, ale největší bomba je to při natáčení videa, to je jen s lehkou oporou skoro jak ze stativu.

Orel skalní (Aquila chrysaetos) Golden Eagle, Vysočina, Česko (captive)
Ondřej Prosický | www.NaturePhoto.cz, Sony ILCE-9, Sony FE 400mm F2.8 GM OSS (SEL400F28GM), f/2.8, @1/1250 s, ISO 2500, sobota 9. listopadu 2019 9:07:31
Sýc rousný (Aegolius funereus) Boreal Owl, Vysočina, Česko (captive)
Ondřej Prosický | www.NaturePhoto.cz, Sony ILCE-9, Sony FE 400mm F2.8 GM OSS (SEL400F28GM), f/3.2, @1/640 s, ISO 640, neděle 10. listopadu 2019 10:04:49

Najdou se i nevýhody

Bezzrcadlovky Sony se v zateplených rukavicích ovládají hůře, v dešti a chumelenici je musíte důsledně chránit, protože jejich těsnění proti povětrnostním vlivům není příliš dokonalé (vyřešeno až nyní u A7R IV a A9 II). Foťáky děsně pomalu startují, když je zapnete nebo probouzíte z usnutí, do EXIF snímků se nezapisují souřadnice GPS (prý se to dá vyřešit přes aplikaci v telefonu). Na digitální hledáček je potřeba si zvyknout (za kontrastního světla je to vyloženě hnusné). Ovládání přes aplikaci v telefonu je dost toporné s výrazným prostorem pro zlepšení. Kdo skoro 20 let fotil na Canon, bude mít při zpracování RAWů mnohem víc práce („Canoní“ krystalicky čisté barvy žádný program nedožene). Nejdou střihat videa přímo ve foťáku (Canon uměl) a mnohem rychleji se při špatné údržbě špiní senzor.

Tvůrčí krize?

V neposlední řadě musím přiznat, že přeskočení k Sony mělo ještě jednu pohnutku - “tvůrčí krize”. Potřeboval jsem nějaký impulz, jak si foceni zase užívat a jak se na něj těšit.
Poslední dobou, když byly v přírodě pěkné podmínky, jsem otevřel skříň s fototechnikou, zahlédl ty gigantické batohy, stáhl se mi hnusem žaludek a vyrazil jsem užít si zvířata jen s dalekohledem. I proto, že s aktuální technikou firmy Canon bych při pořizování mých oblíbených záběrů (zvíře v krajině, #hledejzvire) stejně trpěl, není k tomu rozmístěním ostřících bodů na střed a nedostatečným rozlišením fotoaparátů, které nešumí, absolutně vhodná.

Raroh velký (Falco cherrug) Saker falcon, Vysočina, Česko (captive)
Ondřej Prosický | www.NaturePhoto.cz, Sony ILCE-9, Sony 24mm F1.4 DG HSM, f/2.0, @1/125 s, ISO 800, sobota 9. listopadu 2019 14:46:50
Kalous ušatý (Asio otus) Long-eared Owl, Vysočina, Česko (captive)
Ondřej Prosický | www.NaturePhoto.cz, Sony ILCE-9, Sony FE 400mm F2.8 GM OSS (SEL400F28GM), f/2.8, @1/125 s, ISO 2000, úterý 12. listopadu 2019 9:01:08

Co od systému Sony vložit do batohu

Fotím divoká zvířata v přírodě 15 let, měl bych mít jasnou představu, jaká těla a ohniska zvolit. Z fototechniky Canon jsem ale ve finále měl čtyři zrcadlovky a 12 objektivů :-) Na uklízení skříně rozprodejem techniky jsem se vyloženě těšil.
Nutnost minimálně dvou těl je evidentní. Zvolil jsem 24,2Mpx Sony A9, což je rychlé tělo s dokonalým autofokusem - ne náhodou někteří tvrdí, že je to nejlepší foťák pro akční fotku na světě. Sice má nyní nástupce v podobně A9 II, ale ten mě novinkami vzhledem k ceně (v listopadu stál dvakrát tolik co A9) nepřesvědčil, zatím (mám plán ho v terénu vyzkoušet).
Jako druhé tělo, záložní, na krajiny a makro, mi připadal ideální 42,4Mpx Sony A7R3. Jeho nástupce 61Mpx A7R4 už má pro mne rozlišení příliš vysoké (mám pomalý starý počítač). Ty detaily, co z toho lezou (nafotil jsem s ním skoro 1000 fotek), to je něco, o čem mohou další fullframe zrcadlovky jen snít.
Sony FE 24mm f/1.4 GM byl první objektiv, který jsem koupil. Mám to ohnisko s vysokou světelností rád, měl jsem verze Canon, později i Sigma ART. Oboje těžké, a pokud jste na zrcadlovce nepoužili režim Live View s ostřením na senzoru při nízkých clonách, tak i nepřesně ostřící. Verze Sony je lehounká, s bezchybným ostřením a s clonovým kroužkem na objektivu (vždy v hledáčku parádně vidíte, jak bude prostor mimo hloubku ostrosti při konkrétní cloně fungovat).
Sony FE 200-600mm F5.6-6.3 G OSS je můj druhý objektiv od Sony, kvůli němu jsem se začal o bezzrcadlovky Sony zajímat. Někteří mohou namítnout, že minimální clona f/6.3 je moc, ale to jen proto, že jej hodnotí pohledem uživatele zrcadlovky, kde všechno nad f/5 při špatných světelných podmínkách zoufale ostří a na přesné zaostření jsou použitelné jen body kolem středu. Rozsah ohnisek je ideální na šoulání divočinou a nemusíte trpět se superteleobjektivem na zádech, který v rozhodující chvíli stejně nikdy nestihnete vyndat. Je s podivem, že firmu Canon podobný objektiv ani nenapadl. Nepředstavitelné pro uživatele zrcadlovek je i to, že na objektiv můžete nasadit telekonvertor 2x, funguje AF v celé ploše, a když je dost světla, tak i dobře!
S plány na světelný dlouhý teleobjektiv nemám zatím úplně jasno. Řešení 400/2.8 miluji, ale pohled do archivu mi jasně říká, že jsem většinu divočiny fotil na ohnisko 800 mm (400/2.8 + TC 2x). Velmi vážně tedy zvažuji Sony FE 600mm F4 GM OSS, který i s TC funguje dokonale. Ještě mám plán objektiv vyzkoušet, přece jen, takto drahé nemám ani auto... Samozřejmě ideální by bylo mít čtyřstovku i šestikuli, ale to až se někdy naučím pořádně fotit.

Nechci, aby tento text vyzněl tak, že Sony bezzrcadlovky jsou ideální technika pro každého. Pro moje potřeby to ale vyřeší mnoho problémů a usnadní mi to fotografování motivů, které jsou mi aktuálně blízké. Těšil jsem se na bezzrcadlovky od firmy Canon, ale představili něco (Canon EOS R), co specifikacemi připomíná kompakty za 20 tisíc korun z roku 2010. “Zapomenout” na stabilizaci na senzoru a 5 sn./s s průběžným automatickým zaostřováním je v roce 2019 fakt umění... Všichni mi říkali, počkej na nástupce, ale vím, že jedinou inovací bude to, že sekvenci zvýší 5 na 6 sn./s a přidají jeden megapixel rozlišení navíc.
Ostatně, i přicházející nástupce vlajkové lodi (Canon EOS 1DX Mark III) je svými specifikacemi, nulovým posunem podstatných vylepšení a nesmyslnou cenou jen hřebíčkem do rakve mého hezkého skoro dvacetiletého soužití s fotografickou technikou Canon.

Na druhou stranu nic není definitivní. Jestli do jara neprodám Canon EF 400mm f/2.8 L IS II USM, koupím jedničkové tělo od Canonu a budu podle podmínek používat to vhodnější.
Nečekanou a touženou variantou může být i to, že do mého rozhodování vstoupí nějaký tajemný mecenáš, který má rád mé fotografie.
Vždyť je to vlastně jedno. Pořád tvrdím, že technika poutavou fotku nedělá. Odhadem 90 % procent příležitostí, které v přírodě mám, bych vyfotil čímkoli, je jedno jestli to zrcadlo má nebo ne, případně, co je to za značku. Bohužel je tady i těch 10 %. Není možné, abych v divočině viděl něco výjimečného a nebyl jsem schopný to kvůli omezení techniky vyfotografovat.

Doprovodné fotografie vznikly na mém tradičním fotografické workshopu Dravci a sovy na Vysočně, aktuální termíny tu.

Související odkazy
Orel skalní, bulharská divočina zahalená v mlze
Nabídka fotografických workshopů
Články o fotografování divoké přírody


 

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus ) Peregrine Falcon, Vysočina, Česko (captive)
Ondřej Prosický | www.NaturePhoto.cz, Sony ILCE-9, Sony FE 400mm F2.8 GM OSS + 2X Teleconverter, f/5.6, @1/250 s, ISO 1000, pondělí 11. listopadu 2019 10:54:22
Výr velký (Bubo bubo) Eurasian Eagle Owl, Vysočina, Česko (captive)
Ondřej Prosický | www.NaturePhoto.cz, Sony ILCE-7RM4, Sony FE 200–600mm F5.6–6.3 G OSS (SEL200600G), f/6.3, @1/20 s, ISO 1600, sobota 9. listopadu 2019 14:02:47
Káně rudochvostá (Buteo jamaicensis) Red-tailed Hawk, Vysočina, Česko (captive) Ondřej Prosický | www.NaturePhoto.cz, Sony ILCE-9, Sony FE 400mm F2.8 GM OSS (SEL400F28GM), f/2.8, @1/1000 s, ISO 2500, sobota 9. listopadu 2019 10:12:34
Výr velký (Bubo bubo) Eurasian Eagle Owl, Vysočina, Česko (captive) Ondřej Prosický | www.NaturePhoto.cz, Sony ILCE-9, Sony FE 400mm F2.8 GM OSS, f/3.2, @1/100 s, ISO 1000, sobota 9. listopadu 2019 13:41:57
Fotograf
Ondřej Prosický
Ondřej Prosický

se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování divoké přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Fotografické workshopy a expedice zaměřené na přírodu organizuje od roku 2006, snímky publikuje v médiích a má za sebou více než čtyři desítky autorských výstav.

K jeho největším úspěchům patří účast ve finále prestižní fotografické soutěže Wildlife Photographer of the Year. Členem Asociace profesionální fotografů České republiky je od roku 2009. V květnu 2011 udělila Evropská federace profesionálních fotografů Ondřejovi Prosickému titul QEP (Qualified European Photographer) v kategorii Wildlife Photography a v témže roce získal v Bruselu ocenění FEP Landscape Golden Camera. Nejnovějšími oceněními jsou nominace a hlavní ceny soutěží Czech Press Photo, Czech Nature Photo a z Festival de l'Oiseau et de la Nature ve Francii.

Vloženo
27. 01. 2020 , kategorie: fototechnika, fotoaparáty
Klíčová slova
Sdílejte s přáteli

Komentáře ke článku

(8 příspěvků)
Přidat komentář

Přidat komentář

Dobrý den pane Prosický. Nenapíšu nic nového. Krásné fotografie za kterými je také spousta práce, odříkání, zkušeností, trpělivosti a kdoví čeho ještě.
Líbí se mi jak jste popsal svoji fotografickou krizi. Myslím, že většina z nás co sem píšeme Vám nesaháme ani po kotníky, ale tyto stavy občas také zažíváme. Je zvláštní, že Vy jako profesionální fotograf to máte stejné. Nafotil jste desítky ne-li stovky špičkových záběrů, máte nadání, techniku, čas a vůli a přesto se dostaví krize. Tu bychom měli prožívat my, kterým se povede něco dobrého jen občas, zápasíme s vybavením a času je jen málo a to zrovna když nejsme na správném místě a ve správný čas.
Nikdy jsem neměl Canon, ale na různých diskusích fórech jsem si přečetl dost abych byl alespoň trochu v obraze. Myslím, že dokud má určitá značka dost svých stoupenců a dostatečně strmou křivku prodejů, tak není ničím motivována se přetrhnout ve snaze nabídnout něco nového, převratného, něco po čem zákazník touží. Teprve odliv zákazníků ke konkurenci a hlasité negativní recenze často probudí k činnosti. Ne vždy to je ale dostatečně včas a s dobrými výsledky. Vím, že souboj značek probíhá a bude probíhat stále. Chvílemi budou mít navrch jedni a pak zase jiní a pořád dokola. Málokdo ale nabídne hned to nejlepší čeho je schopen nebo skoro to nejlepší ihned. Vždy je nějaká obchodní strategie nutná, ale nesmějí dělat ze zákazníků pitomce a vodit je dlouhé roky za nos. Canon teď po dlouhé době vydal nové modely a jelikož to nevím, nemohu tvrdit, že jsou opravdu dobré a Canon tak dohnal nebo i v něčem předběhl Sony. Opravdu nevím. Přeji Vám aby přišel ten impulz, abyste našel tu motivaci jít dál a neustále se zlepšoval, zlepšoval to, co alespoň podle mne už není možné. Důležité je nacházet smyl a aby jakákoli činnost přinášela radost a obohacovala nás i naše okolí. Mějte se hezky.

Po delsi dobe jsem opet zavital sem na stranky, abych se potesil zdejsimi skutecne krasnymi fotkami prirody... a nestacim se divit - Canoní básník prozrel a uprimne a hlavne realisticky popsal veci tak, jak se maji a mame zde recenzi, ktere konecne muzu verit. :-) :-). A dokonce sve prozreni dolozil konkretnim cinem, coz je (hlavne pro nej) naprosto super :-). Veliky posun od servilniho adorovani (nejen...) zastaraleho, nedotazeneho a predrazeneho Canoniho R mirrorlessu, bravo Ondro, jsi chlap a konecne si te za tvou recenzi zase muzu vazit.
Nechci vám pane Prosický do toho kecat, ale možná jste skutečně měl (podle mých zpráv nejpozději do podzimu 2020) počkat. Jak píšte ve svém článku, že jedinou kanoní inovací je zvýšení rozlišení o 1 MP a frekvence snímání z pěti na šest snímků za vteřinu je zpráva o novém Canonu R5 jak ze sci-fi pohádek: sekvence 20 snímků za vteřinu, 8K video, dva paměťových karet, úplně nový CMOS senzor se 42 megapixely, 250 zaostřovacích bodů vyplňujících celé pole, stabilizace senzoru a podle nejnovějších zpráv dynamický rozsah téměř 18 EV, to už je opravdu slušná porce. Slušná porce bude asi i pořizovací cena, ale to je zase druhá věc. Vše je od mého důvěryhodného zdroje přímo z fabriky Canonu. Mějte se tedy i nadále moc fajn a přeji mnoho povedených fotek se Sony!
Ondřej | www.NaturePhoto.cz
Nečekám na přeludy, chci fotit. Věřím, že někdy bude mít Canon použitelnou bezrcadlovku - bohužel, kvalitu senzoru nikdy nedožene :-(
Pavel
Pane Prosicky, muzete prosim vice rozvest vetu "„Canoní“ krystalicky čisté barvy žádný program nedožene"? Porad premyslim, jak tomu rozumet...

...A veta "ale to až se někdy naučím pořádně fotit." je od jednoho z nejlepsich fotografu prirody vtipna :)
Ondřej | www.NaturePhoto.cz
1) u Canonu jsem byl zvyklý ve spoluprací s DPP na RAW, že co se týče barev nemusel s tím nic dělat - fotografie byli kontrastní a věrné. Což u jiných programů nebylo ani náhodou. Se Sony se tomu snažím přiblížit, ale je s tím děsně práce.
2) jde o to, že už asi tuším, jak chci aby moje fotky vypadaly, co jimi chci sdělit, problém je, že se mi to do nich nedaří obvykle dostat - především proto, že ne vždy jsou proto v divočině vhodné podmínky.
Co se týče ovládání rukavicích, já bych právě přivítal, kdyby Sony udělalo bezzrcadlovku (A7R III / IV) v DSLR těle, klidně na úkor váhy. Nemám přehled o technice, možná to už existuje.
Ondřej | www.NaturePhoto.cz
Tolik času v rukavicích zase netrávím, tzn. ta výhoda titěrného lehkého těla u mě převládá :-)
Olda
Ahoj Ondro, tvůj úprk od Canonu mě dost překvapil, ale je to pochopitelné. Jen upřesním, k těm 15EV se přibližuje A7RIII, A9 má něco málo přes 13EV. Ale vytahování stínů je u těchto čipů obrovský benefit. Tam je Canon úplně mimo. Ale věřím, že další generace Canonu R Sony dožene. Mě u Canonu drží ten snadný postproces RAWů v DPP a jednoduché ovládání. Držím palce, ať ti to fotí k plné spokojenosti.
Ondřej | www.NaturePhoto.cz
Ahoj, k tomu EV, i proto mám ta těla dvě :-) A9 je trochu horší, ale díky tomu, že do toho RAWu jde pořádně sáhnout se ten rozdíl stírá.
Canon dožene všechno, ale ty senzory s vysokým rozlišením na vysoké ISO budou sračka furt. Měl 10 let na to, s tím něco udělat, ale bylo to jen horší a horší...
Páni, Ondro ... tohle je pecka! Úžasné fotografie, jen se dotknout.
Ondřej | www.NaturePhoto.cz
Díky, jen s tím zpracováním je větší práce než z RAWy od Canon, ale to se časem srovná.
Jako Olympusák trošku poopravím: Olympus tělo E-M1 MkII umí většinu toho co top model a váží jen 574 g, nikoliv 997 g jako E-M1X s integrovaným gripem. To je zatraceně veký rozdíl, pokud nepotřebuju úplné maximum u C-AF a rychlosti snímání (která je i u E-M1 MkII 18 sn./s). Nicméně v případě zvířat, astrofoto a low-light akčí fotografie (sport, divadlo, street atd.) rozhodně není Olympus nejlepší volba, byť to je technicky možné a pořád velmi dobré i pro profi použití.

Závada 1 je šum na vysoká ISO, prostě fullframe to není. Závada 2 je nedostatek dlouhých světelných skel, byť něco v nabídce je. Tady prostě FF vede a nemá cenu to lakovat, Sony navíc je s A7/A9 váhově i rozměrově velice blízko.

Naopak Olympus je velice silný v zoomech (malé, lehké, opticky výborné), má extrémně výkonnou stabilizaci, focus stacking a výbornou funkční výbavu. Velmi záludná je funkce hi-res, kdy se "ubohých" 20 megapixelů změní na 80 megapixelů a výstup z E-M1 MkII/X převálcuje násobně dražší FF sestavy. Limit je větší pohyb, který takto fotit nejde. Na krajinu/makro zcela v pohodě a navíc si ještě pomůžu vyšší hloubkou ostrosti. Takže jako obvykle není univerzálně nejlepší systém, záleží na co to chci...
Ondřej | www.NaturePhoto.cz
Přesně, je fajn, že si každý může vybrat to, co mu vyhovuje nejvíc. Ideální fotoaparát pro všechny neexistuje!