Opožděně, ale přece. Přestože jsem tento první příspěvek napsal před nějakými 14 dny, k publikování jsem se dostal až dnes. Připojení k internetu není to, co by bylo na Falklandských ostrovech na každém kroku. I když mám v tuto chvíli zážitků mnohem více, myslím že i neaktuální pozdrav je pozdravem. Ještě nám tu pár dní zbývá, ale další zprávička bude až po návratu.
Volunteer PointHned druhý den po příletu jsme se na čtyři dny vypravili na sever, do blízkosti kolonií tučňáků. Ačkoli je poloostrov Volunteer Point odhadem vzdálen pouhých 35 km, trvá cesta terénním autem okolo dvou a půl hodiny. Jede se převážně po šotolině a v závěru cesty, posledních 10 km, páramem přes drny a rašeliniště.
Na lokalitě samotné je pouze jedna možnost ubytování, a to v domě strážce kolonií tučňáků, který je jezdí pravidelně několikrát za den kontrolovat. Ve velmi malém domečku žije se svou ženou a kocourem vzdálen mnoho kilometrů od civilizace. Myslím, že jsme pro ně byli s Bohdanem velkou atrakcí a zpestřením. Po tom, co nám řekl, že je v domě voda velkou vzácností, ani jednou během čtyřech dní jsme se nemyli. Byl to prima trénink na další lokality.
Co ale Derek a Trudy zvládali dokonale bylo jídlo. Jejich anglické snídaně budeme mít v paměti ještě dlouho. I večeře, přestože se vždy jednalo o ovce na různý způsob, byly obvykle kulinářským zážitkem. O tom, že jsme spali jako medvídci v zimě, nemá smysl psát. Díky fotografickému vytížení v extrémních podmínkách se z nás rychle stali chodící mrtvolky.
Tučňák patagonský
(Aptenodytes patagonicus) King
penguin,
Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model:
Canon EOS-1D Mark III,
Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Stativ:
Gitzo 3540LS, Clona:
8.0, Doba expozice: 1/320 s, ISO: 100, Blesk:
Ne, Ohnisková vzdálenost
(EQ35mm): 650 mm, Vytvořeno: 12. ledna 2009
18:20:52, Volunteer Point (Falklandské
ostrovy)Když na Falklandách
zafoukáBohužel povětrnostní podmínky předčily mé obavy, na Falklandech je opravdu divoko. Vítr snadno porazí stativ se čtyřkilovým objektivem a některé poryvy málem pošlou k zemi i člověka.
Nepříjemnou zkušeností je i fotografování tučňáků na pobřeží oceánu. Vítr žene ostrý křemitý písek, který řeže do obličeje a rychle pokrývá fotografickou techniku. Další příkoří je pak mořská voda. Když se vlna roztříští o šutry, letí slaná voda i dost metrů od břehu. Technika je pak nechutně oblemcaná a velmi špatně se toho zbavuje.
Když se k tomu přidají rychlé změny počasí, od lijáků po spalující slunce (mění se několikrát do hodiny), je to extrémní lahůdka pro pokročilé cestovatele. Ale tučňáci opravdu stojí za to.
Tučňák oslí (Pygoscelis papua)
Gentoo penguin,
Autor: Ondřej Prosický |
NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark II,
Objektiv: Canon EF 500mm
f/4 L IS USM, Stativ: Gitzo 3540LS, Clona:
7.1, Doba expozice: 1/800
s, ISO: 100, Blesk: Ne, Vytvořeno: 12. ledna
2009 19:10:28,
Volunteer Point (Falklandské
ostrovy)Život v kolonii
tučňákůAni ne 10-15 minut od našeho dočasného azylu je několik kolonií tučňáků. Asi na jednom kilometru je tu místo pro 1000 tučňáků patagonských (Aptenodytes patagonicus), 400-500 tučňáků oslích (Pygoscelis papua), mezi kterými jsou volně rozptýleny nory tučňáků magellanských (Spheniscus magellanicus).
Je obtížné popisovat, co jsem pociťoval při prvním pohledu na tu krásu. Mísily se mi pocity z toho, že plány opravdu vyšly, s úžasem nad tím, že jsem na místě, které si na dlouhá léta oblíbilo několik druhů tučňáků pro své hnízdění.
Život v kolonii přináší spoustu atraktivních výjevů pro fotografování. Můžou to být krvavé rvačky samců o samice, námluvy dospělých tučňáků, páření, starost o vejce a čerstvě vyklubaná mláďata nebo třeba krmení mláďat, jejichž hmotnost převyšuje váhu rodičů. Výjimkou není ani příběh o tom, jak jedno mládě přišlo o matku, přes jeho loudění o potravu se o něj nikdo nepostaral, až druhý den jeho hnědým prachovým peřím poryté tělo leželo mrtvé na kraji kolonie.
Největším neštěstím pak je to, že se to prostě vše nedá stihnout. Fotografujete mládě vylézající ze skořápky, ale stále při tom myslíte na to, že o 500 metrů dále tučňáci patagonští v malých skupinkách skáčou do moře, aby něco ulovili, nebo se jen omyli. Člověk se musí rychle rozhodnout a to třeba i v případě, že do kolonie přiletí chaluha jižní, hledajíce něco k snědku.
Tučňák magellanský
(Spheniscus magellanicus) Magellanic
penguin,
Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model:
Canon EOS-1D Mark III,
Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Stativ:
Gitzo 3540LS, Clona:
5.0, Doba expozice: 1/500 s, ISO: 100, Blesk:
Ano, Ohnisková vzdálenost
(EQ35mm): 650 mm, Vytvořeno: 11. ledna 2009
14:42:02, Gypsy Cove (Falklandské
ostrovy)
Příspěvek doprovázejí portréty prvních třech druhů tučňáků, se kterými jsme se setkali. Spoustu fotek z jejich života si nechám až po návratu, stejně jako kreativnější fotografické pohledy, o které se také často snažím. Kromě tučňáků, jsme za první čtyři dny vyfotili okolo 20 druhů zvířat včetně lachtana hřivnatého, který nás při fotografování tučňáků u moře k smrti vyděsil.
Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, 17.1.2009, Sea Lion Island (Falklandské ostrovy)
Fotograf Ondřej Prosický se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování živé přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Fotografické workshopy a expedice zaměřené na přírodu organizuje od roku 2006, snímky pravidelně publikuje v médiích a má za sebou více než dvě desítky autorských výstav. K jeho největším úspěchům patří účast ve finále prestižní fotografické soutěže BBC Wildlife Photographer of the Year. Členem Asociace profesionální fotografů České republiky je od roku 2009. V květnu 2011 udělila Evropská federace profesionálních fotografů Ondřejovi Prosickému titul QEP (Qualified European Photographer) v kategorii Wildlife Photography a v témže roce získal v Bruselu ocenění FEP Landscape Golden Camera.
