Přestože chvíle v nedotčené přírodě může něco jen obtížně nahradit, občas navštívím nějakou zoologickou zahradu. Důvodů je několik, pořad se učím (jak projevy zvířat, tak fotografování), s potěšením si zafotografuji v poměrně pohodlných podmínkách, a když nic jiného, rád si rozšířím seznam fotografovaných druhů. Třeba jako v případě sobotního výletu do ZOO Děčín.
Kočka divoká (Felis silvestris)
Wild Cat, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz,
Model: Canon EOS 5D Mark II, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM,
stativ Gitzo, Clona: 6.3, Doba expozice: 1/80 s, ISO: 1000, Kompenzace
expozice: -2/3, Blesk: Ano, Vytvořeno: 25. července 2009 12:27:59,
ZOO Děčín
(Česko)
Kousínek
oploceného lesa
Nastává se příliš často, aby zvířecí
chovanec v ZOO měl pěkný, přírodně vypadající, domov. Tři kočky divoké v
Děčíně takový prostor mají, bohatá vegetace, vzrostlé stromy s
tlustými kmeny. Pro fotografa ideální, výběh lze obejít ze všech stran,
všude je vidět a přesto nikde v pozadí není nic rušivého. Ihned při
prvním pohledu vás napadne spousta zajímavých obrázků, kde by to divokým
mourkům slušelo. Bohužel vysnít si fotografii je vždy jednoduší než
samotná realizace. Kočky neměly slitování, i když jsem si chtěl v klidu
projít celou ZOO, u koček jsem strávil tři hodiny.
Ohnisko 500 nebo 200?
Jistě to znáte,
když máte nasazené dlouhé sklo, zvíře se přijde podívat do vaší
blízkosti, ovšem ihned jak nasadíte ohnisko 200mm, objekt zájmu se začne
vzdalovat. I tak divoké kočky, třeba do koruny hustého stromu.
Dvoustovka byla vhodná pouze pro kočky prohánějící se po zemi, nebo když
se jich sešlo více vedle sebe. Dvoustovka má navíc má tu nevýhodu, že na
rozdíl od pětistovky nevygumuje tolik z rušivého prostředí. Je to
honička. Jako jediný typ doporučuji používat dva fotoaparáty, jeden
s krátkým a druhý s dlouhým teleobjektivem. Nepřetržitě přehazovat
objektivy nemá smysl, stejně to nebudete stíhat a uteče vám spousta
záběru.
Chvilinku v lijáků, chvilinku na
slunci
Po letech fotografování v ZOO preferuji
zataženou oblohu, ideálně třeba déšť. V ZOO kromě vás další blázni
nebudou, díky nedostatku světla se člověk rychleji učí (tma jako v
pralese) a nemůžu si pomoci, ale pokud zrovna nesvítá nebo nezachází
slunce za obzor, příliš o slunečný paprsky nestojím. Fotografování
koček divokých byl zajímavé v tom, že jsem během těch tří hodin
několikrát zmoknul na kost a mezitím si i spálil obličej od slunce.
Obecně je proměnlivé počasí v ZOO to nejlepší co Vás může potkat, pokud
cíleně fotografujete jeden druh zvířete, máte možnost jej ztvárnit v
různých podmínkách, některé mu sluší více některé méně.
Kočka divoká (Felis silvestris)
Přestože trávím v přírodě dost času, kočku divokou jsem nikdy
nepotkal. Žije velice skrytým způsobem života, možnost ji zahlédnout je
skutečně mizivá. Dalším faktorem negativně ovlivňujícím možnost
spatření jsou její nízké početní stavy, kočka divoká patří ke kriticky
ohroženým druhům. To je důsledek minulosti, neprávem ji byla přisouzena
nálepka škodné, a jak to v podobných případech bývá, byla důsledně
hubena. V Čechách poslední divokou kočku zabili v roce 1836. Potěšující
jsou zprávy z Moravy, prý se tam nyní občas objevuje.
Kočka
divoká se velice podobná naší kočce domácí, je však mnohem větší.
Dorůstá délky 50 až 70 cm. Má krátký a huňatý ocas s výraznými
černými pruhy. To je jeden z hlavních rozlišovacích znaků, neboť kočka
domácí má ocas delší a méně huňatý. Hmotnost divoké kočky dosahuje
až pět kilogramů u samce a čtyři kilogramů u samice. Ty největší a
nejstatnější divoké kusy (z volné přírody) však dosahují hmotnosti až 14
kilogramů.
Svůj revír si divoká kočka pravidelně značkuje.
Vyhledává teplejší krajiny, kde se lesy prolínají s loukami, najdeme ji
ale i v hustých lesích do nadmořských výšek 1000 metrů. Kočka divoká si
své teritorium značí pachovými značkami nebo drápanci na kůře stromů.
Nejaktivnější je za šera a v noci, přes den obvykle odpočívá a vyhřívá
se na slunci.
Jídelníček kočky divoké tvoří myši, loví ovšem i
ptáky, žáby a ještěrky a prý je schopná ulovit i divoké králíky a další
druhy drobných savců. Většinou loví skokem, často se však za svou
kořistí i plíží, podobně jako kočka domácí. K tomu je skvěle
přizpůsobena stavba jejího těla. Při lovu jsou nejdůležitějšími smysly
zrak a sluch. Obojí jsou vynikající. Podobně jako jiné kočky se i kočka
divoká velice ráda sluní a vyhřívá. A právě na takových stanovištích ji
lze nejsnadněji spatřit. Bohužel v Evropě výskyt kočky divoké velmi
ostrůvkovitý, nejvíce jich žije v ukrajinských Karpatech.
Související odkazy
Informace o kočce divoké na Wikipedia
Vyčerpávají informace o kočce divoké od Jany
Pospíškové
Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz,
26.7.2009
Kočka divoká (Felis silvestris)
Wild Cat, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz,
Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 200mm f/2.8 L USM,
Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 260 mm, stativ Gitzo, Clona: 4.0, Doba
expozice: 1/160 s, ISO: 1000, Kompenzace expozice: -1, Blesk: Ne,
Vytvořeno: 25. července 2009 11:36:10, ZOO Děčín
(Česko)
Kočka divoká (Felis silvestris)
Wild Cat, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz,
Model: Canon EOS 5D Mark II, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM,
stativ Gitzo, Clona: 4.5, Doba expozice: 1/250 s, ISO: 1000, Kompenzace
expozice: -1/3, Blesk: Ano, Vytvořeno: 25. července 2009 12:32:34,
ZOO Děčín (Česko)
Kočka divoká (Felis silvestris)
Wild Cat, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz,
Model: Canon EOS 5D Mark II, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM,
stativ Gitzo, Clona: 4.5, Doba expozice: 1/125 s, ISO: 1000, Kompenzace
expozice: -1/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 25. července 2009 12:37:16,
ZOO Děčín (Česko)
Kočka divoká (Felis silvestris)
Wild Cat, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz,
Model: Canon EOS 5D Mark II, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM,
stativ Gitzo, Clona: 4.5, Doba expozice: 1/160 s, ISO: 1000, Kompenzace
expozice: 0, Blesk: Ano, Vytvořeno: 25. července 2009 12:45:17,
ZOO Děčín
(Česko)
Fotograf Ondřej Prosický se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování živé přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Fotografické workshopy a expedice zaměřené na přírodu organizuje od roku 2006, snímky pravidelně publikuje v médiích a má za sebou více než dvě desítky autorských výstav. K jeho největším úspěchům patří účast ve finále prestižní fotografické soutěže BBC Wildlife Photographer of the Year. Členem Asociace profesionální fotografů České republiky je od roku 2009. V květnu 2011 udělila Evropská federace profesionálních fotografů Ondřejovi Prosickému titul QEP (Qualified European Photographer) v kategorii Wildlife Photography a v témže roce získal v Bruselu ocenění FEP Landscape Golden Camera.
