Občas si fotograf něco vysní, má jasnou představu o výsledné fotografii, dlouho po tom prahne a když se dočká, není to ideální. Ačkoli má co chtěl, podmínky jsou takové, na které rozhodně připraven není. To byl i případ kolibříka s mláďaty na hnízdě, o kterém vám napíšu dnes.
Sen o kolibříkovi na
hnízdě
Bylo to na ostrově Martinik v roce 2003, kdy
jsem poprvé z blízka viděl rychlé třepotání křídel, které tak
charakterizuje kolibříky. Po dni s nimi strávenými jsem si říkal, jak
asi malá musejí být jejich čerstvě vyklubaná mláďata, když oni sami mají
pouhých několik málo centimetrů.
Od té doby jsem ve střední
Americe navštívil několik míst, kde jsem fotografoval kolibříky a vždy
jsem si na svojí touhu z prvního dne pozorování vzpomněl a vždy
nějaký čas věnoval i hledání obsazeného hnízda. Vždy bez úspěchu,
kolibříci mají obvykle hnízda vysoko v korunách stromů a lézt ve
větvích se mi nikdy nechtělo. Nejblíže svému snu jsem byl několikrát v
kostarické rezervaci Monteverde, kde jsem našel několik prázdných hnízd.
Smůla.
Kolibřík zelený (Colibri
thalassinus) Green Violet-ear, Autor: Ondřej
Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon
EF 200mm f/2.8 L USM + mezikroužek Kenko 20mm, Ohnisková vzdálenost
(EQ35mm): 260 mm, fotografováno z ruky, Clona: 7.1, Doba expozice: 1/160
s, ISO: 800, Kompenzace expozice: +1/3, Blesk: Ano (3x externí Canon 580
EX II), Vytvořeno: 20. února 2008 15:18, Savegre
(Kostarika)Když se štěstí
usměje
„Jé podívej, támhle si sednul kolibřík“, takto
to z úst mojí ženy Marty začalo. Byl jsem překvapen, co dělá kolibřík na
terase našeho dočasného domova, ale jen do té chvíle, než jsem zjistil,
co ho k nám tolik přitahuje. Blízko pod stropem bylo na proutěné lampě
vystavěné asi 6 cm velké hnízdo kolibříka. Chuchvalec mechů, drobných
vláken rostlin a snad i pavoučích sítí, byl pevně přichycen ke stěně
lampy ani ne 5 centimetrů pod dřevem obloženým stropem. Když kolibřík za
naší přítomnosti rychle odlétl, přinesl jsem si židli a do hnízda
nahlédl, byli tam! Dvě kolibříčí holátka, s ještě zalepenýma očima, ani
ne 2 cm veliká. Euforie. Konečně, kolibřík na hnízdě a krmí mladé!
Atelier uprostřed pralesa
Nadšení bohužel ihned vystřídalo trauma, „...vždyť tohle přece
nejde fotit, ke hnízdu se nedostanu, tma je tu jako v pr..li, není se
kam schovat a v pozadí hnízda je ze všech stran překližka“. Schován za
oknem s výhledem na hnízdo jsem začal přemýšlet. Vzpomněl jsem si, co
jsem psal v několika článcích, „v životě zvířat neexistuje nic, co nejde
vyfotografovat, je jen k tomu potřeba hodně času“. Času jsem měl dost,
ze Savegre jsme měli odjíždět až druhý den. Měl jsem více jak šest
hodin.
Když zděšení opadlo, ihned jsem věděl, že jedinou cestou
jak dostat do tmavého místa světlo, je provizorní ateliér s několika
blesky. To nebyl problém, jelikož jedním z cvičení na mém kostarickém
workshopu byla stavba ateliéru pro fotografování letovek kolibříků.
Blesky jsem měl. Stejně tak z domova dovezené papírové pozadí zelené
barvy bylo pro zakrytí nevzhledného dřevěného pozadí to pravé.
Protože blesky na stativech nedosáhly až do úrovně hnízda,
improvizuji a rozkládám je na donesené židličky, pod úhlem 45° směřují k
hnízdu ve vzdálenosti asi 1 m. Fotografické pozadí, jsem pak přichytil
lepící páskou ke stropu, asi půl metru za hnízdem.
Možností,
jak toto rozestavit bylo mnoho, ale tak nějak intuitivně to vyšlo hned
napoprvé. Protože už mám s fotografováním velmi lesklých kolibříků
zkušenosti, používám mléčnou rozptylku Sto-fen a ať je bleskové světýlko
ještě měkčí, balím blesk do bublinkové folie. Dvě skupiny blesků (A: dva
blesky na kolibříky a B: jeden blesk na pozadí) byly ovládány řídící
jednotkou na těle fotoaparátu.
Makroobjektivem na kolibříka
Jak je z
poslední přiložené fotografie patrné, na teleobjektiv to rozhodně
nebylo. Jako dokonalá alternativa posloužil objektiv Canon EF 200mm
f/2.8 L USM, na který jsem kvůli snížení minimální zaostřitelné
vzdálenosti namontoval mezikroužek Kenko 20 mm. Tuto sestavu občas
používám i na fotografování motýlů a vážek.
Stativ už žádný
nezbyl, jako opora mi proto dobře posloužil strop terasy, o který
jsem opřel dlaň s fotoaparátem. Na těle Canon EOS 1D Mark III
nastavuji ISO 800 (ať není světlo blesků tolik dominantní, clonu f/7.1
(ať se do hloubky ostrosti vejde kolibříčí maminka i s mláďaty) a čas
1/160 sec (to by snad mělo stačit a s oporou to snad i udržím).
Tak poleť ptáčku, poleť
Za
oknem s výhledem na hnízdo jsem pak čekal na kolibříka. Byla to jediná
možnost, jak nechat maminku sednout k mladým. Když jsem totiž postával u
hnízda (ve skutečnosti spíše horečně stavěl aparaturu), samička mě
pozorovala z nedalekých keřů, v mé přítomnosti by se do hnízda
nevrátila.
Jak kolibřík sednul do hnízda, opatrně jsem prošel
dveřmi, vylezl na židli (opět dobře patrné z poslední fotografie),
zapřel ruku o strop a fotil. Slastná chvíle, krmení kolibříků v hledáčku
fotoaparátu, trvala asi 10-15 vteřin.
Přestože fotoaparát
zvládá 10 snímků za sekundu, bylo k ničemu, kvůli dobíjení blesku v
sérii je potřeba exponovat tak jeden snímek za sekundu, ať se najednou
dobijí a jsou na další záběr připravené všechny.
Kolibřík zelený (Colibri
thalassinus), Green Violet-ear výřez
fotografie, Autor: Ondřej Prosický| NaturePhoto.cz, Model: Canon
EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 200mm f/2.8 L USM + mezikroužek
Kenko 20mm, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 260 mm, fotografováno z ruky,
Clona: 7.1, Doba expozice: 1/160 s, ISO: 800, Kompenzace expozice: +1/3,
Blesk: Ano (3x externí Canon 580 EX II), Vytvořeno: 20. února 2008
15:18, Savegre (Kostarika)Modelka
workshopová
Nejdříve jsem koketoval s myšlenkou, že
si nález snad nechám pro sebe, ale pak ve mě zvítězil „dobrák Ondra“ a
všichni účastníci workshopu se u hnízda v improvizovaném ateliéru
vystřídali.
Trochu jsem se o kolibříky bál, nešlo u hnízda
příliš dlouho strašit. Když jsem nebyl schován, posedávala samička na
okolních stromech, jak jsem se šel schovat, začala mláďátka napájet.
Pořád jsem bral na zřetel, že se už kvůli našemu focení třeba k mladým
nevrátí. Tolik riskovat kvůli focení se nevyplatí.
Souvisejí odkazy
Kolibřík,
divadlo na dešti
Fotografie
kolibříků ve Fotobance
Portfolio
Kolibříci
Zpráva
z poslední cesty po Kostarice
Ondřej
Prosický | NaturePhoto.cz,
24.6.2008
Ateliér trochu jinak...
Provizorní ateliér na terase našeho bydlení, tři stativy s blesky, ke
stropu přilepené zelené pozadí, autor příspěvku na židličce
fotografující kolibříka v hnízdě umístěném na lampě...
Fotograf Ondřej Prosický se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování živé přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Fotografické workshopy a expedice zaměřené na přírodu organizuje od roku 2006, snímky pravidelně publikuje v médiích a má za sebou více než dvě desítky autorských výstav. K jeho největším úspěchům patří účast ve finále prestižní fotografické soutěže BBC Wildlife Photographer of the Year. Členem Asociace profesionální fotografů České republiky je od roku 2009. V květnu 2011 udělila Evropská federace profesionálních fotografů Ondřejovi Prosickému titul QEP (Qualified European Photographer) v kategorii Wildlife Photography a v témže roce získal v Bruselu ocenění FEP Landscape Golden Camera.
