Vždy, když jsme za rypouši vyráželi, modlili jsme se, abychom nějaké omylem nečekaně nepřekvapili. Neustále jsme museli kontrolovat, abychom měli volnou cestu k ústupu. Nemohlo se stát nic tragičtějšího, než to, že se dostaneme mezi rypoušího samce a moře. Více o fotografování rypoušů v krátkém příspěvku.

Rypouš sloní (Mirounga leonina) Elephant seal, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF17-40mm f/4 L USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 22 mm, Clona: 9.0, Doba expozice: 1/125 s, ISO: 200, Blesk: Ne, Vytvořeno: 26. ledna 2009 12:06:07, Carcass Island (Falklandské ostrovy)

První opatrné poznávání
Na ostrov Sea Lion Island jsme přiletěli zejména kvůli koloniím tučňáků a kormoránů, snad jen trošičku jsme doufali, že potkáme i nějaké ploutvonožce, lachtany nebo rypouše. Hned po přistání nám slova naší hostitelky Jenny Luxton dala neději, že naše třídenní objevování ostrova bude plodné.
Při první večerní poznávací vycházce po ostrově jsme s Bohdanem na rypouše narazili, na pobřeží v severní části ostrova se znuděně váleli v písku. Kolonii asi 20 rypoušů jsme se strachem z uctivé vzdálenosti pozorovali a dumali, jak je fotografovat. Vypadali jak obrovské tmavé pytle naplněné pískem, bez jakýchkoli projevů života. Z literatury jsem věděl, že nudní rozhodně nejsou a jejich boje doprovází zranění a krev. Těžko jsem si to tehdy představoval, ale již o hodinu později jsem změnil názor.
Když jsme dostávali instrukce o lákadlech a nebezpečích na ostrově Sea Lion, neopomněla Jenny zmínit „smrtelnou nehodu“ jedné návštěvnice ostrova. Během procházky na pobřeží v hustých mohutných trsech trávy náhodou vyplašila rypoušího samce, který reagoval jako by byl napaden. Mnohokrát při prodírání se trsy trávy jsme si na tuto příhodu vzpomněli. Bylo to jen dobře, chodili jsme raději rozvážně. Jednou jsme například na poslední chvíli objevili jámu hlubokou asi dva metry a širokou asi 15, kde se válelo šest rypoušů. Raději jsme se dali na ústup. I proto, že se ze vzdálenějšího místa ozýval hluboký řev jejich kamarádů.
První chvíle s rypouši jsme trávili v uctivé vzdálenosti 50 – 100 m, kde jsme se cítili v bezpečí. Přeci jen jsem v té chvíli o jejich chování příliš nevěděl. Ale postupem času, jak nás začínali při opatrném přibližování poznávat, dovídali jsme se o nich víc. Strach se zmenšoval, obrovský respekt však zůstával. I tak jsme se první den blíže než na 30 m přiblížit nedostali. Když jsem viděl přetlačování samic o vhodné místo na pobřeží, v jejich blízkosti jsem ani být nechtěl. A to jsou samci mnohonásobně větší! Ty největší rypoušáci váží stejně jako dva automobily VW Passat Combi!
První den jsem při fotografování používal ohnisko 500 mm. Snad jen, když se začali rypouši rvát, využil jsem dvoustovku. Bohužel fotografie vypadali jak pořízené v ZOO, s absolutní absencí prostředí. Říkal jsem si, zda nám jejich poznání a odvaha dovolí se během těch pár dní dostat do jejich blízkosti. Moc jsem v to nedoufal, ale moje zvrácená touha být přírodě co nejblíže mě v následujících dnech nutila se k rypoušům vracet.

Příroda opravdu z blízka
Po dvou dnech vzájemného oťukávání, kdy jsme se rychlostí pět metrů za hodinu přibližovali, nadešla chvíle, kdy jsme se odvážili do bezprostřední blízkosti rypoušů. Nejdříve menší samice na okraji kolonie, pak nějaký mladší odstrčený samec. Musím přiznat, že tomu největšímu jsem se raději vyhnul. Když jsem viděl jeho poskakování k moři, kdy mu v cestě stál jeden z menších rypoušů a jak jej ze své cesty „odcvrknul“ stranou, respekt nešlo ututlat.
Vždy, když jsme za rypouši vyráželi, modlili jsme se, abychom nějaké omylem nečekaně nepřekvapili. Neustále jsme museli kontrolovat, abychom měli volnou cestu k ústupu. Nemohlo se stát nic tragičtějšího, než to, že se dostaneme mezi rypoušího samce a moře.
Naopak, pokud se rypouš blížil z moře na pevninu, byl to pro mě impuls pro zalehnutí na kameny omývané vodou a v trajektorii přibližujícího rypouše a čekat až se přiblíží tak, kdy vyplní celý hledáček objektivu s ohniskem 85 mm. Širší jsem si ve vodě netroufl, ležíc na kamenech jsem nebyl příliš mobilní a zvednutí na nohy s fotoaparátem v ruce by mi zabralo příliš nebezpečnou chvíli. Když už to nešlo, jen jsem se odkulil na bok a uvolnil cestu mořskému kolosu. Pozorovat v hledáčku, přiskakujícího samce ke břehu, patří k mým největším zážitků z Falklandských ostrovů.
Ve snaze zachytit co nejvíce z prostředí, ve kterém rypouši žijí, nakonec došlo i na ohnisko 17 mm, ale až poslední den v jejich přítomnosti. Nikdy mi objektiv 17-40/4 nepřišel tak široký, jako právě ve společnosti rypoušů. Pokud jsem chtěl na snímku rypouše s okolní krajinou, vyžadovalo to se přiblížit až skoro nad něj. V této pozici se dalo pobýt opravdu pouze chvilinku. Nápadů jak na fotografií přiblížit život rypoušů bylo víc, jen toho času tak málo.

Fotograf ptáků s velkými zvířaty
Pravidelný návštěvník stránek jistě nepřehlédl, že nejblíže mám k fotografování ptáků. Těžko někoho přesvědčím, ale nijak vyhraněný ve svém zájmu o přírodu nejsem. Vždy říkám, že fotím vše, co se hýbe, třeba i kytky ve větru. Ptákům mám blíže snad jen proto, že prvním impuls k fotografování přírody vzešel právě od nich. Pozorování letu kolibříků na ostrově Martinik před pěti lety mě přivedlo k fotografování přírody.
Ačkoli jsem nikdy velká zvířata intenzivněji nefotografoval, musím se svěřit, že po chvílích ve společnosti rypoušů, musím svůj zájem rozšířit. Zážitky spojené s jejich fotografováním, neustálé soustředění a vyhodnocování situace, aby nás rypouši nenapadli, byly velmi intenzivní. Rozhodně něco podobného v přítomnosti velkých savců zase někdy zkusím.
O životě rypoušů sloních, kteří žijí především v antarktických vodách a na pevninu se vydávají pouze v době línání a námluv, dodělávám rozsáhlý článek, kde bude o jejich chování a návycích více. Tohle je jen taková malá ochutnávka.

Související odkazy
Další fotografie rypoušů
Poslední paprsky v kolonii
Chaluha a čimango, hostina na útesu
Chaluha velká, lovci fotografů
Tučňák oslí (Pygoscelis papua), starost o mláďata
Jak jsme fotili endemiskou sovu
Fotografování na Falklandách, zpráva z cesty II.
Fotografování na Falklandách, zpráva z cesty I.
Volunteer Point, první tučňáci

Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, 11.8.2009

Rypouš sloní (Mirounga leonina) Elephant seal, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark II, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, stativ Gitzo, Clona: 6.3, Doba expozice: 1/640 s, ISO: 250, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 20. ledna 2009 12:00:18, Sea Lion Island (Falklandské ostrovy) Rypouš sloní (Mirounga leonina) Elephant seal, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark II, Objektiv: Canon EF 17-40mm f/4 L USM, fotografováno z ruky, Clona: 10, Doba expozice: 1/320 s, ISO: 200, Kompenzace expozice: -1, Blesk: Ne, Vytvořeno: 26. ledna 2009 13:37:26, Carcass Island (Falklandské ostrovy) Rypouš sloní (Mirounga leonina) Elephant seal, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 650 mm, stativ Gitzo, Clona: 8.0, Doba expozice: 1/640 s, ISO: 250, Kompenzace expozice: 0, Blesk: Ne, Vytvořeno: 18. ledna 2009 11:04:26, Sea Lion Island (Falklandské ostrovy) První poznávání, Bohdan a první chvíle ve společnosti rypoušů sloních. Z bezpečné vzdálenosti. Rypouši odpočívají na pobřeží ostrova Sea Lion. Na hraně svahu posedává čimango falklandský. Menší kolonie rypoušů sloních na ostrově Carcass. V písku se snaží zbavit zbytku staré kůže, za naší asistence. Autor příspěvku a blízké setkání se samicí rypouše sloního, vztyčení hlavy a otevření tlamy je poslední výstraha, signál k ústupu.

Komentáře k článku