Na neděli jsem zůstal v Českém Švýcarsku s tím, že si vyfotografuji nějakou krajinu, jako v minulosti už mnohokrát. Stále tam nacházím něco nového, a když se k tomu přidá nadějná předpověď počasí, nedělá mi problém ani vstávání po páté hodině. Přestože jsem se snažil, žádnou atraktivní krajinnou kompozici jsem nevymyslel, ale měl jsem štěstí na něco jiného.
Jelen lesní (Cervus elaphus) Red deer, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark II, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, stativ Gitzo, Clona: 4, Doba expozice: 1/15 s, ISO: 1000, Kompenzace expozice: -1 EV, Blesk: Ne, Vytvořeno: 20. září 2009 6:53:31, Větrný vrch, NP České Švýcarsko (Česko)
Bučení jelenů nebo troubení krav?
Krátce po příjezdu na lokalitu, bylo pod Větrným vrchem živo. Krávy, stále ještě za tmy, zahájily pastvu, o kousek dál stál obytný Renault se spící pražskou rodinkou a o chvilku později přijeli Michal s Petrem. Znervózňovaly nás i výstřely, které se ozývaly směrem od Studence; to zase nějaký pomatený myslivec ukojoval své zvrácené choutky. S mým společníkem Filipem jsme doufali, že právě zde budeme mít klid, což se nevyplnilo. Společné fotografování a diskuze byla ale fajn.
Jen já jsem začínal být malinko mimo. Okolo, a ne nijak daleko, se troubilo. Nebylo to jednoznačné, protože krávy dělaly troubení svým bučením rytmický doprovod, ale já měl jistotu. Jsou tady. Jelení říje co nevidět začne, někde už i začala, proto jsem odložil širokáč, nasadil 500/4 a od kolegů se na chvíli odloučil.
Tma na louce a v lese ještě víc
Protože bylo časné ráno, světla bylo dramaticky málo, ale žádný problém. Jako už tolikrát jsem bez myšlenkovitě zmačknul knoflík s ISO a kolečkem si točil doprava tak dlouho, dokud mi nevycházela alespoň 1/30 s, čas, kdy je alespoň někdy něco ostré.
Troubení jelenů, nebylo nijak daleko, jen pár stovek metrů. Říkal jsem si, že budu mít štěstí a narazím na nějakého trpělivějšího jelena, který krátce zapózuje. Tajně jsem doufal, že je zastihnu na strmé louce, bohužel, jak jsem přepokládal, v lese se cítili bezpečněji.
Stále jsem se přibližoval za troubením, až jsem jednoho jelena spatřil. Vítr foukal proti mě, díky bohu, hned jsem se rychle schoval za strom a začal kontrolovat foťák a rozkládat stativ. Po chvilce jsem vykouknul a stále tam byl. Opatrně jsem se začal od stromu ke stromu přibližovat, až jsem se dostal na vzdálenost, když každý pohyb znamenal vyplašení. Na nic jsem nečekal a rychle pořídil několik záběrů, s tím posledním už jelen zdrhal. Byl jsem nadšený, byl to můj první vyfotografovaný opravdu divoký jelen. Zážitek se s fotografováním jelenů v oborách nedá srovnat.
Divočák, strážce Větrného vrchu
Když jsem při přibližování k jelenům vlezl do lesa, potkal jsem mezi stromy početnou nástrahu. Tři velké tmavě šedivé dospělé divočáky a asi sedm hnědých odrostlých mláďat. Kdybych nezačal zmatkovat a přemýšlet, které z nich fotit, mohl jsem během jedné minuty kvalitě fotit prase divoké i jeleny. Jen jsem toporně stál, a nechal je okolo sebe poměrně těsně proběhnout, ani se mi pořádně nevyšli do hledáčku a vzniklé fotografie jsou, jak to říci, ... umělecké :-)
Ale zážitek dokonalý. I proto, že jsem se od kolegů (spokojeně krajinkařících) nebyl déle než 20 minut a ve vzdálenosti pouhých sotva 300 metrů. Fotografie neoplývají bůhvíjakou technickou kvalitou, ale osobně mám podobné snímky raději. I když zrovna ode mě, to málokdo uvěří.
Krásné chvíle při fotografování podzimní přírody přeje, Ondřej.
Související odkazy
Puštík bělavý, jak jsem fotil sovu na Šumavě
Tetřívek obecný, souboj u brány Šumavy
Odpoledne ve Volavčí zátoce
Mlok skvrnitý
Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, 21.9.2009
Prase divoké (Sus scrofa) Wild boar, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark II, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, stativ Gitzo, Clona: 4, Doba expozice: 1/13 s, ISO: 1000, Kompenzace expozice: -1 EV, Blesk: Ne, Vytvořeno: 20. září 2009 6:56:20, Větrný vrch, NP České Švýcarsko (Česko)








