Jeleni na Větrném vrchu

Na neděli jsem zůstal v Českém Švýcarsku s tím, že si vyfotografuji nějakou krajinu, jako v minulosti už mnohokrát. Stále tam nacházím něco nového, a když se k tomu přidá nadějná předpověď počasí, nedělá mi problém ani vstávání po páté hodině. Přestože jsem se snažil, žádnou atraktivní krajinnou kompozici jsem nevymyslel, ale měl jsem štěstí na něco jiného.

Jelen lesní (Cervus elaphus) Jelen lesní (Cervus elaphus) Red deer, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark II, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, stativ Gitzo, Clona: 4, Doba expozice: 1/15 s, ISO: 1000, Kompenzace expozice: -1 EV, Blesk: Ne, Vytvořeno: 20. září 2009 6:53:31, Větrný vrch, NP České Švýcarsko (Česko)

Bučení jelenů nebo troubení krav?
Krátce po příjezdu na lokalitu, bylo pod Větrným vrchem živo. Krávy, stále ještě za tmy, zahájily pastvu, o kousek dál stál obytný Renault se spící pražskou rodinkou a o chvilku později přijeli Michal s Petrem. Znervózňovaly nás i výstřely, které se ozývaly směrem od Studence; to zase nějaký pomatený myslivec ukojoval své zvrácené choutky. S mým společníkem Filipem jsme doufali, že právě zde budeme mít klid, což se nevyplnilo. Společné fotografování a diskuze byla ale fajn.
Jen já jsem začínal být malinko mimo. Okolo, a ne nijak daleko, se troubilo. Nebylo to jednoznačné, protože krávy dělaly troubení svým bučením rytmický doprovod, ale já měl jistotu. Jsou tady. Jelení říje co nevidět začne, někde už i začala, proto jsem odložil širokáč, nasadil 500/4 a od kolegů se na chvíli odloučil.

Tma na louce a v lese ještě víc
Protože bylo časné ráno, světla bylo dramaticky málo, ale žádný problém. Jako už tolikrát jsem bez myšlenkovitě zmačknul knoflík s ISO a kolečkem si točil doprava tak dlouho, dokud mi nevycházela alespoň 1/30 s, čas, kdy je alespoň někdy něco ostré.
Troubení jelenů, nebylo nijak daleko, jen pár stovek metrů. Říkal jsem si, že budu mít štěstí a narazím na nějakého trpělivějšího jelena, který krátce zapózuje. Tajně jsem doufal, že je zastihnu na strmé louce, bohužel, jak jsem přepokládal, v lese se cítili bezpečněji.
Stále jsem se přibližoval za troubením, až jsem jednoho jelena spatřil. Vítr foukal proti mě, díky bohu, hned jsem se rychle schoval za strom a začal kontrolovat foťák a rozkládat stativ. Po chvilce jsem vykouknul a stále tam byl. Opatrně jsem se začal od stromu ke stromu přibližovat, až jsem se dostal na vzdálenost, když každý pohyb znamenal vyplašení. Na nic jsem nečekal a rychle pořídil několik záběrů, s tím posledním už jelen zdrhal. Byl jsem nadšený, byl to můj první vyfotografovaný opravdu divoký jelen. Zážitek se s fotografováním jelenů v oborách nedá srovnat.

Divočák, strážce Větrného vrchu
Když jsem při přibližování k jelenům vlezl do lesa, potkal jsem mezi stromy početnou nástrahu. Tři velké tmavě šedivé dospělé divočáky a asi sedm hnědých odrostlých mláďat. Kdybych nezačal zmatkovat a přemýšlet, které z nich fotit, mohl jsem během jedné minuty kvalitě fotit prase divoké i jeleny. Jen jsem toporně stál, a nechal je okolo sebe poměrně těsně proběhnout, ani se mi pořádně nevyšli do hledáčku a vzniklé fotografie jsou, jak to říci, ...  umělecké :-)
Ale zážitek dokonalý. I proto, že jsem se od kolegů (spokojeně krajinkařících) nebyl déle než 20 minut a ve vzdálenosti pouhých sotva 300 metrů. Fotografie neoplývají bůhvíjakou technickou kvalitou, ale osobně mám podobné snímky raději. I když zrovna ode mě, to málokdo uvěří.

Krásné chvíle při fotografování podzimní přírody přeje, Ondřej.

Související odkazy
Puštík bělavý, jak jsem fotil sovu na Šumavě
Tetřívek obecný, souboj u brány Šumavy
Odpoledne ve Volavčí zátoce
Mlok skvrnitý

Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, 21.9.2009

 

Prase divoké (Sus scrofa) Prase divoké (Sus scrofa) Wild boar, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark II, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, stativ Gitzo, Clona: 4, Doba expozice: 1/13 s, ISO: 1000, Kompenzace expozice: -1 EV, Blesk: Ne, Vytvořeno: 20. září 2009 6:56:20, Větrný vrch, NP České Švýcarsko (Česko)

 

 

Fotograf
Ondřej Prosický
Ondřej Prosický

se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování divoké přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Fotografické workshopy a expedice zaměřené na přírodu organizuje od roku 2006, snímky publikuje v médiích a má za sebou více než čtyři desítky autorských výstav.

K jeho největším úspěchům patří účast ve finále prestižní fotografické soutěže Wildlife Photographer of the Year. Členem Asociace profesionální fotografů České republiky je od roku 2009. V květnu 2011 udělila Evropská federace profesionálních fotografů Ondřejovi Prosickému titul QEP (Qualified European Photographer) v kategorii Wildlife Photography a v témže roce získal v Bruselu ocenění FEP Landscape Golden Camera. Nejnovějšími oceněními jsou nominace a hlavní ceny soutěží Czech Press Photo, Czech Nature Photo a z Festival de l'Oiseau et de la Nature ve Francii.

Vloženo
21. 09. 2009 , kategorie: příroda, savci
Sdílejte s přáteli

Komentáře ke článku

(10 příspěvků)
Přidat komentář

Přidat komentář

libor
co vůbec lezete v době lovu do revíru ?!
Mouka
Ahoj Ondřeji,
tak právě přesně tohle mám také na focení zvěře nejraději. Přesně, jak píšeš. Když to řeknem jinak - není důležité zvítězit, ale zúčastnit se ... bušící srdce a třes rukou jde ruku v ruce ......
Karel Pagačík
Ahoj, ty divočáci jsou bezva. Ukaž Vojtovi jak zvládáš panning. Jsem zvědav na Vaška, co se mu letos podaří
Radek Demjan
Jelenééé jelenéééé oči máš zelenééé :)

Me se ten jelen naopak libi (je pekne zaramovanej)
Ahoj Ondro,
velká gratulace, moc pěkná a hodnotná fota. Musel jsis to pořádně užít teda :-)
stugent
jelen nic moc, ale takhle odfocený divočáky jsem ještě neviděl! Super!
zdenek
ta druha nema chybu
fipa
mě to bylo jasné, když jsi zmizel kde asi budeš :-) Parádní úlovky.
Michal | PhotoNature.cz
Chvilku jsme se o tebe s Petrem báli, dělali si srandu jak tě ten jelen požene i s 500kulí, hlavně když někdo okolo střílel jako o život, ale to by jsi nebyl ty, aby jsi někde něco nenaháněl. Rachot to byl fakt pěknej, hlavně když jsem čekal na Petra na Křížáku a kolem prošel asi 3m ode mě jelen a zatroubil, fakt jsem se lekl a honem zaplul do auta. Máš kliku, že ten bílej dlouhej klacek taháš pořád sebou, ale zase je fakt, že štěstí přeje připraveným:) rád jsem tě zase viděl, měj se Michal
pali hradiský | www.trpas.com
ondrej, ty si proste .... uz som Ti povedal ... macher ....