Řeka
Mohutný tok Rio Cuiabá a její přítoky Rio Piquiri, Rio Três Irmãos nebo Rio São Lourenço tvoří srdce severního Pantanalu a zároveň se jedná o nejlepší místo na světě pro pozorování jaguára amerického.
Během místního období sucha, od července do konce září, voda postupně ustupuje do hlavních říčních koryt, odkrývá písčité pláže a soustřeďuje množství života (a jaguáří potravy) právě podél břehů. Tam přicházejí pít kapybary, na mělčinách, jakmile vyleze výš slunce, odpočívají stovky kajmanů a v tůních s hlubší vodou loví vydry obrovské. A přesně tady nachází jaguár nejbohatší loviště.
Husté galerie stromů lemující řeku mu poskytují stín i dokonalý úkryt, odkud může nepozorovaně sledovat kořist a během několika vteřin, třeba i z větve stromu nad hladinou, zaútočit. Na rozdíl od většiny kočkovitých šelem je jaguár výborný plavec a vodě se nevyhýbá. Často přebrodí celou řeku nebo se vydává lovit přímo do vody.
Právě spojení rozsáhlých mokřadů, bohaté nabídky potravy a přirozených úkrytů vytváří podél řeky Cuiabá jednu z nejvyšších hustot výskytu jaguárů na světě (můj odhad v centrální části až 14 jaguárů na 100 km², obecně spíše 6–12 jaguárů na 100 km²).
Díky tomu jsme měli za pět dní z lodě celkem 18 jednotlivých pozorování jaguárů! Tedy vlastně jen 17 – jednou jsme viděli jaguářici s jaguářátkem, jak přešla cestu při naší výpravě na večeři.
Vzhledem k tomu, že díky místnímu projektu znají všichni zkušení průvodci jaguáry jménem, viděli jsme dohromady minimálně deset různých jedinců. Pokud jsou moje poznámky z terénu správné, u každé fotografie je na konci prvního řádku popisu i jméno jaguára z projektu.
Jména
Každý jaguár v oblasti má svůj jedinečný příběh. Díky projektu Jaguar Identification Project (JIP) jsou jednotlivá zvířata už přes dvacet let rozpoznávána podle neopakovatelné kresby rozet na srsti.
Z původně jednoduchého katalogu fotografií se postupně stala jedna z nejpodrobnějších databází volně žijících velkých koček na světě. U evidovaných a pojmenovaných jaguárů vědci i fotografové sledují nejen pohyb a teritorium, ale také rodinné vazby, sourozence, matky, mláďata, partnery i osudy jednotlivých generací v průběhu času a měnících se podmínek jejich biotopu.
Každoročně pro oblast Rio Cuiabá a přítoků vychází aktualizovaný digitální průvodce v PDF, ve kterém přibývají nově objevení jedinci, změny teritorií i nové rodinné vztahy. Je poutavé číst, kdo s kým je příbuzný, jakého věku se jednotliví jedinci dožívají, a sledovat na mapě místa jejich pozorování.
Můžete se tak třeba dozvědět, že jaguáří samec Ousado měl ohořelé tlapy po požárech v roce 2020, nechal se odevzdaně zachránit, skončil v záchranné stanici, kde se rychle zotavil, a s telemetrickým obojkem ho vypustili zpět do přírody, kde se mu parádně daří. Podrobnosti si nechám jako samostatný příběh, ale už nyní mohu říci, že jsme mu tam při focení tlapy zkontrolovali a má se parádně k světu!
Do projektu se může zapojit každý fotograf – stačí poskytnout snímek levého nebo pravého boku jaguára spolu s místem a datem pozorování. Každá fotografie tak může pomoci potvrdit identitu zvířete. Můžete dopsat další kapitolu do příběhu jedné z nejlépe prozkoumaných populací jaguárů na světě.
Moc nechybělo a jméno pro malého jaguára jsme mohli vybrat i my. V nejvzdálenějším místě, kam jsme kdy na řece dojeli, jsme našli schované tříměsíční kotě, které nikdo neznal. Je tu takové pravidlo – loď, která najde jaguára beze jména, ho může pojmenovat. Bohužel kotě bylo tak schované, že fotografie sice vznikla, ale bez průkazných znaků k příštímu opětovnému rozpoznání. Ale jmen se v naší skupině hned vyrojilo spoustu.
Pochopitelně jsem zastával názor, že by se jméno jaguářího mláděte mělo nějak vztahovat k uměleckému vedoucímu naší expedice!
Příjmy z prodeje průvodců i dary podporují ochranu jaguárů, výzkum pomocí fotopastí, vzdělávání místních obyvatel a spolupráci s rančery. Díky tomu se z Porto Jofre stal nejen světový ráj fotografů, ale také vzor úspěšného propojení ekoturistiky, občanské vědy a ochrany přírody.
Pryč jsou naštěstí časy – a není to nijak dlouho – kdy se tu kožešiny jaguárů od pytláků prodávaly i za 2000 USD. Lov jaguárů tu byl zakázán v roce 1967, ale až do 80. let minulého století se tu stále pytlačilo!
Jaguár americký (Panthera onca) Jaguar, Rio Cuiaba, Mato Grosso, Brazílie (Apeiara)
Ondřej Prosický | www.NaturePhoto.cz, Sony ILCE-1, Sony FE 300mm F2.8 GM OSS + 2X Teleconverter, f/6.3, @1/1600 s, ISO 400, sobota 25. července 2026 9:00:52, 2026-7-0762.jpg
Brazílie
Komentáře ke článku
(0 příspěvků) Přidat komentář