Červnové Finsko, divočina v suchopýru

Generál v kuchyni

Když Rusko napadlo Ukrajinu, místní v pohraničí poslali pracující z Ruska k čertu – a to i ty, co dělali v místním „Medvědím centru“. V tu dobu se objevila Anoria, černoška v kuchyni. Ne že by tam paní z Ruska vařila vyloženě špatně, ale to, co dostáváme na talíře poslední roky, je lahoda. Lahůdka střídá lahůdku a já mám radost, že kromě zážitků se zvířaty se mi tu klienti pravidelně u jídla olizují. Což, kdo trochu cestujete po Skandinávii, víte, že na severu to u jídla nebývá zvykem.
 Jak šel čas, za ty tři roky se z výborné kuchařky stal generál, který tu šéfuje úplně všemu. Afričanku z JARu byste v tajze nehledali, ale jsem moc rád, že tu Anoria je – záruka, že se to tam organizačně nesesype.

Odvážné lišky

Klienti se mě ptají, jestli mě to tu ještě pořád baví. Deset let, stovky hodin v krytech na stejném místě. Jo, furt mi to dělá radost. Každá noc je tam totiž jiná. Nikdy nevíte, co za zvíře kdy přijde. To vzrušení a nervozita je tam furt.
 Nejen proto, že všem fotografům přeju, aby medvěd a rosomák před jejich kryt dorazil. Ideálně hned první noc. To mají všichni radost a mně se děsně uleví. Úplně každý den tam totiž zvířecí producírování není – alespoň jedna z těch tří nocí bývá slabší.
 Pokaždé je ale něco nového. Letos nám začaly víc chodit lišky, asi se už přestaly medvědů a rosomáků bát. A jak vždycky říkám, že už medvědi chodí jen večer a v noci – tak to taky už neplatí. Když jsme ráno přesně v 7:00 opouštěli kryt, z lesa proti nám právě vylezl medvěd.
 Přestože probíhající říje asi pár medvědů zahnala do divočiny mimo naše objektivy, stále byly výborné šance na fotky. Každý rok je to loterie. Buď budou atraktivní fotky z námluv medvěda s medvědicí, nebo medvědice odežene, schová medvíďata a za radovánkami s medvědem odtáhne mimo dosah objektivů.
 Radost nám letos v červnu dělali rosomáci – tolik šancí snad ještě nikdy nebylo. Určitě dva, ale možná i tři různí jedinci.

Přísně tajné

Příště už tu budu znát místní pohraničníky jménem. Potkal jsem je zase – a to jsem ani nemusel k oblíbené závoře hraničního pásma s Ruskem. Ve zvířeném prachu cesty zastavila nezaměnitelná dodávka ostrahy státní hranice.
„Kam jdeš?“
 „Jdu se projít, celou noc jsem seděl v krytu.“
 „Jsi u Ariho?“
 „Ano, mám tu s sebou devět lidí.“
 „Odkud jsi?“
 „Z Česka, z Prahy.“
 „Ty dva, kousek zpátky, jsou tu s tebou?“
 „Ano, to je Petr s Petrou.“
 „Co v noci, viděli jste něco?“
 „Dva rosomáky a dva medvědy.“
Pak už jsem to nevydržel a přešel do protiútoku:
 „A co ten plot s Ruskem, fakt bude všude? Máte 1300 km společné hranice!“
 „To nesmíme říci,“ odpověděl řidič a tvářil se tajemně, zatímco kolega na sedadle spolujezdce pokyvoval hlavou.
Tak jsem se pustil do kázání, že hraniční ploty jsou na hovno, že to naruší přirozenou migraci zvířat a jak mě to mrzí – že do Finska vozím fotografy každý rok několikrát, už mnoho let.
„No, tady v regionu Kainuu bude plot jen v krátkých pásech kolem hlavních hraničních přechodů, v první fázi jen pět kilometrů, a v lese bez plotů …“
A pak že je to tajný!
 Takže pohoda – medvídci, rosomáci a třeba i vlci budou stále vesele přeshraničně pobíhat.

Pár řádek, jinak bych se opakoval – od medvědů a rosomáků z Finska tu už za ty roky mám dvě desítky článků. Pokud máte o společnou cestu do Finska zájem – na červen a září v roce 2026 jsou ještě volná místa.

Související odkazy
Články o fotografování přírody ve Finsku
Nabídka fotografických cest
Nabídka fotografických workshopů
Fotografie medvědů ve fotobance Shutterstock