Runde, s arktickými ptáky v dešti

Johan

Týden před odletem na Runde bylo jasně patrné, že bude hnusně. Tolik deštivých obláčků vedle sebe na čtyři dny v předpovědi jsem dlouho neviděl. Obavy z počasí měl i Johan, můj kapitán na projížďku kolem ostrova, kterého jsem vyzkoušel už loni a bylo to s ním moc fajn. Naznačil, že pokud nestihneme dvouhodinovou plavbu za ptáky hned večer po příletu a přejezdu na ostrov, další dny to už kvůli rozbouřenému moři nepůjde.
Neváhal jsem a vše podřídil tomu, že to musíme stihnout. Výlet po moři kolem ostrova je jediná šance, jak na skalách trčících z moře a výše na útesech vidět alky malé, alkouny úzkozobé a kormorány chocholaté. Příležitost je i na fotografie papuchalků na hladině moře nebo letovky terejů, při troše štěstí i jejich lov. Navíc jsem měl loď rezervovanou jen pro nás, bez dalších turistů, aby byl dostatek prostoru na fotografování.
Vyšlo to dokonale. Sice nás trochu zdržel trajekt, který nám frnknul před nosem, ale další jel už za půl hodiny. Dokonce jsme se před vyplutím stihli během deseti minut ubytovat a do přístavu už to bylo jen kousek.
Přestože bylo moře ještě poměrně klidné, jak Johan vypnul motor, aby při přibližování ptáky na hladině nerušil, některým fotografům bylo trochu nevolno. Ti ostatní zase měli problém udržet rovnováhu. Když fotografujete, nemůžete se pro oporu něčeho přidržovat. Byli jsme rádi, když se nám při tom houpání podařilo dostat ptáky do hledáčku.
Mrzí mě, že klienti měli to nejtěžší fotografování hned na začátku akce, bez možnosti se „rozfotit“. Ale museli jsme zohlednit aktuální podmínky, jako v přírodě vždycky – a podobně jako během našeho výletu za arktickými ptáky na Runde ještě mnohokrát.
Ale stálo to za to. Všechny cílové druhy jsme viděli a dokonce v poměrně slušném světle.

Rybičky

Hned druhý den naší cesty bylo jasné, že fotografie ptáků z ostrova budou hodně za odměnu. Bylo hnusně – déšť a vítr. Dalo mi hodně práce vykrývat pomocí předpovědí a aktuálních dat z meteoradaru chvíle, kdy se dalo jít fotografovat ven, abychom zmokli jen trochu. A to jsme ještě měli štěstí. Pamatuji z ostrova situace, kdy padla mlha, bylo vidět jen pár metrů a desítky hodin se ani nepohnula.
Ideální byly procházky přímo u kamenitého pobřeží, odkud jsme se mohli rychle vrátit do ubytování. Hnízdící racci a ústřičníci, lindušky luční, kolihy, někdo potkal tuleně, jiný zase vydru. Přestože jsme se na pobřeží často vraceli, pořád bylo co fotografovat a stále jsme objevovali něco nového.
Horší to bylo s cestou do kolonie papuchalků. Tam už bylo potřeba najít „bezdešťové okno“, alespoň na čtyři hodiny. Fotografové naštěstí „nebyli z cukru“ – tímto jim veřejně děkuji, jak dobře byli do deště outdoorově vybavení a vody z mraků se nebáli. Tedy kromě Romany, které jako jediné do Ålesundu nepřiletělo zavazadlo, ale oblečení jsme jí nějak poskládali.
Díky poměrně deštivému a nestabilnímu počasí nebylo na papuchalčí skále tolik návštěvníků a vždy jsme se pro ideální fotografii dostali tam, kam jsme chtěli. Kdyby byly ideální podmínky, v době obvyklého návratu papuchalků z moře se tam stojí ve třech řadách a fotografování je mnohem náročnější.
Podobně jako loni se papuchalci s nošením rybiček mláďatům příliš nepřetrhli. Vlastně byl vyloženě svátek, když jsme nějaké rybky v zobáku těchto papoušků severu viděli. Obtížně se ale hodnotí, jaká byla skutečná situace. Většina fotografů, včetně mě, strávila na papuchalčí skále kvůli „hnuspočasí“ sotva pár hodin. Klidně se mohlo stát, že kvůli proudění při přechodu studené fronty a silnému větru probíhalo krmení právě v době, kdy jsme u nich nebyli. To bychom tam s nimi museli být celý den. Nebo může mít aktuální absence rybiček v zobácích hlubší důvod.

Kolonie

Je nutné si uvědomit, že početnost papuchalků na Runde se v čase výrazně mění. Před dvaceti lety, kdy jsem tam papuchalky fotografoval poprvé, byla kolonie na svém vrcholu.
Kvůli špatné dostupnosti smáčků a sleďů, jejich tradiční potravy, klesla v letech 2008–2010 početnost o 40 % (!) a jen velmi pomalu se začala znovu zvedat. I proto jsem na Runde několik let nejezdil. Až loni se počty téměř vrátily k tomu, na co jsme byli v kolonii zvyklí v roce 2006.
Bohužel ale nikdo nemůže tvrdit, že už se budou počty papuchalků jen zvyšovat. Horší dostupnost ryb – kvůli změnám oceánských proudů (teplota i směr) – navíc způsobuje, že v některých letech nosí rodiče méně ryb, létají dál od kolonie a hnízdní úspěšnost kolísá.
Klimatický jev El Niño, který je nyní opět na vrcholu, má výrazný vliv na proudění v severním Atlantiku a může s dostupností potravy (a tím i populací papuchalků) pořádně zamíchat. Klidně se může stát, že jejich populace zase spadne na polovinu. Jaký bude skutečný vývoj, ale budeme tušit až za tři nebo čtyři roky.
Ale jen odhaduji. Nejsem biolog, původní profesí jsem geolog!

Ráno

Dva dny před naším návratem v předpovědi počasí jasně svítilo, že mezi třetí a pátou hodinou ranní se oblačnost s deštěm na chvilku protrhne a my konečně uvidíme slunce. Upnul jsem k té informaci své naděje, i proto, že východ slunce v červenci na Runde je přesně ve 3:50. Že bychom si konečně v klidu užili fotografování chaluh velkých, které mi v tom suchopýru (spíše v tom, co z něj po těch deštích a větrech posledních dní zůstalo) nedaly spát. Fotografy jsem stále nabádal, že je to ikonický druh ostrova a že by měli chaluhy nějak nápaditě a výtvarně ztvárnit. A právě první ranní paprsky na ideálně orientovaném svahu tomu mohly významně pomoci.
Po krátké debatě si brzké vstávání naplánovali skoro všichni. I když pro čtveřici, včetně mě, která byla skoro do půlnoci v terénu, bylo vstávání náročnější. Navíc jsem po těch dnech dešťů neměl skoro nic suchého na sebe.
Jasně jsem si představoval, jak mě budou klienti nenávidět, když kvůli odjezdu ve 3:20 vstanou v tak nesmyslnou hodinu, vydrápou se znovu do stejného kopce – a v době svítání bude zataženo, bude pršet a chaluhy nikde.
Nakonec slunce docela pěkně vyšlo, paprsky byly a chaluhy se předváděly hned na několika místech.
Jen jsme těm opravdu hezkým fotografiím trochu „šli naproti“, a to obrazně i doslova.
Moc děkuji všem za parádně strávené chvíle navzdory poměrně zásadní nepřízni počasí. Tak to prostě na pobřeží oceánu bývá. Až pojedeme za rok, třeba bude zase stále jasno a 26 stupňů, jako jsme měli s Aničkou před rokem.
Pokud máte zájem o podobné společné fotografování arktických ptáků na ostrově Runde v termínu 1.–5. července 2027, jsou aktuálně k dispozici tři volná místa.

Související odkazy
Papuchalci na ostrvě Runde (CPT)
Články o fotografování přírody
Nabídka fotografických cest
Nabídka fotografických workshopů