Centrální Kalahari, krajina se sluncem

Se stanem na střeše

Jako už v Africe poněkolikáté, byly naším domovem na mnoho dní Toyoty Hilux se stany na střeše. Má to pár výhod, několik nevýhod a pár vyložených nebezpečí. Detaily si nechám do samostatného článku o téhle kempovací kratochvíli, která je jako lepidlo na průšvihy, ale současně přináší neopakovatelné zážitky.
Ono to tam ani jinak než se stanem nešlo. Oblast Centrálního Kalahari totiž patří k nejodlehlejším oblastem Botswany, tam si žádnou lodge nekoupíte (skoro).
Když nám před lety Honza vyprávěl, že tam kdysi za tři dny nepotkal jediného člověka, hned jsem věděl, že je to místo pro mě jako stvořené. Kdo mě zná, ví, že při tvorbě každého afrického itineráře zohledňuji, aby v oblasti nebyli lidé – další auta. Nebo jen minimum, v termínech mimo hlavní sezónu.
Největším přínosem poznávání divočiny se stanem na střeše auta po vlastní ose je to, že si při fotografování můžete „dělat, co chcete“ – samozřejmě ne úplně doslova a při zvážení všech objektivních rizik. Třeba blbě vystoupíte z auta a slupne vás lev.
Kromě 12 dní v Centrálním Kalahari jsme fotografovali v Makgadikgadi NP a Nxai Pan NP (tam už jsem byl v roce 2018), což bylo na pár dní při cestě zpět do civilizace ideální.

Rozkvetlá poušť

Rozlehlá a málo dotčená oblast Centrálního Kalahari (nezaměňovat s Kgalagadi, což je oblast na jihozápadě Botswany podél řeky Nossob u hranic s JAR, poznával jsem v roce 2019) je jedním z nejpustějších míst v celé Botswaně. Tvoří ji nízká savana s akáciemi, otevřené travnaté pláně, mělké pánve a koryta sezónních řek jako Letiahau a Deception Valley.
Přestože většinu roku působí nehostinně a vyprahle, s příchodem dešťů se poušť na krátký čas mění v překvapivě živé místo. V dubnu jsme měli štěstí být u toho – po nočních bouřkách rozkvetly obrovské plochy nízkých žlutých květů (Geigeria ornativa - taková místní pampeliška), které pokryly pánve jako koberec. Drobná hvězdnicovitá rostlina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) a podčeledi Asteroideae je typickým zástupcem polosuchých savan. Po deštích vytváří efektní žluté kolonie, které přitahují motýly a drobné ptactvo. Nikde jinde v Africe jsem neviděl tolik drobných pěvců jako právě tady. Vysněné Eldorádo pro milovníky „úhápéček“!
Každý pohled do krajiny byl najednou plný barev a pohybu. Navzdory téhle kráse zůstává oblast divoká a odlehlá. V kombinaci s otevřenou krajinou bez vysoké vegetace to dává ideální podmínky pro hledání zvířat – pokud tedy máte trpělivost a štěstí. Klasickou savanovou spordicky pozorovanou megafaunu  tu doplňují obvyklejší stepní druhy – od přímorožců (ti početností jednoznačně vedli), žiraf a pštrosů až po vzácnější šelmy jako je levhart, gepard (ten se nám jen krátce mihnul v dešti) nebo pes ušatý.
Centrální Kalahari není o množství zvířat, ale o atmosféře – o prostoru, tichu, o západech slunce a o pocitu, že jste konečně někde, kde nic není. A to je přesně to, co jsme hledali.

Nezapomenutelné zážitky

Tady by měl následovat tradiční výčet nejatraktivnějších pozorování zvířat, ale jak jsme všichni předem tušili, akce byla spíše o zážitcích.
Desítky kilometrů bez jediného auta, na 70–120 km denního toulání divočinou jsme potkali jen jedno až dvě. Silné noční bouřky, kdy jsme se ráno probudili v jezeře vody. Obklíčení lví smečkou při vystoupení z auta po příjezdu tmou do Kori. Uřvané sovy pálené nás budily každou noc a sedaly na naše stany. Rozkvetlá poušť, kilometry žlutých květů a v každém pohledu stovky motýlů. Časně ranní odjezd z Deception Valley před bouřkou, kdy jsme hodinu jeli pánví ve 20 cm vody a jámami plnými bahna. Levhart s ulovenou antilopou skákavou na stromě v ostrůvku vegetace. Trpělivá šestičlenná rodinka psů ušatých v ranním světle. Zoborožec jihoafrický pravidelně krmil zaděnou samici v dutině stromu. Úspěšná záchranná mise s vytažením neopatrných Holanďanů zapadlých v bahně, kterým nebyl nikdo schopný 30 hodin pomoci. Nečekaně velká stáda zeber v loužích koryta řeky Boteti. Západy a východy slunce se žirafami v Nxai Pan. Nehoda s Toyotou, kdy jsem zajel do díry s bahnem a vodou tak, že mě musel Honza s autem na laně vytáhnout. U porodu malé zebry. Pár výrů afrických večer parádně reagoval na nahrávku. Obrovské množství přímorožců v pláních Centrálního Kalahari.
Stálo to za to! Ostatně vlastně jako každá cesta s fotoaparátem za přírodou. A když nyní procházím fotky, které by měly text doprovázet, uvědomuji si, že jsme toho nafotili celkem dost. Jasně, leccos už jsme toho všichni po Africe dost viděli, srovnávání se nešlo ubránit, přesto bych do Centrálního Kalahari klidně jel znovu.
Vlastně jediným zklamáním byl ten měsíc v úplňku, co nám svítil celou noc. Protože kdyby nebyl, asi na světě neexistuje odhledjšího místo bez rušivých světel na pozorování hvězdné oblohy.

Související odkazy
Články o fotografování zvířat v Botswaně
Nabídka fotografických cest
Nabídka fotografických workshopů
Fotografie z Afriky ve fotobance Shutterstock