Rodinný výlet za kostarickou divočinou

Hlad na konci civilizace

Vesnička Dos Brazos, naše základna pro couraní po lese k hranici NP Corcovado je poslední obydlené místo. Ještě před rokem tu nebyla elektřina a teď tu část obyvatel remcá, že tu bez ní byl při svíčkách větší klid. Se moc nedivím, sousedi asi ve své chýši zkouší nové reprobedny.
Odhadoval jsem, že tu s rodinou něco k jídlu seženeme, zmýlil jsem se. Po dvou dnech jsme raději podnikli místní hromadkou výlet do Puerto Jiménez na nákup, protože jsem už začal šilhat po ptácích, kteří by se dali jíst. Kdo mě zná ví, že když má Ondra hlad, je to fakt problém...
Klučíci zvládají divočinu a kontakt s místními obyvateli bravurně.

Výprava do města na nákup

Colectivo, realita místního cestování za divočinou. Když jsou všechna sedadla okolo vás při čekání na odjezd obsazená, děláte si srandu, “ještě šest lidí a můžeme vyrazit”, pak s krabicemi a plynovými bombami s klidem nastoupí dalších deset místních, ve čtyřech si sednete na jeden a půl sedadla, smích vás přejde a pidibus se rozjede, aby dále na kamenité cestě paní řidička! ještě další dvě osoby nacpala.

Špatní lidé na stezkách v pralese

Sendero El Tigre, pokračujeme v prozkoumávání stezek vedoucích na západ k hranici NP Corcovado. Po pár hodinách stoupání bahnem, kdy nás zdrželo jen focení zatím neurčeného hada, jsme potkali paní v holinkách s mačetou, která na dotaz kam cesta dál vede, pokračovat nedoporučila, s tím, že dále žijí “špatní lidé”. Sice mi to vrtalo hlavou a chtěl jsem dále vyzvídat detaily o té “špatnosti”, ale klučíci už měli výletu pralesem dost, tak jsem to vzal jako záminku k návratu.
Až večer jsem si to spojil. Paní, co u ní bydlíme, tvrdila, že až polovina rodin v Dos Brazos rýžuje v oblasti zlato. A víte jak to se zlatem je, nikdy v horečkách nepřineslo nic pěkného...

Zlato v hospodě

Při návratu ze včerejšího výletu k vodopádům jsem se ve vesnici stavil na jedno chladivé pivo Imperial. Mají ho tu na jediném místě, “Soda”, obchůdek velikosti 2 x 2 metry, kde je lednice s pivem a limonádami a na policích dvě plechovky tuňáka se třemi pytlíky rýže. Jak jsem po kapsách doloval nějaké kolóny (místní měna), přistoupil ke mě lehce zpustlý pan a ukazoval mi šupinky zlata, které velmi pěkně pokrývaly dno plastové krabičky od léků. Jeho lákavé nabídky k odkoupení jsem ale z mnoha důvodu nevyužil.

Podnikavá paní v Dos Brazos

Po pár dnech se vše v tom příběhu o zlatě v oblasti vysvětlilo. Ten hluk (hudební produkce se zvukem srovnatelným s tím co mají na fesťáku) vedle našeho bydlení byla oslava u příležitosti návratu majitele domu z vězení (možná jen na Vánoce). A co ten soused provedl? Prodával vyrýžované zlato! A to je tady zakázáno. Pokud vás chytnou poprvé, jen vás napomenou, podruhé zaplatíte pokutu, no a potřetí jdete do vězení.
Když jsem se pídil, komu to vyrýžované zlato prodávají, hostitelska nám říkala, že je ve vsi jistá “šikovná paní”. Přesně jsem hned věděl, která to je. Ta co má ten krámek Soda, kam jsem chodil pro studené pivo a malý pidibusek, který jednou denně jezdí do Puerto Jiménez (a nás zachránil od hladu).

Malé želvičky na cestě do moře

24.12. Vánoční večer. Přesunuli jsme se na jižní pobřeží poloostrova k Río Carate. V době, kdybychom se doma cpali kaprem se salátem, jsme při západu slunce hlídali před predátory asi šest desítek malinkých želviček (kareta obecná), které se právě prohrabávaly pískem, aby těch dvacet metrů bezpečně doplazily do Pacifiku. Viděl jsem to poprvé a byl to silný zážitek. I klučíci zapomněli, že by měl vlastně přijít Ježíšek s dárky.

S mravenečníkem před snídaní

Na ranní šoulačce. V pralese je se zvířaty obvykle jedna potíž, slyšíte, ale nevidíte. Moje zkušenost je taková, že na hodinové procházce uděláte vždy jen jednu fotku. Platí to v horském mlžném lese, stejně jako tady v tom nížinném pobřežním. Té husté vegetace je totiž moc. Dnes ráno jsem našel tenký skoro holý ocas vyčuhující za stromem (vačice nebo mravenečník?) a slyšel divné odfrkávání, tak jsem si minutku počkal, až to zvíře vyleze.
Pozn. fotografovat chodím pouze před snídaní, jinak jsem fakt furt s rodinou, moře, jídlo, bazén, výlety, víno (to zítra bohužel dojde)

Snídaně mrchožroutů

Fotografování přirozeného chování zvířat mě tu a tam přivede do schizofrenních situací. Dnes ráno na pláži kondoři a karanča hodovali na v písku nakladených želvích vejcích. Skořápky rozeseté v písku prosvětlené ranním sluncem. Ideální příležitost pro fotografa dokumentující přirozené chování divokých zvířat.
Snad to nebyla snůška té želvy, kterou včera viděla Marta jak vejce klade a hnízdo pak zajistila proti predátorům...
Zkouknul jsem tu z dálky jistou podivnost. Každé ráno tu nějaké bílé holky v rukavicích vyhrabávají želví vejce (asi), abych je v jiné části dne viděl jak s pár turisty vyndavají malé želvičky obalené pískem z kyblíku a vypouštějí do moře. Prý “záchranná stanice”, normální kšeft je to...

Odlehlá i pohodlná divočina

Národní park Corcovado jsme s rodinou pravidelnými výlety okupovali ze dvou stran. Na severovýchodě jsem bydleli v Dos Brazos a na jihu u Rio Carate. Přestože obě ubytování byla svým určením každá jiná, obě pro nás měla své kouzlo. To divočejší (a výrazně levnější) Los Mineros Guesthouse byly malé velice jednoduché chaloupky se sprchou a záchody mimo, ale byli jsme tu úplně sami. To komfortnější jsme si pak na závěr u Pacifiku užili v Lookout Inn Lodge, kde je to dokonalý ráj a nejen proto, že hotel vedou Češi.
Rodinný výlet byl poměrně spontánní akcí, kdy v létě byla vcelku normální cena letenky na konec roku (obyčejně se přes Vánoce nedá do Kostariky letět, ceny letenek jsou vysoké). Až s přípravami, dokupováním bydlení a místní přepravy mi pomalu začalo docházet kolik to bude pro čtyři všechno stát...
Když se ale nyní za cestou ohlédnu, nelituji jediné koruny, co jsme za výlet s klučíky dali. Oliver i Oskar byli užasní, furt někde běhali, kostarická příroda je děsně bavila. Trochu jsem měl obavy jak to zvládneme, ale nyní nemůžu najít jedinou věc, co by bylo špatně. Mělo to jen jednu nevýhodu, už přemýšlíme, v jaké divočině prožijeme Vánoce letos. Marta chce do Asie, takže to budou asi národní parky v Thajsku nebo na Sri Lance.

Související odkazy
Fotografování v Kostarice birdwatcherským výletem
Články o přírodě v Kostarice
Fotografie zvířat z Kostariky