Co od systému Sony vložit do batohu
Fotím divoká zvířata v přírodě 15 let, měl bych mít jasnou představu, jaká těla a ohniska zvolit. Z fototechniky Canon jsem ale ve finále měl čtyři zrcadlovky a 12 objektivů :-) Na uklízení skříně rozprodejem techniky jsem se vyloženě těšil.
Nutnost minimálně dvou těl je evidentní. Zvolil jsem 24,2Mpx Sony A9, což je rychlé tělo s dokonalým autofokusem - ne náhodou někteří tvrdí, že je to nejlepší foťák pro akční fotku na světě. Sice má nyní nástupce v podobně A9 II, ale ten mě novinkami vzhledem k ceně (v listopadu stál dvakrát tolik co A9) nepřesvědčil, zatím (mám plán ho v terénu vyzkoušet).
Jako druhé tělo, záložní, na krajiny a makro, mi připadal ideální 42,4Mpx Sony A7R3. Jeho nástupce 61Mpx A7R4 už má pro mne rozlišení příliš vysoké (mám pomalý starý počítač). Ty detaily, co z toho lezou (nafotil jsem s ním skoro 1000 fotek), to je něco, o čem mohou další fullframe zrcadlovky jen snít.
Sony FE 24mm f/1.4 GM byl první objektiv, který jsem koupil. Mám to ohnisko s vysokou světelností rád, měl jsem verze Canon, později i Sigma ART. Oboje těžké, a pokud jste na zrcadlovce nepoužili režim Live View s ostřením na senzoru při nízkých clonách, tak i nepřesně ostřící. Verze Sony je lehounká, s bezchybným ostřením a s clonovým kroužkem na objektivu (vždy v hledáčku parádně vidíte, jak bude prostor mimo hloubku ostrosti při konkrétní cloně fungovat).
Sony FE 200-600mm F5.6-6.3 G OSS je můj druhý objektiv od Sony, kvůli němu jsem se začal o bezzrcadlovky Sony zajímat. Někteří mohou namítnout, že minimální clona f/6.3 je moc, ale to jen proto, že jej hodnotí pohledem uživatele zrcadlovky, kde všechno nad f/5 při špatných světelných podmínkách zoufale ostří a na přesné zaostření jsou použitelné jen body kolem středu. Rozsah ohnisek je ideální na šoulání divočinou a nemusíte trpět se superteleobjektivem na zádech, který v rozhodující chvíli stejně nikdy nestihnete vyndat. Je s podivem, že firmu Canon podobný objektiv ani nenapadl. Nepředstavitelné pro uživatele zrcadlovek je i to, že na objektiv můžete nasadit telekonvertor 2x, funguje AF v celé ploše, a když je dost světla, tak i dobře!
S plány na světelný dlouhý teleobjektiv nemám zatím úplně jasno. Řešení 400/2.8 miluji, ale pohled do archivu mi jasně říká, že jsem většinu divočiny fotil na ohnisko 800 mm (400/2.8 + TC 2x). Velmi vážně tedy zvažuji Sony FE 600mm F4 GM OSS, který i s TC funguje dokonale. Ještě mám plán objektiv vyzkoušet, přece jen, takto drahé nemám ani auto... Samozřejmě ideální by bylo mít čtyřstovku i šestikuli, ale to až se někdy naučím pořádně fotit.
Nechci, aby tento text vyzněl tak, že Sony bezzrcadlovky jsou ideální technika pro každého. Pro moje potřeby to ale vyřeší mnoho problémů a usnadní mi to fotografování motivů, které jsou mi aktuálně blízké. Těšil jsem se na bezzrcadlovky od firmy Canon, ale představili něco (Canon EOS R), co specifikacemi připomíná kompakty za 20 tisíc korun z roku 2010. “Zapomenout” na stabilizaci na senzoru a 5 sn./s s průběžným automatickým zaostřováním je v roce 2019 fakt umění... Všichni mi říkali, počkej na nástupce, ale vím, že jedinou inovací bude to, že sekvenci zvýší 5 na 6 sn./s a přidají jeden megapixel rozlišení navíc.
Ostatně, i přicházející nástupce vlajkové lodi (Canon EOS 1DX Mark III) je svými specifikacemi, nulovým posunem podstatných vylepšení a nesmyslnou cenou jen hřebíčkem do rakve mého hezkého skoro dvacetiletého soužití s fotografickou technikou Canon.
Na druhou stranu nic není definitivní. Jestli do jara neprodám Canon EF 400mm f/2.8 L IS II USM, koupím jedničkové tělo od Canonu a budu podle podmínek používat to vhodnější.
Nečekanou a touženou variantou může být i to, že do mého rozhodování vstoupí nějaký tajemný mecenáš, který má rád mé fotografie.
Vždyť je to vlastně jedno. Pořád tvrdím, že technika poutavou fotku nedělá. Odhadem 90 % procent příležitostí, které v přírodě mám, bych vyfotil čímkoli, je jedno jestli to zrcadlo má nebo ne, případně, co je to za značku. Bohužel je tady i těch 10 %. Není možné, abych v divočině viděl něco výjimečného a nebyl jsem schopný to kvůli omezení techniky vyfotografovat.
Doprovodné fotografie vznikly na mém tradičním fotografické workshopu Dravci a sovy na Vysočně, aktuální termíny tu.
Související odkazy
Orel skalní, bulharská divočina zahalená v mlze
Nabídka fotografických workshopů
Články o fotografování divoké přírody
Sokol stěhovavý (Falco peregrinus ) Peregrine Falcon, Vysočina, Česko (captive)
Ondřej Prosický | www.NaturePhoto.cz, Sony ILCE-9, Sony FE 400mm F2.8 GM OSS + 2X Teleconverter, f/5.6, @1/250 s, ISO 1000, pondělí 11. listopadu 2019 10:54:22
Česko
Komentáře ke článku
(9 příspěvků) Přidat komentářJinak s technikou souhlasím, Sony jakožto majoritní výrobce kupříkladu čipů má několik let náskok před N nebo C a vždy tomu tak bude. Osobně jsem si objednal a1 protože v tom vidím budoucnost, počítám, že něž Nikon přijde se Z9 tak bude oproti Sony už v době velké premiéry zase zastaralý, o čemž také svědčí prodejní čísla Nikonu. Canon se se svou r5 nijak nevytáhl, rolling shutter, blackout atd stále to je marný za ty peníze to rozseká i a9 za 70 z bazaru.
Líbí se mi jak jste popsal svoji fotografickou krizi. Myslím, že většina z nás co sem píšeme Vám nesaháme ani po kotníky, ale tyto stavy občas také zažíváme. Je zvláštní, že Vy jako profesionální fotograf to máte stejné. Nafotil jste desítky ne-li stovky špičkových záběrů, máte nadání, techniku, čas a vůli a přesto se dostaví krize. Tu bychom měli prožívat my, kterým se povede něco dobrého jen občas, zápasíme s vybavením a času je jen málo a to zrovna když nejsme na správném místě a ve správný čas.
Nikdy jsem neměl Canon, ale na různých diskusích fórech jsem si přečetl dost abych byl alespoň trochu v obraze. Myslím, že dokud má určitá značka dost svých stoupenců a dostatečně strmou křivku prodejů, tak není ničím motivována se přetrhnout ve snaze nabídnout něco nového, převratného, něco po čem zákazník touží. Teprve odliv zákazníků ke konkurenci a hlasité negativní recenze často probudí k činnosti. Ne vždy to je ale dostatečně včas a s dobrými výsledky. Vím, že souboj značek probíhá a bude probíhat stále. Chvílemi budou mít navrch jedni a pak zase jiní a pořád dokola. Málokdo ale nabídne hned to nejlepší čeho je schopen nebo skoro to nejlepší ihned. Vždy je nějaká obchodní strategie nutná, ale nesmějí dělat ze zákazníků pitomce a vodit je dlouhé roky za nos. Canon teď po dlouhé době vydal nové modely a jelikož to nevím, nemohu tvrdit, že jsou opravdu dobré a Canon tak dohnal nebo i v něčem předběhl Sony. Opravdu nevím. Přeji Vám aby přišel ten impulz, abyste našel tu motivaci jít dál a neustále se zlepšoval, zlepšoval to, co alespoň podle mne už není možné. Důležité je nacházet smyl a aby jakákoli činnost přinášela radost a obohacovala nás i naše okolí. Mějte se hezky.
...A veta "ale to až se někdy naučím pořádně fotit." je od jednoho z nejlepsich fotografu prirody vtipna :)
2) jde o to, že už asi tuším, jak chci aby moje fotky vypadaly, co jimi chci sdělit, problém je, že se mi to do nich nedaří obvykle dostat - především proto, že ne vždy jsou proto v divočině vhodné podmínky.
Canon dožene všechno, ale ty senzory s vysokým rozlišením na vysoké ISO budou sračka furt. Měl 10 let na to, s tím něco udělat, ale bylo to jen horší a horší...
Závada 1 je šum na vysoká ISO, prostě fullframe to není. Závada 2 je nedostatek dlouhých světelných skel, byť něco v nabídce je. Tady prostě FF vede a nemá cenu to lakovat, Sony navíc je s A7/A9 váhově i rozměrově velice blízko.
Naopak Olympus je velice silný v zoomech (malé, lehké, opticky výborné), má extrémně výkonnou stabilizaci, focus stacking a výbornou funkční výbavu. Velmi záludná je funkce hi-res, kdy se "ubohých" 20 megapixelů změní na 80 megapixelů a výstup z E-M1 MkII/X převálcuje násobně dražší FF sestavy. Limit je větší pohyb, který takto fotit nejde. Na krajinu/makro zcela v pohodě a navíc si ještě pomůžu vyšší hloubkou ostrosti. Takže jako obvykle není univerzálně nejlepší systém, záleží na co to chci...