Cestování letadlem s fotografickou technikou

Za divokou přírodou létám s klienty a kamarády po celém světě od roku 2004. A jestli mě něco stresovalo, byla to nejistota, jestli na letišti projde můj fotobatoh vážící 16 kg jako příruční zavazadlo. Tuto obavu už nemám. Na každé cestě, zejména ti, co nelétají často, to ale stále řeší a mají obavy. Dokonce jsem se setkal s názorem: „Já mám jen tu velkou šestistovku objektiv, to mi do letadla nevezmou, do Botswany nemůžu, jinak bych letěl.“ Blbost, při dodržení několika rad bude vše na letištích v pohodě.

Jak letět

Kvůli těžším příručním zavazadlům se důsledně vyhýbám nízkonákladovým leteckým společnostem. Nemusíte nic speciálně dokupovat (zavazadla) a máte větší šanci, že se vyhnete vážení, ať už při odbavení, nebo u gejtu.
Klasické letecké společnosti mají zavazadla v poměrně tradičním a transparentním režimu – odbavené velké a menší příruční – a vždy v ceně letenky. Aktuální informace o povolené hmotnosti zavazadel jsou vždy na letence nebo na stránkách letecké společnosti a můžu říci, že se podmínky v čase nemění.
U nízkonákladovek to má každý jinak. V ceně letenky máte jen ledvinku a povolené dokoupené velikosti zavazadel rozhodně nejsou standardní a podmínky se mění neustále. To, jak velké zavazadlo máte povolené, závisí na tom, jakou letenku si u konkrétního dopravce koupíte.
Při výběru letenky s přestupy se snažte mít všechny navazující lety na jedné letence. Vyhnete se možnému zbytečnému vyzvedávání odbavených zavazadel a procházení dalším neomezeným množstvím letištních rentgenových bezpečnostních kontrol. Budete mít méně stresu, pohodu na přestupu a minimalizujete možné problémy nejen s těžkým fotobatohem.
A to se nerozepisuji o průšvihu, pokud se jeden let zruší nebo zpozdí. Pokud to nemáte vše na jedné letence, čekají vás další zbytečné problémy.
Povolená hmotnost příručních zavazadel je podobná napříč všemi leteckými společnosti (tradiční letecké společnosti, ne nízkonákladové!), vždy je to obvykle 8 až 10 kg. Do toho se nevejde skoro nikdo z nás, snad pouze „OMsystemáci bez Gandalfa“ (uživatelé techniky s prťavým senzorem a bez velkého bílého objektivu).

Letadlo ATR 72 společnosti Finnair, fotobatoh do prostoru nad hlavu většina z vás nenacpe

Před odbavením

Létám za fotografováním vždy ve skupině, s kamarády nebo s klienty, obvykle je nás čtyři až osm fotografů. Vždy prosím o součinnost při odbavování každého z naší grupy, protože to vždy ve výsledku znamená odbavovací úspěch a pohodu s fotobatohem celé skupiny. Jak se totiž s těžkým báglem „prozradí“ jeden, často to zdržením a stresem odnesou všichni (to v tom lepším případě).
Vždy si před přepážkou odbavení nechávejte fotobatoh na zádech, ať ho letištní pracovníci nevidí a zbytečně neprovokujete k vážení. Když chtějí přidělat visačku kabinového zavazadla, jen se otočte k rukám zády, ať se těžká technika nedostane do jejich spárů.
To, jestli vaše těžké příruční zavazadlo zváží, závisí jen a jen na konkrétní osobě na přepážce. Říci, ta a ta letecká společnost, na tom a na tom místě, váží a ta zase ne, nejde. Myslím, že už jsem toho po letištích za 20 let nakoukal dost.
I proto vím, že ideálním předurčením k tomu, aby fotobatoh skončil na váze, je to, že má letištní pracovník čas. Nikdy nechoďte k odbavení, pokud tam není fronta! Čím více lidí k odbavení a větší stres, tím máte větší naději, že se technika na váhu nedostane. Problém jsou zejména malá letiště do deseti letů denně (Kajaani ve Finsku, tam to občas někdo z nás odnese, i přes veškerou zde v článku popisovanou snahu).
Když už jste ve frontě, fotobatoh na zádech (rekapitulace k zapamatování), nervózně žmoulající připravený cestovní doklad, pozorně koukejte, jak jim to na přepážce odbavení jde od ruky. Snadno tak odhalíte letištní osoby, které mají k přidělávání problémů sklony – nesmějí se, prudí a... nechávají každého dát příruční zavazadlo na pás s váhou. Tam nechcete, jděte ke kolegovi vedle. Obvykle totiž bývají otevřené dvě až tři přepážky pro naši „economy class“. I kdybyste měli pustit někoho cizího, kdo stojí za vámi, stojí to za to, udělali jsme to na cestě mnohokrát.
Jak jste na řadě, nedělejte u odbavení „bubáky“, zvesela pozdravte, konverzujte s úsměvem, žádný stres. Pak si toho, že máte dalších 14 kilogramů techniky (místo sedmi kilogramů povolených), nikdo nevšimne.
Při odbavení na pásu s váhou neskončí fotobatoh v 95 % případů!

Odbavení na letišti, fotografický batoh vždy na zádech

Když se to pose... kazí

Pokud létáte často, i přes všechna doporučení se při odbavení problémům někdy nevyhnete. Většinou to začíná otázkou: „Máte příruční zavazadlo?“, „Můžete ho dát na váhu?“, „... povolených je ale pouze sedm kilogramů!“
Posloupnost vašich klidných a nepřekvapených reakcí v nastalé situaci by měla být následující. Slušně odpovězte, že se jedná o fotografickou techniku, která se podle přepravních podmínek nechávat ve velkém odbaveném zavazadle nemůže (stejně jako další veškerá elektronika, baterie, powerbanky a cenné věci). Občas pomůže, když zkraje fotobatoh otevřete, ať je ta hromada objektivů a fotoaparátů vidět. Přesně tohle z mé zkušenosti v 80 % případů stačí a nikdo dále neprudí, mávne rukou a pustí vás dál.
Další pokračování situace, kdyby nadváha příručního zavazadla stále vadila, je bizarní. Kdo nezažil, neuvěří. Sám jsem si tu hru několikrát zahrál, několikrát jsem ji viděl u spolucestujících a opravdu funguje.
Stačí, když z batohu vyndáte největší teleobjektiv, pověsíte si ho na krk a do kapes bundy dáte dva těžké objektivy s otázkou, jestli už je takto váha batohu v pořádku. Vždycky byla, nikdo nikdy dále neprudil (zatím, intenzivně s fototechnikou létám jen 18 let). Alternativou je to, že ty těžké objektivy šoupnete do ruky kamarádovi vedle vás, co už je odbavený.
Občas jsem slyšel vyprávění, že musel někdo doplácet za nadbytečná kila příručního zavazadla, ale mně se to za těch možná sedm stovek letů napříč světem nikdy nestalo.

Nenápadný Vašek s osmistovkou od Nikonu na zádech, Bohdan nervózně přihlíží.

Bezpečnostní kontrola

Po odbavení trápení cestovatele s těžkým fotografickým batohem nekončí. Pohodlně projdete automatickou kontrolou pasu a palubního lístku, abyste se dostali k bezpečnostní kontrole, kde důkladně prohlédnou nejen vás, ale i váš fotografický batoh.
Ve frontě, která je téměř všude po celém světě a ve které strávíte 5 až 60 minut (podle místa a štěstí), se pečlivě připravte. Ne, že by to všude takto mělo být, ale po těch letech se mi to osvědčilo. Sundám hodinky a dám je do kapes odkládané bundy, tam dám i telefon. Pásek mám s plastovou přezkou (tedy neřeším), z fotobatohu vyndám iPad. Toto (bunda a iPad) mám připravené uložit do jedné plastové vaničky, až na mě přijde řada. Ta druhá vanička bude s fotobatohem, který nechávám kvůli bezpečnosti zavřený.
V 60 % případů projdete bez pípnutí bezpečnostním rámem, na jehož druhém konci na vás už čekají obě vaničky. V jednom ze tří případů vezmou váš fotobatoh stranou, nechají vás ho otevřít a udělají krátký stěr v batohu a techniky pro rozbor na přítomnost zbytků výbušnin, což trvá 30 vteřin a je to běžná praxe na mnoha letištích po celém světě.
Pro nás je problém něco jiného. Velmi často, zejména na evropských letištích a v Indii, v posledních asi šesti letech někdy trvají na tom, že musíte svou fotografickou techniku z batohu kompletně vyndat (jako veškerou ostatní elektroniku) do těch plastových vaniček, aby na to v rentgenu pracovníci lépe viděli. Vždy tento pokyn na cedulce ignoruji a techniku nevyndavám!
Tahám toho spoustu a i po letech je tento úkon pro mě noční můra. Vždy, když mě o toto obsluha požádá, kladu (slušně) odpor se slovy, že se jedná o drahou fotografickou techniku a že to není bezpečné, a právě proto je uložená ve fotografickém batohu. Někdy to vyjde, jindy ne, ale vždy mi stojí za to to zkoušet. Když mám chuť, zkouším i argumentovat, jestli má pracovník slušnou pojistku a zda chce riskovat, že se něco rozbije nebo ztratí. I to někdy zabere.
Vyplatí se to. Nechcete z dvaceti metrů dlouhé fronty nervózně koukat na zástup šesti plastových vaniček s vaší fotografickou technikou, jak jedou pásem a jen pár centimetrů stačí, aby spadly na zem. To v tom lepším případě. Když pás zrovna nejede, u vaší nechráněné techniky čeká chumel cizích lidí. Často fotoaparáty a objektivy nevidíte a jen se modlíte, aby se nic neztratilo.
Do rámu běžte až v momentě, kdy vaše vyložené fotoaparáty a objektivy zajíždějí do rentgenu. Ušetří vám to hodně stresu. Ale nervy to budou vždy, i protože po prohlídce tak pěkně jako doma už techniku do fotobatohu nevrátíte...

Fotografický batoh nechat do rentgenu zavřený.

Konečně v letadle

Máme vyhráno, do nástupu do letadla zbývá hodina. Věnujte pozornost uvedenému času pro nástup do letadla, na některých letištích na to máte pouze 15 minut a pak se s vámi nikdo nebaví. Vzpomínám si, jak jsme při cestě do Finska v roce 2016 šli v Helsinkách "na jedno", pak přišli k zavřenému gejtu, nikdo se s námi nebavil a museli jsme si koupit nové letenky s odletem o čtyři hodiny později. Nutno přiznat, že toto mohlo být způsobeno hodinovým časovým posunem mezi Prahou a Helsinkami.
Při nástupu do letadla máte s ohledem na fotografickou techniku pouze jednu starost: být v letadle co nejdříve. Dříve stačilo jen postavit se za maminky s dětmi a za lidi na vozíku a vstoupili jste do skoro prázdného letadla. Toto již bohužel obvykle nejde, na palubence máte napsáno GROUP 1 - GROUP 5 a nástup je organizovaný. Přes mnoho mých pokusů se mi zatím toto nepodařilo obelstít. Čekejte co nejblíže, abyste z vaší GROUP nastupovali jako první.
Smysl snahy dostat se brzy do letadla je jeden: potřebujete dostat těžký fotografický batoh do úložného prostoru nad vaší hlavou. Což zejména u dlouhých letů nebo místních přeletů s vrtulovými letadly není vůbec samozřejmost. Když přijdete pozdě, místo nebude, letuška vám batoh sebere a odnese "bůhvíkam" a celý let budete mít nervy, jestli se se svými miláčky ještě někdy shledáte.
Pokud se vám nevejde fotobatoh přímo nad hlavu, dejte ho nahoru pár řad před sebe. Bude na očích a při vystupování ho budete mít při cestě. Když ho uložíte za sebe, přes zástup vystupujících lidí se ke své technice nedostanete.
Na kratších letech je povoleno mít batohy u nohou, zasunuté pod sedačku před vámi. Pokud se vám toto podaří, vyhnete se tomu výše popisovanému "odnesení" techniky do neznáma.

Bezpečně uložený fotografický batoh v letadle.

Pár tipů na závěr

• Vyfoťte si odbavené zavazadlo, hodí se vám to při jeho ztrátě.
    • Stativ se sundanou stativovou hlavou vždy do odbaveného zavazadla.
    • Na odbavený batoh viditelně přidejte cedulku se svým jménem a kontakty na vás (a ideálně připište i cílovou destinaci).
    • Do fotobatohu si dejte i nabíječku pro baterie do fotoaparátu, kdyby se zavazadlo zdrželo nebo ztratilo.
    • Do letadla si vezměte malou plastovou láhev, na mnoha letištích se dá natočit pitná voda.
    • Hlídejte si lístek k odbaveným zavazadlům, který vám obvykle nalepí na palubenku.
    • Na dlouhém letu vám pravděpodobně natečou nohy, vždy si sundávám boty a pod nohy si dám deku, která je v letadle k dispozici.
    • Celý čas v letadle jsem připoutaný, ne jen když jsem k tomu vyzván, turbulence mohou přijít nečekaně.
    • Kvůli časovému posunu si vždy na hodinkách nastavím čas cílové destinace hned po nástupu do letadla a snažím se co nejvíce času prospat, minimalizuji tak následky jet lagu.
    • Když nespíte, postavte se a cvičte, hlavně nohy, předejdete žilní trombóze.
    • Pijte, když letušky často nenosí, zajděte si pro vodu, na dlouhých letech vám ji vždy nalijí.
Nebojte se cestování s fotografickou technikou do vzdálených končin, je to pohoda a stojí to za to. Budete mít možnost užít si divoká místa a nápaditě dokumentovat to, co třeba nikdo na vlastní oči neuvidí. Jediným škraloupem pohodového pocitu je ta zanechaná uhlíková stopa z letecké přepravy, ale to už je na každém z nás, jak se s tím vyrovná. Když jsem za rok 2019 viděl, kolik kilometrů jsem uletěl těmi 42 jednotlivými lety, zatočila se mi hlava a poslal jsem další peníze na smysluplné projekty ochrany přírody.

Související odkazy
Články o fotografování přírody
Nabídka fotografických workshopů
Nabídka fotografických cest

Pestrá mozaika fotografických batohů na cestě za fotografováním tygrů v Indii.

Bezpečné uložení fotografické techniky v batohu Gitzo Adventury 45 L

Tamrac 5589 Expedition 9x, největší fotografický batoh, se kterým David přes deset pravidelně cestoval letadly

Vanička do rentgenu, odložit bundu, vyndat iPad.

Sbaleno, odlet na dva týdny do Himaláje za levhartem sněžným, Gitzo Adventury 45 L a batoh Lowe Alpine Travel Trekker 70

Odlet na Borneo, někdy je méně nápadný turistický batoh místo fotobatohu, batoh ACT Trail Pro 34 a taška The North Face Base Camp Duffel - L.

Fotograf
Ondřej Prosický

se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování divoké přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Fotografické workshopy a expedice zaměřené na přírodu organizuje od roku 2006, snímky publikuje v médiích a má za sebou více než čtyři desítky autorských výstav.

K jeho největším úspěchům patří účast ve finále prestižní fotografické soutěže Wildlife Photographer of the Year. Členem Asociace profesionální fotografů České republiky je od roku 2009. V květnu 2011 udělila Evropská federace profesionálních fotografů Ondřejovi Prosickému titul QEP (Qualified European Photographer) v kategorii Wildlife Photography a v témže roce získal v Bruselu ocenění FEP Landscape Golden Camera. Nejnovějšími oceněními jsou nominace a hlavní ceny soutěží Czech Press Photo, Czech Nature Photo a z Festival de l'Oiseau et de la Nature ve Francii.

Vloženo

16. 08. 2024 , kategorie: fototechnika, příslušenství

Klíčová slova

Česko fotografická technika batoh kufr letadlo Sony fototechnika létání

Sdílejte s přáteli

Komentáře ke článku

(0 příspěvků) Přidat komentář