Jarní Toskánsko, nová krajina

Protivné ploty

Jak jsme při minulé cestě pro Czech Photo Travel v Toskánsku prozkoumali nové zajímavé lokality spíše ze zvědavosti, nyní už to byla spíše nutnost.
Na obvyklých a tradičních místech pro fotku lidí ještě více přibylo.
A nejsou to jen fotografové. Není výjimkou, že na západ slunce si počká i horda turistů z Koreje, a to mě udivuje úplně nejvíc – oni vstanou i na ten časný východ! Což je, asi nejen pro mě, dost „pruda“. Lokality přijdou vysokou koncentrací dalších lidí o svou atmosféru, a tolik to kontrastuje s tím, jak jsme Toskánsko bez dalších fotografů a turistů před mnoha lety poznávali s kamarády poprvé.
Není proto divu, že některým místním majitelům pozemků došla trpělivost.
Tam, kde nestačily cedule se zákazy, už jsou letos ploty. Sice tak, aby byl při západu slunce na ten atraktivní objekt s cypřišovou cestou výhled, ale v tak nevhodné kompozici, že to letos vlastně ani nemělo smysl fotografovat. Tam, odkud by to bylo minule hezké, už se dostat nedá. Poměrně rychle jsme se s Jirkou rozhodli, že právě sem tedy příští roky už s klienty nepojedeme.
I proto jsme akcelerovali naši snahu hledat atraktivní místa nová, vlastní.
Myslím, že to jedno nově objevené kousek za Asciano je na svítání úplně dokonalé. A vlastně by tam bylo kousek vedle ještě jedno podobné, ale vystoupit tam z auta byl hazard se životem. Takhle velké, naštvané a odhodlané psy jsem viděl naposledy v Bulharsku – mají chránit ovce před vlky a medvědy. Škoda. Seženeme kontakt na majitele a ráno před focením je poprosíme, ať psy zavřou! Za to parádní fotografování bez dalších lidí to stojí.

Vysněné siesty

Každý rok to máme stejně.
Ano, opravdu vstáváme tak, abychom byli v 4:50 všichni v polospánku s fotoaparáty a stativy v autě a ideálně 40 minut před východem slunce ještě rozlámaní z postele na lokalitě. Což, hlavně ten první den, nesou někteří nelibě. Ale stačí jedno nádherné ráno a klienti pochopí, že to má při fotografování krajiny svůj účel.
Navíc se rychle ukáže, že se ta námi slibovaná siesta kolem poledne dodržuje (většinou!). Zajdeme na snídani, stavíme se na průzkum nové lokality, před polednem jdeme nakoupit, zajdeme na oběd a vrátíme se na bydlení odpočinout. Na večerní lokalitu vyjíždíme až v 16 hodin.
Má to svůj důvod. Nejatraktivnější jsou ty lokality brzy ráno a pozdě večer. Což je, myslím, ze zde přiložených fotek jasně zřejmé.
Kromě krajinářského fotografování vás tedy umíme zavést do nejlepší „snídaňovny“ v Montepulcianu, za svačinkou do nejlepší pekárny v Sieně, protlačit vás do „mišééélíínské“ restaurace v San Quirico d'Orcia nebo vám ukázat ty nejlepší krámky místních specialit („prodotti locali tipici“) v Pienze, abyste si domů přivezli ty nejchutnější lokální extra panenské oleje, sýry pecorino a vyhlášená vína Brunello di Montalcino nebo Vino Nobile di Montepulciano.

Myslím, že až na ten jeden „drobný škraloupek“ cestou do Toskánska vyšlo letos vše naprosto dokonale.
Rána a večery se sluncem skoro pokaždé tak, jak jsme si vysnili – dokonce i ta tolik toužená mlha trochu byla. Což v oblasti rozhodně není automatické, jak jsem psal už minule.

Pokud máte zájem vyrazit za fotografováním toskánské krajiny, s Jirkou se na vás v termínu 30. dubna až 4. května 2026 moc těšíme. A naši kompetenci nijak nesnižuje to, že Jirka Šebek je nejlepší fotograf architektury a já nejlepší fotograf divokých zvířat :-)

Související odkazy
Krajina v Toskánsku, radost se sluncem
Fotoexpedice Toskánsko, 5–2026 (Czech Photo Travel)
Nabídka fotografických workshopů v Česku
Nabídka fotografických cest ve světě
Články o fotografování přírody