Sovice krahujová, severská kráska

Zavzpomínat a poptat se

Na přípravu jsem měl dva týdny. S puštíkem vousatým to bylo jednoduché, v archivu jsem měl uloženou louku, kde jsem s ním před lety strávil dva dny. Ale jak najít sovici krahujovou? Navíc v tak nevhodném období, jakou zima s nízkou aktivitou sov obecně je.
Prvním vodítkem byla zpráva od Vaška, že na “mé” louce s puštíkem vousatým viděl před dvěma roky i sovici krahujovou, což byl další důvod se na místo vracet.
Na nádhernou severskou sovu jsem se poptal i “švédských kamarádů” z Instagramu. Bohužel, ten ochotnější měl se sovicí zkušenost příliš daleko od letiště a ten druhý, když jsme mu nabídli, že si jej zaplatíme jako průvodce, zavětřil významnou finanční příležitost a nakonec jsme se nedohodli (asi chtěl nové Volvo).
I přes první neúspěch jsem už ale byl ve stavu, kdy jsem se začal těšit a rušit cestu se mi nechtělo. Šance na sovici i tak zůstávala stále větší než na Praze 10.
Pustil jsem se na internet, i s tím, že budu překládat stránky ze švédštiny. Což nakonec přineslo lahodné ovoce. Objevil jsem parádní švédskou databázi pozorování ptáků, ze které jsem si rychle udělal obrázek, kam soustředit naší cestu a v kterých kouscích lesa strávit nejvíce času. Přestože je stránka velice uživatelsky přívětivá, prohrabat všechny záznamy o sovici a puštíkovi ze zimních období v letech 2017 - 2021 v okolí do 250 km Stockholmu nějaký čas zabralo. Ale cítil jsem, že se naše šance podstatně zvýšily.
A už jen pro jistou jsem raději využil i kontaktů v ČSO (Česká společnost ornitologická) a zeptal jsem se na jejich švédské kamarády z projektu PECBMS. To kdybychom byli na místě marní totálně a nechtěli se vracet s prázdnou.
I přes dokonalou přípravu, měl jsem uloženy desítky map, se nakonec jako vždy ukázalo, že to nikdy nestačí. Nejdůležitější je totiž mít při pozorování štěstí.

Radost v terénu

Nakonec jsme vybrali dvě místa, severně od Västerås a kolem Uppsala, s asi desítkou míst, kde by se mohla sovice nebo puštík nacházet.
Protože se z databáze zdálo, že většina pozorování byla učiněna ze silnice nebo z cesty, kde se dá projet autem, náš plán byl pomalou rychlostí do 20 km/h tato místa projíždět a na přehledných mýtinách nebo loukách zastavit a oblast prohlédnout dalekohledem. A to vše opakovaně stále dokola od rána do večera, dokud sovici krahujovou (tu jsem přece jen chtěl vidět víc) nenajdeme.
Trochu jsem se obával, jak to bude se sjízdností vedlejších cest, ale leželo na nich pouze 10 - 25 cm sněhu. Což naše půjčená Mazda CX-30 s letící sovou ve znaku bezpečně dávala. Problém udržet auto na úzké sněhové nebo zledovatělé cestě jsem měl z jiného důvodu. Když při řízení soustředěně koukáte po sově do špiček stromů, často se těsně přiblížíte ke škarpě a vaše vyjeté koleje ve sněhu jsou dost vlnité. Což jsme s Martinem, jako správní šumavští stopaři, vypozorovali i u sněhových kolejí aut, která jela před námi. Taky se motala! Bylo z toho zřejmé, že sovy v oblasti nehledáme sami.
Přestože jsme toho první den projeli dost a i pomrzli na procházce, při které jsme náhodou našli rysí skalku se stopami a užili si pozorování několika desítek tetřívků, po sovách ani pírko, ani vývržek.
Když jsme v hotelu večer rozmrzli, napadlo mě se na iPadu podívat do švédské pozorovací databáze, jestli tam nejsou u sovice nějaké novinky z posledního týdne. A byly, asi 10 km od místa, kde jsme celý den dokola jezdili, se objevily dvě nové tečky cca 500 m od sebe. Věděli jsme, že přesně tam ráno začneme. Tohle byl ten zlomový moment, bez toho bychom možná přijeli s prázdnými kartami.
I když jsme byli hned ráno na lokalitě marní a udělali si další kolečko oblastí bez pozorování, věřil jsem, že je jen otázkou času, než sovu zahlédneme, nebo u cesty potkáme někoho, kdo ji zahlédl před námi. A přesně to se chvilku před polednem stalo. U cesty byli dva “soví pozorovači” se soustředěným pohledem na vysoké borovice v dálce. Protože jsem z auta žádnou sovu neviděl, využil jsem své plynné švédštiny a v jejich rodném jazyce se zeptal, “uggla, uggla?” (viz základní švédsko-český slovník v závěru článku).
A fakt, že jo. Na špičce stromu klátícího se ve větru, asi 250 m daleko, se v ostrém slunci sotva držela sovice krahujová. Bylo nesmysl to fotit, což jsme stejně zkoušeli, ale měli jsme radost. Byla první!
Plán hlídat ji po okolí až do večera a západu slunce vyšel, jen to její tradiční vysedávání výhradně na špičkách nejvyšších stromů nám radost vůbec nedělalo.
Po první zkušenosti jsme další dva dny už našli sovici krahujovou sami. Přestože jsme měli (podobně jako ve Španělsku na rysa iberského) stativák Kowa a termovizi Pulsar, a já jsem stále čučel do svého dalekohledu Zeiss, ten první kontakt byl vždy jen pouhým okem kousek od cesty. Jak ale sova přes den okrajem lesa cestovala, furt jsme ji museli dohledávat. Což se parádní technikou dařilo a vždy jsme ji uhlídali až do těch nejhezčích paprsků slunce.

Smůla s puštíkem

Po přesunu k Uppsala jsme se v terénu soustředili hlavně na puštíka vousatého. Na třech “úplně jasných místech” jsme strávili desítky hodin touláním s dalekohledem zabořeným do čela. A nic. Navíc se tam ani nedalo dojet autem, takže sbalit na celý den oblečení, termosku s čajem, jídlo. A šlapat sněhem, nebo běžkařskou stopou - to šlo lépe, tolik se to neboří.
Na lokalitě, obvykle přehledná mýtina nebo louka velikosti 2 x 2 km kam chodí puštík lovit, jsme hlídali procházením fakt intenzivně, protože v těch -16 až -6 stupních to byl jediný způsob, jak udržet teplo. Radost nám udělalo několik opatrných losů, bohužel vždy už se shozeným parožím.
Přestože jsme na “puštíčích místech” kliku neměli, mít více času, jsem tam pořád, je to jen otázka trpělivosti a štěstí. Když se v dubnu nebude smět jinam, do Švédska se vrátím. To už bude vyloženě soví čas a šancí bude mnohem více.

Normální svět

Jak už jsem tu psal u Španělska a Bulharska, cestovat za divokou přírodou se dá i nyní. A to vlastně všude. Liší se pouze míra opatření a překážek, které musíte v téhle divné době akceptovat. Je to stres, je to starost a stojí to peníze navíc. Ale kdo opravdu chce, cestu si najde.
Pět dní před odletem jsme si došli s Martinem na antigenní test, jen pro nás, jestli má smysl cestu doplánovat (půjčit auto, rezervovat bydlení) a ať třeba nejsme překvapení na dalším testu v den odletu (doklad o negativním antigenním nebo PCR testu ne starším než 24 hodin vyžaduje pro vstup Švédsko).
Poslední roušku nebo respirátor jsem viděl v letadle ČSA při letu do Stockholmu. Ve Švédsku, přestože je Västerås i Uppsala docela velké město, nic. Roušky ani v potravinách, ani když jsme jako lidi seděli u stolu v restauraci, dokonce ani při nákupu v prodejně Systembolaget (zkušení znají). Hned vedle bylo skrze okna vidět do fitcentra, všichni cvičili opět bez roušek. Dokonce, když v přírodě někoho potkáme, nikdo se nás nebojí a neutíká, ani když řekneme, že jsme zdrhli ze Zombielandu uprostřed Evropy!
Jedinou roušku a štít měla doktorka v Uppsala na antigenním testu (stojí 750 SEK) před odletem do ČR (to je kontrolováno už na letišti ve Švédsku) a jednu roušku jsem zahlédl na osobě v nákupním centru velikosti Westfield Chodov, když jsme bloudili při hledání večeře (všechny obchody otevřené, spousta lidí).
Nic se tam neuvolňuje, není co, tam to tak bylo pořád.
Pro návrat do ČR je potřeba vyplnit příletový formulář, který vygeneruje QR kód pro vstup, a mít doklad o negativním testu ne starším než 24 hodin. Tímto je nutné se prokázat na letišti, jinak vás do ČR nepustí (před “pasovkou” jsou nově počítače pro ty, co formulář nemají, a zahlédl jsem i prostor na testování). Trochu se tvoří fronty, ale cestujících je málo, žádná tragédie.
Povinností každého navrátivšího do ČR je zajít si do pěti dní na PCR test a poslat výsledek na hygienickou stanici (červené země).
Tedy, nyní už běžná praxe, na kterou je potřeba si zvyknout. I kdyby se k vám náhodou dostalo před listopadem 2025 očkování, nic se na tom nezmění...

Slovníček nejdůležitějších pojmů při hledání sov ve Švédsku,
“uggla” - sova
“hökuggla” - sovice krahujová
“lappuggla” - puštík vousatý
“slaguggla” - puštík bělavý
“sparvuggla” - kulíšek nejmenší
“lodjur” - rys
“varg” - vlk
“ryper” - tetřívek
“tjäder” - tetřev
“älg” - los
“vi är från Tjeckien” - jsme z Česka
“oroa dig inte” - nebojte se
“ingenting kommer att hända dig” - nic se vám nestane
“varför springer du” - proč utíkáte
“vi har ett negativt test” - máme negativní test

Související odkazy
Články o fotografování přírody
Články o přírodě ve Švédsku
Nabídka fotografických workshopů