Sob polární špicberský, v mrazu a ledu

Dlouhé večery a rána

Nevýhodou večerů našeho mírného pásma, je to, že to nejrůžovější modravé světlo trvá sotva dvacet minut. Při fotografování na rovníku, je to až tak krátké, že to pro vážnější práci s fotoaparátem nejde ani stihnout.
To ve Skandinávii nebo právě v Arktidě je to ale úplně jiný příběh. Obzvlášť pokud si dáte s kalendářem práci a najdete pro svůj záměr na Špicberkách nejlepší čtyři dny v roce - navíc s přihlédnutím k tomu, aby si Vašek, Vláďa a Michal užili pohled na polární záři během krátké noci.
Slunce je během celého dne pouze nízko nad horizontem a během noci zapadne jen kousek pod obzor. Má to tu výhodu, že pokud není vyloženě hnusné počasí, jsou světelně ideální podmínky během celého dne. Narozdíl od špicberského dne během července, kdy jsem fotografoval poprvé medvědy lední - to svítí pod jasnou oblohou celých 24 hodin ostré slunce.

Zima s ledem

Byl to tehdy ten rok, kdy se už i Špicberky potýkaly s nedostatečnou sněhovou pokrývkou. Místo vrstvy sněhu, která by zakryla a ochránila lišejníky, kterými se soby polární v zimě živí, tam byla na mnoha místech pouze neprostupná ledová krusta. Potravy ubylo, přes vrstvu ledu se špatně dostávalo. Všude byla spousta mrtvých losů a další hlady umírali i v době naší krátké březnové návštěvy.
Radost z toho měli pouze lišky polární, pro které byla uhynulá zvířata snadnou potravou.
To je prostě příroda, my to přijímali tak ja to je, a užívali si parádní arktické fotografování losů, kteří byli silnější a žádné nebezpečí jim nehrozilo.

Související odkazy
Články o fotografování zvířat
Nabídka fotografických workshopů
Fotografie sobů polární špicberských na fotobance Shutterstock