Rypouš sloní, hrátky s největší šelmou

Vždy, když jsme za rypouši vyráželi, modlili jsme se, abychom nějaké omylem nečekaně nepřekvapili. Neustále jsme museli kontrolovat, abychom měli volnou cestu k ústupu. Nemohlo se stát nic tragičtějšího, než to, že se dostaneme mezi rypoušího samce a moře. Více o fotografování rypoušů v krátkém příspěvku.

Rypouš sloní (Mirounga leonina) Rypouš sloní (Mirounga leonina) Elephant seal, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF17-40mm f/4 L USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 22 mm, Clona: 9.0, Doba expozice: 1/125 s, ISO: 200, Blesk: Ne, Vytvořeno: 26. ledna 2009 12:06:07, Carcass Island (Falklandské ostrovy)

První opatrné poznávání
Na ostrov Sea Lion Island jsme přiletěli zejména kvůli koloniím tučňáků a kormoránů, snad jen trošičku jsme doufali, že potkáme i nějaké ploutvonožce, lachtany nebo rypouše. Hned po přistání nám slova naší hostitelky Jenny Luxton dala neději, že naše třídenní objevování ostrova bude plodné.
Při první večerní poznávací vycházce po ostrově jsme s Bohdanem na rypouše narazili, na pobřeží v severní části ostrova se znuděně váleli v písku. Kolonii asi 20 rypoušů jsme se strachem z uctivé vzdálenosti pozorovali a dumali, jak je fotografovat. Vypadali jak obrovské tmavé pytle naplněné pískem, bez jakýchkoli projevů života. Z literatury jsem věděl, že nudní rozhodně nejsou a jejich boje doprovází zranění a krev. Těžko jsem si to tehdy představoval, ale již o hodinu později jsem změnil názor.
Když jsme dostávali instrukce o lákadlech a nebezpečích na ostrově Sea Lion, neopomněla Jenny zmínit „smrtelnou nehodu“ jedné návštěvnice ostrova. Během procházky na pobřeží v hustých mohutných trsech trávy náhodou vyplašila rypoušího samce, který reagoval jako by byl napaden. Mnohokrát při prodírání se trsy trávy jsme si na tuto příhodu vzpomněli. Bylo to jen dobře, chodili jsme raději rozvážně. Jednou jsme například na poslední chvíli objevili jámu hlubokou asi dva metry a širokou asi 15, kde se válelo šest rypoušů. Raději jsme se dali na ústup. I proto, že se ze vzdálenějšího místa ozýval hluboký řev jejich kamarádů.
První chvíle s rypouši jsme trávili v uctivé vzdálenosti 50 – 100 m, kde jsme se cítili v bezpečí. Přeci jen jsem v té chvíli o jejich chování příliš nevěděl. Ale postupem času, jak nás začínali při opatrném přibližování poznávat, dovídali jsme se o nich víc. Strach se zmenšoval, obrovský respekt však zůstával. I tak jsme se první den blíže než na 30 m přiblížit nedostali. Když jsem viděl přetlačování samic o vhodné místo na pobřeží, v jejich blízkosti jsem ani být nechtěl. A to jsou samci mnohonásobně větší! Ty největší rypoušáci váží stejně jako dva automobily VW Passat Combi!
První den jsem při fotografování používal ohnisko 500 mm. Snad jen, když se začali rypouši rvát, využil jsem dvoustovku. Bohužel fotografie vypadali jak pořízené v ZOO, s absolutní absencí prostředí. Říkal jsem si, zda nám jejich poznání a odvaha dovolí se během těch pár dní dostat do jejich blízkosti. Moc jsem v to nedoufal, ale moje zvrácená touha být přírodě co nejblíže mě v následujících dnech nutila se k rypoušům vracet.

Příroda opravdu z blízka
Po dvou dnech vzájemného oťukávání, kdy jsme se rychlostí pět metrů za hodinu přibližovali, nadešla chvíle, kdy jsme se odvážili do bezprostřední blízkosti rypoušů. Nejdříve menší samice na okraji kolonie, pak nějaký mladší odstrčený samec. Musím přiznat, že tomu největšímu jsem se raději vyhnul. Když jsem viděl jeho poskakování k moři, kdy mu v cestě stál jeden z menších rypoušů a jak jej ze své cesty „odcvrknul“ stranou, respekt nešlo ututlat.
Vždy, když jsme za rypouši vyráželi, modlili jsme se, abychom nějaké omylem nečekaně nepřekvapili. Neustále jsme museli kontrolovat, abychom měli volnou cestu k ústupu. Nemohlo se stát nic tragičtějšího, než to, že se dostaneme mezi rypoušího samce a moře.
Naopak, pokud se rypouš blížil z moře na pevninu, byl to pro mě impuls pro zalehnutí na kameny omývané vodou a v trajektorii přibližujícího rypouše a čekat až se přiblíží tak, kdy vyplní celý hledáček objektivu s ohniskem 85 mm. Širší jsem si ve vodě netroufl, ležíc na kamenech jsem nebyl příliš mobilní a zvednutí na nohy s fotoaparátem v ruce by mi zabralo příliš nebezpečnou chvíli. Když už to nešlo, jen jsem se odkulil na bok a uvolnil cestu mořskému kolosu. Pozorovat v hledáčku, přiskakujícího samce ke břehu, patří k mým největším zážitků z Falklandských ostrovů.
Ve snaze zachytit co nejvíce z prostředí, ve kterém rypouši žijí, nakonec došlo i na ohnisko 17 mm, ale až poslední den v jejich přítomnosti. Nikdy mi objektiv 17-40/4 nepřišel tak široký, jako právě ve společnosti rypoušů. Pokud jsem chtěl na snímku rypouše s okolní krajinou, vyžadovalo to se přiblížit až skoro nad něj. V této pozici se dalo pobýt opravdu pouze chvilinku. Nápadů jak na fotografií přiblížit život rypoušů bylo víc, jen toho času tak málo.

Fotograf ptáků s velkými zvířaty
Pravidelný návštěvník stránek jistě nepřehlédl, že nejblíže mám k fotografování ptáků. Těžko někoho přesvědčím, ale nijak vyhraněný ve svém zájmu o přírodu nejsem. Vždy říkám, že fotím vše, co se hýbe, třeba i kytky ve větru. Ptákům mám blíže snad jen proto, že prvním impuls k fotografování přírody vzešel právě od nich. Pozorování letu kolibříků na ostrově Martinik před pěti lety mě přivedlo k fotografování přírody.
Ačkoli jsem nikdy velká zvířata intenzivněji nefotografoval, musím se svěřit, že po chvílích ve společnosti rypoušů, musím svůj zájem rozšířit. Zážitky spojené s jejich fotografováním, neustálé soustředění a vyhodnocování situace, aby nás rypouši nenapadli, byly velmi intenzivní. Rozhodně něco podobného v přítomnosti velkých savců zase někdy zkusím.
O životě rypoušů sloních, kteří žijí především v antarktických vodách a na pevninu se vydávají pouze v době línání a námluv, dodělávám rozsáhlý článek, kde bude o jejich chování a návycích více. Tohle je jen taková malá ochutnávka.

Související odkazy
Další fotografie rypoušů
Poslední paprsky v kolonii
Chaluha a čimango, hostina na útesu
Chaluha velká, lovci fotografů
Tučňák oslí (Pygoscelis papua), starost o mláďata
Jak jsme fotili endemiskou sovu
Fotografování na Falklandách, zpráva z cesty II.
Fotografování na Falklandách, zpráva z cesty I.
Volunteer Point, první tučňáci

 

Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, 11.8.2009

 

Rypouš sloní (Mirounga leonina) Rypouš sloní (Mirounga leonina) Elephant seal, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark II, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, stativ Gitzo, Clona: 6.3, Doba expozice: 1/640 s, ISO: 250, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 20. ledna 2009 12:00:18, Sea Lion Island (Falklandské ostrovy) Rypouš sloní (Mirounga leonina) Rypouš sloní (Mirounga leonina) Elephant seal, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS 5D Mark II, Objektiv: Canon EF 17-40mm f/4 L USM, fotografováno z ruky, Clona: 10, Doba expozice: 1/320 s, ISO: 200, Kompenzace expozice: -1, Blesk: Ne, Vytvořeno: 26. ledna 2009 13:37:26, Carcass Island (Falklandské ostrovy) Rypouš sloní (Mirounga leonina) Rypouš sloní (Mirounga leonina) Elephant seal, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 650 mm, stativ Gitzo, Clona: 8.0, Doba expozice: 1/640 s, ISO: 250, Kompenzace expozice: 0, Blesk: Ne, Vytvořeno: 18. ledna 2009 11:04:26, Sea Lion Island (Falklandské ostrovy)  První poznávání, Bohdan a první chvíle ve společnosti rypoušů sloních.  Z bezpečné vzdálenosti. Rypouši odpočívají na pobřeží ostrova Sea Lion. Na hraně svahu posedává čimango falklandský.  Menší kolonie rypoušů sloních na ostrově Carcass. V písku se snaží zbavit zbytku staré kůže, za naší asistence.  Autor příspěvku a blízké setkání se samicí rypouše sloního, vztyčení hlavy a otevření tlamy je poslední výstraha, signál k ústupu.

 

 

 

Fotograf
Ondřej Prosický
Ondřej Prosický

se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování divoké přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Fotografické workshopy a expedice zaměřené na přírodu organizuje od roku 2006, snímky publikuje v médiích a má za sebou více než čtyři desítky autorských výstav.

K jeho největším úspěchům patří účast ve finále prestižní fotografické soutěže Wildlife Photographer of the Year. Členem Asociace profesionální fotografů České republiky je od roku 2009. V květnu 2011 udělila Evropská federace profesionálních fotografů Ondřejovi Prosickému titul QEP (Qualified European Photographer) v kategorii Wildlife Photography a v témže roce získal v Bruselu ocenění FEP Landscape Golden Camera. Nejnovějšími oceněními jsou nominace a hlavní ceny soutěží Czech Press Photo, Czech Nature Photo a z Festival de l'Oiseau et de la Nature ve Francii.

Vloženo
11. 08. 2009 , kategorie: příroda, savci
Sdílejte s přáteli

Komentáře ke článku

(13 příspěvků)
Přidat komentář

Přidat komentář

Daniel Černý
souhlasím s Pavlem Bednářem
možná je ta první fotka malilinko sytá trošinku více oproti těm ostatním
ale všechny fotky jsou pěkné.
Pavel Bednář
Me se libi ta prvni, ta prevysuje daleko ty
ostatni. Ta modra barva mi prijde az moc, daleko prebije vzdy ten
spodek, asi to chtelo nejake pekne svetelko a nebo nejaky mracek. U te
prvni je skoda tech nasaturovanych ust, trochu je stahni a bude supr.
Zbytek mi prijde spise jako dokumentacni. tesim se na ten velkej clanek.
Nech se dari Pavel
Peca: Ten Canon Style Landscape je potřeba
používat s rozvahou, je nutné zvát, ke kterým barvám se jak chová.
Nejlepší efekt má na zelenou vegetaci s modrou oblohou, pokud je na
fotce další barva, dělá to neplechu (teplé odstíny). Pro vážnější práci
(fotografování krajiny), se snažím použití vyhnout, podobného výsledku
dosáhnu při zpracování. S fotkami zvířat se při zpracování moc nemažu
:-) Tam se soustředím na jiné věci. Monopod s dálkovkou jsem nezkoušel,
bál bych se nepřesného zaostření.
Jan Strakoš
Ahoj máte super fotky! Na barvy jsem si musel
chvíli zvykat, ale jsou tím fotky mnohem zajímavější. Ať si kritici
říkají co chtěj :-) Rozhodně se přijedu podívat 26.9. do Krasné lípy na
krásné fotky. A dozvědět se něco víc. Ahoj Honza
TomR
Děkuji za vycerpavajici rady, vetsinou se dopracuji k necemu podobnemu
jako je na poslední fotografii, ne tak syte modra.
Peca
Ta fotka jak
se vali v pisku je nadherna! Take ty dokumentacni jsou zajimave. Chci se
jen zeptat, kdyz uz se to tady nakouslo, pouzivas style Landscape vzdy
na foceni krajiny? Ja se toho trochu bojim, radej pak sytost doupravim
ve photoshopu. Jinak na strankach pana Silhy jsem cetl tip na podobne
foceni s pouzitim monopodu a dalkove spouste, kdy takhle dela 'podhledy'
slonu s footoaparatem na monopodu.
Jirka Smid
paradni clanek a super fotky,kde
je zachycen rypous s krajinou.Jinak je i vyborne jak ukazujete,jak
jste ve fotoakci,rozhodne bych nic nemazal,tesim se na dalsi zajimavy
clanek
Petr Vaculík: Člověk by mu utekl (asi),
pokud by se ale nechal překvapit, rypouš jej rozmázne. Když jsem viděl
rychlost přesouvání lachtanů, mám obavy, že by to možná rypouš zvládl
také. Konfrontační závod na 100 metrů by asi prohrál :-)
TomR: Největší kus práce
určitě odvede PL filtr, jen je důležitý směr snímání, slunce by mělo být
45° od směru fotografovaní (z boku), nejmodřejší obloha bývá kolem
poledne. Důležité je i natočení, vždy si hlídám, aby byl účinek
rovnoměrný, ve snaze mít modrou oblohu by neměl být jeden roh výrazně
tmavší (nepůsobí to pěkně). No a v neposlední řadě oblohu zvýrazní
zpracování, doporučuji vyzkoušet Canon Style Landscape (lze nastavit
na fotoaparátu), zvýrazní modrou (mimojiné). A přidat kontrast.
TomR
Ondro mohu
se zeptat jak delate tak neskutecne modrou oblohu, ze by nebyl polarizak
jako polarizak? :)
Petr Vaculík
Pěkné fotky. Jak asi rychle se rypouši diokáží
pohybovat?
David:
Tak lepší světlo bych rozhodně bral také, to je vždy velké dilema, pokud
je člověk na lokalitě jen několik dní a fotografických lákadel je více.
Na Falklandách všechno hezké světýlko slupli tučňáci, viz. třeba
článek "Poslední paprsky v kolonii" v souvisejících odkazech. On
by rypouš fotogenický i byl, ale chtělo by to čas...
David
Celkem
drsny Ondro, skoda jen ze nebylo nejake hezke svetlo. Ta prvni fotka je
super a zastinila vsechny ostatni, klidne je smaz :) Stejne je to takovy
nefotogenicky zvire. Mej se hezky, David