Ostrov Gran Canaria, fotografůvráj

Možná nemám podobný problém sám. V době, kdy se všichni radují z každé na zem čerstvě dopadlé sněhové vločky, jezdím prstem po mapě s myšlenkou, kde může být lépe. Protože však do hry vstupuje i finanční stránka věci, je zřejmé, že dál něž pět hodin letu to nebude. Již před lety jsem se stanem poznával ostrovy Tenerife, La Palma a Gomera, proto pro útěk před letošní výjimečně mrazivou zimou volím ostrov Gran Canaria. V ceně týdenního lyžování v Krkonoších pak fotím ve sluncem prohřátých horách či na pobřeží oceánu.


Obsah
Malý kontinent v Atlantiku
Stezky horského masívu Cumbre
Boj s pískem v Dunas de Maspalomas
Uličkami starých měst
Papoušci v Palmitos Park
Ostrovní divoká příroda
Závěr

Malý kontinent v Atlantiku
Na přelomu ledna a února jsem se osobně přesvědčil, že na ostrově je kousek z každého kontinentu. Jsou to gc002skalnatá pohoří dosahující výšky až 2000 m, hluboké rokliny a soutěsky, které prudce upadají k pobřeží, borovicové lesy, na severu ostrova mlžný les s úrodnými políčky nebo dokonce písečné duny na pobřeží jižním.
Když nyní procházím fotky k článku, uvědomuji si, jak prozřetelné bylo pečlivé rozhodování, co si z fototechniky vzít s sebou. Původně to mělo být pouze tělo a „širokáč“ v malé brašně se stativem, ale nakonec jsem vzal plnou polní, tzn. fotobatoh s teleobjektivem, včetně maskovací sítě. Fotit bylo opravdu co.
Geologicky a klimaticky je ostrov rozdělen na dvě části. Zatímco jih je dramaticky členitý, na severu je reliéf krajiny poněkud mírnější. Severně od centrálního hřebene určují podnebí vlhké pasátové větry, naopak na jižní straně vás bude čekat klima slunečné a suché. Protože je ostrov 45 kilometrů dlouhý a 55 široký, budete si moci vyjet fotit podle aktuálního počasí. Počasí se však v zimě rychle mění a dokonce občas i sprchne. O to úžasnější jsou ale výhledy při krajinné fotografii.

Stezky horského masívu Cumbre
Proč to nepřiznat, byly to především fotografie Michala Kvardy z Kanárských ostrovů a dokonalé panoramatické snímky Mariana Matty, které mě hned druhý den časně ráno ženou do hor centrálního pohoří. Počasí je příhodně proměnlivé a dává tušit daleké výhledy. Plán poněkud kalí občasné projíždějí mlhou, ale i ta poskytuje příležitost k netradičním snímkům krajiny.
Jako první cíl jsme zvolili skalnatý monument Ruque Nublo. Tento 1813 metrů vysoký vrchol je symbolem ostrova a nevynechá jej žádný návštěvník ostrova, snad jen ti, kteří celý pobyt proválí u hotelového bazénu. Skalní monolit se tyčí do výšky 65 m nad vrcholovou plošinu a jedná se v podstatě o pozůstatek někdejšího vulkanického sopouchu. Což není nic ojedinělého, celý ostrov je sopečného původu.
Počasí pro výlet je dokonalé, slunečno s občasnými obláčky, teplota okolo 15 °C a nízká oblačnost se dopoledne válí pod námi. Stoupání je snadné a focení ideální. Radost mi v hledáčku kazí pouze přílišná koncentrace dalších turistů, vždy dlouho čekám, než mi vyběhnou ze záběru. Je nám jasné, že pro další výlet vybereme něco více odlehlého.
Na vrcholové plošině pod monumentem se jak na mapě rozkládá celý sever ostrova s vgc003ýhledem skoro 30 km. Vzduch je čistý a světlo, přestože je skoro poledne, vypadá poutavě. Bez váhání se rozhoduji, panoramatický snímek z pěti záběrů na výšku. Stavím stativ a několik minut trávím tím nejdůležitějším, snahou mít fotoaparát vodorovně, což je bez vodováhy alchymie. Upravit kompozici a pak už je to snadné. Bylo na čase, ze severu ostrova sem vystoupala oblačnost a za několik málo minut nevidíme před sebe.
Ostrov nabízí mnoho turistických výletů různé délky a obtížnosti a je pouze na vaší kondici, který se vyberete. Nelépe to jde z turistického průvodce Gran Canaria od vydavatelství Kletr a Freytag & Berndt, kde je podrobně popsáno 36 tras po ostrově.
Dalším velice pěkným výletem byla vyhlídková cesta centrálním hřebenem z Cruz Grande do Ayacata. Tady jsme další návštěvníky potkali pouze výjimečně a krajina byla neméně úchvatná. Mnoho netradiční fotografických motivů mě nutí nesundávat fotoaparát ze stativu a nosit jej stále přes rameno, pro snímek zastavuji mnohokrát. Už si říkám, že stativ rozložím až při opravdu něčem úchvatném, když vidím rozkvetlou jednu z mnoha zdejších endemických rostlin s rozeklanými skalisky v pozadí...

Boj s pískem v Dunas de Maspalomas
Asi dva kilometry od našeho bungalovu u Playa del Inglés je největší přírodní atrakce ostrova, opravdové písečné duny. Ne zbytečně nazývají tuto chráněnou přírodní rezervaci místní obyvatelé poušť. Hory písku ční až do výše 10 metrů a často jsem si skutečně připadal jako v Africe. Zářivě žlutý písek sem nebyl navát ze Sahary, jak se původně předpokládalo, ale pochází z moře – jsou to ulity mořských živočichů, rozdrcené a rozemleté mořským příbojem a větrem.
O tom, že na ploše pěti kilometrů čtverečních je spousta netradičních motivů pro fotografa z české kotliny, negc004musím nikoho přesvědčovat. Především časně ráno a pozdě večer nevíte co fotit dříve, dlouhé stíny hromady písku krásně vymodelují. Pro nejlepší záběr je vhodné najít písek co nejméně „poťapkaný“, ať je záběr bezchybný a iluze Sahary dokonalá.
Protože jsem na hranici písečných dun a golfového hřiště objevil několik zvířátek, které můj archiv postrádal, vracel jsem se sem mnohokrát, tolikrát, že moje přítelkyně neměla ze společné dovolené radost. Vídali jsme se až u večeře.
Rezervace má pro fotografa pouze dva handicapy. Nikoho to nepřekvapí, ale písek je opravdu všude. To, že mi neustále skřípal mezi zuby, dávalo vědět, že moji miláčkové (fototechnika Canon) dostávají zabrat. Snažil jsem se měnit objektivy co nejméně, ale pokud máte především monofokální objektivy, tak se tomu nevyhnete. Senzor fotoaparátu jsem čistil obden. U objektivů jsem věřil kvalitnímu provedení řady „L“.
Druhým vcelku netradičním problémem byl pohyb po rezervaci. Asi dvě třetiny plochy jsou nudistickou pláží a z toho plynou jisté limity. Pokud se mezi nudisty touláte se stativem, zrcadlovkou, teleobjektivem a bleskem v pohotovostní poloze, vypadáte mezi opálenými naháči přinejmenším podezřele. Pokud jsem zahlédl na větvi třeba dudka, bylo mi jedno, že pár o metrů přede mnou stojí pohoršený obtloustlý německý páreček. Co skutečně fotím jsem musel vysvětlovat pouze dvakrát a nudisty jsem po týdnu vyhodnotil jako vcelku tolerantní. Zpočátku jsem totiž koketoval s myšlenkou fotit dudky chocholaté nahý, s fotobatohem na zádech, abych splynul s prostředím.

Uličkami starých měst
Gran Canaria, to není jen příroda. Když se mi dostal do ruky průvodce, byl jsem překvapen, jak bohatou má historii. Již 3000 let před naším letopočtem se po ostrově proháněli Guančové, vyspělý národ, o jehož původu se ještě nyní vedou bouřlivé debaty. Přestože po nich na ostrově téměř nic nezůstalo, je povědomí o nich na ostrově velni živé a původní obyvatelé se k jejich kultuře velmi hrdě hlásí.
Protože má ostrov při cestě lodí z Evropy do Ameriky velice strategickou polohu o jeho ovládnutí se pokoušelo mnoho námořních kapitánů (výjimkou nebyli ani piráti), jak Francouzi tak Španělé. Z toho plyne nepřehlédnutelný vliv na architekturu, gotické vlivy na katedrálách nebo znatelná rgc005enesance. Třeba na domu Kryštofa Kolumba v hlavním městě Las Palmas, který se zde zastavoval při cestách do Nového světa. Opravdu typický španělský koloniální styl ze zachoval ve Starém městě v Las Palmas ve čtvrti Vegueta a v menších městečkách Teroru, Arucas a Telde. Někde, ale já jsem jej nenašel, lze prý narazit na mudejárský sloh, což je styl rozvíjeny Araby, kteří přestoupili na křesťanství.
Ale proč to píšu. Ne každý jako já má za hlavní fotografický objekt přírodu, proto se bude raději toulat úzkými uličkami starých měst. Na ostrově je k tomu spousta příležitostí, jen slunečné počasí fotografování staré architektury znesnadňuje. Dynamický rozsah bílých zdí a velice tmavých stínů je veliký a jen pečlivě zvolená expozice tu krásu starých domů zaznamená na paměťovou kartu. Majitelé aparátu s filmem budou ve výhodě. Asi nejlépe jsem se cítil v Puerto Mogán na jižním pobřeží, který bývá přirovnáván k italským Benátkám.

Papoušci v Palmitos Park
Asi 10 kilometrů severně od Maspalomas se nachází pro fotografy velice přívětivá zoologická a botanická zahrada Palmitos Park. Když jsem z Prahy odlétal, tušil jsem, že pokud na ostrově jinde nic, tak tady něco vyfotím. Často totiž, a platí to i o ZOO Praha, zahrady lákají i další volně žijící zvířata, především ptáky. Zahrada po celodenním pobytu předčila moje očekávání.
Asi nejvhodnější objektem pro focení jsou papoučci, kterých je tu neuvěřitelné množství druhů. Přestože jsem po světě navštívil mnoho zoologických zahrad, tady jsem jich našel nejvíc. Zahrada má několik průchozích voliér, proto se nebudete zbytečně trápit s pletivem před přední čočkou objektivu. Pro někoho můžou být lákadlem i orchideje, kterých je tu ve skleníku mnoho druhů. Obrovským zklamáním byl však gc006motýlí dům, který je v průvodcích opěvován jako největší v Evropě. Skutečnost je však taková, že na ploše odpovídající našemu skleníku Fatamorgana jsem objevil pouze dva, pravděpodobně mrtvé, jedince.

Nejvíce jsem se však vyřádil na letových ukázkách cvičených ptáků. Dravci jako orel bělohlavý, sup mrchožravý nebo raroh nepřinesli pro moje oko nic nového, ale když okolo mě začali létat papoušci ara, už jsem to obtížně snášel. Do té doby, než jsem si našel vhodnější stanoviště, tak, abych je nefotil přímo proti odpolednímu slunci. Vystoupení se několikrát opakovalo a po několika hodinách tréninku jsem měl v databance snímky letovek papoušků, kteří mi v latinské Americe unikali.

Ostrovní divoká příroda
Na konec jsem si nechal to, v co jsem tajně doufal a moje přítelkyně si přála, abych během dovolené vůbec nedělal. Tím je focení zvířat ve volné přírodě. Již během první vycházky mezi naším bungalovem a golfovým hřištěm jsem po pohledu na nedaleký strom málem prodělal infarkt; seděl tam spokojeně dudek chocholatý (Upupa epops). Fotoaparát jsem měl s sebou, ale světla už bylo bohužel velice málo. Proto jsem si jen vyzkoušel, jak tu budou dudci „spgc007olupracovat“, pomalu jsem se k němu přibližoval a když jsem byl na pět metrů od něho, bylo mi jasné, co tu budu během pobytu provádět (článek o dudkovi najdete tady). Moje rozhodnutí se utvrdilo, když jsem o něco později, již téměř za tmy, pozoroval několik ťuhýků šedých (Lanius excubitor).
Focením dudků jsem strávil mnoho hodin zejména v oblasti Dunas de Maspalomas a mohu potvrdit, že je jich v rezervaci velké množství, pozoroval jsem je mnohokrát. Jedinou nevýhodou bylo, že jsem je nejčastěji fotil na zemi při vyzobávání ponrav a červů, což znamenalo válet se na zemi, v písku a kaktusech...
Na ostrově žijí čtyři druhy papoušků a především v oblastech Maspalomas, Playa del Ingles a v Palmitos Park jsou často k vidění. Během týdne jsem opakovaně fotil alexandra malého (Psittacula krameri), papoušíka škraboškového (Agapornis personata) a především papouška mnišího (Myiopsitta monachus).

Ze savců jsem pozoroval pouze zajíce, o jehož prezentovatelné vyfocení jsem se dlouho snažil, bohužel však bez uspokojivého výsledku. Více štěstí jsem měl s poměrně vzácnou, až 60 cm velkou, endemickou ještěrkou obrovskou (Gallotia simonyi stehlini), kterou jsem si na zakrslém keříčku vyfotil, jak požírá žluté květy. Časná rána jsem pravidelně trávil v deltě řeky Maspalomas focením kulíků a volavek. Co se týče možnosti focení zvířat, předčil ostrov moje očekávání a jsem rád, že jsem měl s sebou teleobjektiv.

Závěr
O ostrově by se dalo psát pořád. Už nyní vím, že až bude opět levná letenka, určitě se tam vrátím. Rozhodně se jedná o příjemnou alternativu české zimy pro člověka, kterému je sníh moc studený. Možností pro focení je na ostrově skutečno mnoho a každý si tu přijde na své. Na závěr ještě zajímavá informace, z osobní zkušenosti mohu říci, že ostrovy Tenerife, La Palma a Gomera jsou pro hledáčekgc008 fotoaparátu stejně atraktivní.

Praktické informace
- ostrov patří ke Španělskému království, proto je úředním jazykem španělština a platí se zde eurem;
- pro cestu na ostrov je nejvhodnější využít nabídky last minute cetovní kanceláře Fischer (nebo jiné), cena letenky a ubytování se bude pohybovat mezi 9 a 11 tisíci za týden;
- pro cestování po ostrově je vhodné si půjčit auto, ceny se pohybuji od 30 do 40 eur za den, na levnější pozor, cena je pravděpodobně bez pojištění;
- autobusová doprava na ostrově funguje, ale spojů je málo a v nevhodnou dobu, do hor se dostane až okolo 11. hodiny, což není pro fotografii to pravé;
- teplota na ostrově během zimy je pro cestování příjemných 15 – 27 °C, pouze v lednu a únoru může občas sprchnout a rána jsou chladná;
- Gran Canaria, ostatně jako celé Kanárské ostrovy patří k zóně volného obchodu, proto tu jsou některé výrobky levnější než v kontinentální Evropě;
- zásuvky v hotelích mají pro nás známé dva kolíky, proto není večer problém nabíjet databanku nebo baterie do fotoaparátu, pouze ve vnitrozemí se někde ještě používá napětí 110/120 V;