Kalous pustovka, tichá návštěva rozbřesku

Jasná obloha

Po krátké noci, kdy si mé tělo z náročných dní sotva odpočinulo, mi každé ráno ve 4:30 na hodinkách zazvonil budík. Rozhrnul jsem závěs, otevřel okno, vystrčil hlavu ven a podíval se na oblohu… a zase viděl hvězdy. Vlastně jsem tajně doufal, že bude alespoň jedno ráno bouře s deštěm, abych se trochu dospal bez výčitek promarněných příležitostí.
Už jsem vůbec nepřemýšlel, jestli vyrazit. Bylo to pro mě tradiční pošťouchnutí, že mám deset minut na to se obléknout, vzít připravený fotobatoh se stativem, vodu a vyrazit do tmy, abych chytil u zvířat poslední hodinu před východem slunce. Na Leopard Beach to sice bylo skoro čtyři kilometry, ale jak na pláži u oceánu, tak v blízkých koloniích mohlo být během svítání dost příležitostí pro fotku.

Odvážná sova

Když už jsem to měl ke koloniím poslední kilometr pochodu, slunce bylo stále pod obzorem, ale protože bylo skoro jasno, prosvětlená obloha se odrážela v nádherných barvách v krajině. Po dlouhých dnech silného vichru se vítr utišil a otevřenou krajinou, pěšinkami a vyjetými kolejemi v trávě se mi ťapalo vyloženě idylicky. Kilometry kolem ani noha, kamarádi zůstali v peřinách. Pohoda samoty, jen já a zvířata.
Přesně ve chvíli, kdy jsem přemýšlel nad tím, že náročné plánování falklandské cesty opravdu stálo za to, se ke mně snesla sova. Letěla z dálky přímo ke mně a sedla na sloupek ohrady ani ne dva metry přede mnou a začala na mě koukat.
Zastavil jsem. Udiveně jsme na sebe zírali, protože fotoaparát jsem měl v tom šeru rozbřesku stále na zádech.
Až po dlouhých sekundách jsem začal pomalu couvat, abych si batoh sundal a fotoaparát s objektivem připravil. Přitom jsem koutkem oka sledoval pustovku. Stále nerušeně seděla, koukala na mě a jen občas se krátce zhoupnula se zakroucením hlavy.
Pohled skrz hledáček – tma jak v tunelu. Přesto jsem tu 1/10 s při ISO 5000 udržel, více podexponovávám – fotky jsou sice tmavší, ale ostřejší.
Pustovka se zvedla, neslyšně jako správná sova popoletěla a sedla si do trávy ještě blíž ke mně, tak blízko, že se mi skoro nevešla do fotky.
Po dalších snímcích a skoro minutě, kdy mě její přítomnost rozrušila skoro k slzám, se zvedla a odletěla.
Nádhera. I jen kvůli tomuto zážitku stálo to ranní vstávání a deset kilometrů před snídaní za to.

Trpělivý endemit

Všiml jsem si, že oproti naší evropské pustovce má falklandský poddruh několik behaviorálních odlišností, které významně zvyšují šance na pořízení fotografií.
Sova se díky absenci nepřátel a minimálnímu tlaku na opatrnost nebojí. Při vyrušení nezdrhá, případně pouze popoletí na velmi krátkou vzdálenost – spíše ale jen sedí na místě a monitoruje situaci kolem. Blízkost člověka vyloženě toleruje a nenechá se rušit ani při lovu.
Navíc díky menší potravní konkurenci má lovecké aktivity rozprostřené do celého dne. Je tedy mnohem větší šance na setkání za světla – ne jako u kontinentální populace, kde loví pouze za soumraku a v noci.
Pro falklandský poddruh jsou totiž potravou nejen hlodavci, ale i ve dne aktivní ptáci a hmyz.

Fotografie z února 2026 na ostrově Carcass Island jsem doplnil o snímky kalouse pustovky z ledna 2009 z ostrova Sea Lion Island, kdy jsem se s tímto endemickým druhem setkal poprvé. Jen jsem je z RAWu čerstvě upravil

Související odkazy
Články z Falklandských ostrovů
Články o fotografování přírody
Fotografie sov v galerii
Nabídka fotografických workshopů
Nabídka fotografických cest