Puma americká, Blinka a její koťata

Jedno oko

V době našeho setkání bylo jednooké pumě šest let a místní ji pojmenovali Blinka. Přišla o pravé oko už tehdy, když jí byly asi tři měsíce. Chybí jí také jeden z předních tesáků. Je pozoruhodné, že dokázala lovit a zajistit potravu pro sebe i svá mláďata. V červenci 2022 měla Blinka dvě odrostlejší koťata stará přibližně jedenáct měsíců. Dokonce bylo dokumentováno, že se podělila o kořist s mladšími mláďaty jiné pumy.
 A nejen mamka, co se postará o jídlo! Povídá se, že se ani nebrání střetům s konkurenty. Prý se servala s jinou pumou, té říkají Rupestre, a souboj vyhrála!
 Včera jsem napsal Victorovi, našemu průvodci z prvních dnů v Patagonii, jak je na tom Blinka nyní po třech letech. Říkal, že ji od léta 2024 už nikdo neviděl, a je tedy pravděpodobné, že už je mrtvá. Co je ale obdivuhodné – po našem odjezdu stihla mít mláďata ještě jednou a znovu je dokázala skvěle připravit na život.

Fotky nebo video

Vidět ve volné přírodě pumu se dvěma mláďaty, navíc s čerstvě ulovenou lamou guanako, a strávit s nimi bez rušení několik hodin, se nepoštěstí každý den. Zpětně mě mrzí, že to bylo hned na začátku naší úžasné cesty a zastihlo mě to trochu „nerozfoceného“. Spoustu úžasných momentů jsem promarnil.
 Přestože jsme byli v dokonalé vzdálenosti, když jsem měl mít objektiv dvoustovku, fotil jsem šestistovkou; když jsem měl fotit, natáčel jsem video – a to vše vždy úplně obráceně…
 Ne náhodou vždy klientům na cestách říkám, že v terénu je ideální jedno tělo fotoaparátu s nasazeným zoom objektivem velkého rozsahu. Jinak se z toho člověk při focení zblázní – jako já.

Dokonalé místo

Populace pum amerických v národním parku Torres del Paine patří k nejlépe prosperujícím v celé Jižní Americe. Odhady hovoří o padesáti až dvou stech jedincích, což je na tak poměrně nevelké území překvapivě vysoká hustota. Pumám se zde daří díky dostatku přirozené kořisti, především lam guanako, a také díky přísné ochraně, která minimalizuje střety s člověkem.
 V zimě se šelmy často stahují blíž k nížinám, kde se zdržuje i jejich kořist, zatímco v létě se pohybují výš v horách. I proto je Torres del Paine dnes jedním z nejlepších míst na světě, kde lze tyto jinde plaché predátory pozorovat ve volné přírodě – i díky té nádherné, otevřené krajině.

Odrostlá koťata

Koťata pum v Torres del Paine se obvykle rodí na přelomu chilského jara a léta, kdy je v horách nejvíce potravy. První týdny tráví skrytá v úkrytu, kam jim matka nosí zbytky ulovené kořisti. Postupně se učí následovat ji, napodobují její chování a pozorují, jak se plíží ke guanacům nebo využívá terén ke krytí.
 Přibližně po roce začínají zkoušet první samostatné lovecké pokusy, ale matka s nimi zůstává až do doby, kdy dokážou obstát sami. Pro pumí samici, jako byla Blinka, která lovila jen s jedním okem a chybějícím tesákem, je taková péče mimořádně náročná. O to obdivuhodnější bylo, jak dokázala svá mláďata vždy provést nejkritičtějším obdobím života.

To jen pár řádek. V červenci 2022 jsme měli v Patagonii celkem třicet (!) jednotlivých pozorování pum amerických – tohle je jedno z nich. Myslím, že až nějaké další fotky zpracuji, napíšu i další příběhy.
 Pokud byste měli zájem o setkání s pumami americkými v nádherné zimní krajině národního parku Torres del Paine, napište mi – na červenec 2027 zvažuji návrat.

Související odkazy
V horách zimní Patagonie
Nabídka fotografických cest v roce 2026
Moje fotografie pum ve fotobance Shutterstock