Hyena skvrnitá, nevinné bestie

S mláďaty u brlohů

První odpolední vyjížďka byla na pozorování zvířat trošku slabší, tak jsme navečer sjeli dále od řeky Khwai do řídkého mopanového lesa protkaného prašnými cestami, místy s hlubokými loužemi z prvních dešťů po dlouhém období sucha.
V místě, kde se scházelo asi pět cest z různých směrů, bylo lehce vyvýšené hlinité místo. Skoro by se dalo říci kopeček, kromě pár stromů bez trávy a vegetace, vyběhaný prach se spoustou stop. Hned bylo jasné čí jsou. Jak jsme se přiblížili, hyeny se vzbudily, zvedly hlavu, postavily se na všechny čtyři nohy a větší mláďata hned zaběhla do temných zemních nor, kterých tu mohlo být snad osm. Až když po pár minutách, co jsme byli v klidu, začala vylézat ven, spočítal jsem, že tu “bydlelo” minimálně 20 zvířat, a během té hodiny fotografování se dalších deset hyen vrátilo.
Nikdy jsem s autem tak blízko hyenám nebyl, takže to byl opravdu silný zážitek. Ve společnosti hyen se pořád něco dělo. Při pohledu na mladé hyeny nebo úplně mrňavá, pár dní stará hyeňata se ani nechce věřit, jaká “odporná bestie” z nich vyroste. Když jsem ale koukal, jak něžně se hyení maminy o ta prťata starají, rychle jsem si soud o těchto zvířatech poupravil. Něco tak rozkošného jsem fakt nečekal. Představte si to nejmilejší tmavé štěně větší rasy psa, tak k pomazlení to bylo!
Na rozdíl od většiny šelem se hyeny rodí v dost pokročilém stádiu vývoje, oči mají hned otevřené a velkou část zoubků už prořezaných a překvapivě čile jsou hned na malých nožkách aktivní. Ty černé kuličky, co jsem fotil, mohly mít sotva pár dní, a přesto se snažila odhodlaně zdrhat od rodné hroudy.
Samice obvykle penisem (ano, i samice hyen tento orgán mají) rodí jednoho až dva potomky a v mnoha případech se prvorozené hyeňátko během prvního týdne vrhne na svého mladšího sourozence a sotva prořezanými zoubky jej zakousne. V přírodě přežívá jen ten nejsilnější.

Časně ranní hostina

Bylo to už pár dní, co v bahnitém dně bez vody uhynul první slon. To místo pro ně bylo zrádné. Pod tvrdou rozpraskanou vrstvou sluncem vysušeného bahna byla stále bažina, místo na překonání pro všechny bezpečné, ne tak pro mnohem těžší slony.
První ráno bylo při příjezdu okolo mrtvého slůněte kromě supů a čápů marabu pusto, klidně to mohlo být tím, že šelmy něco před rozedněním odehnalo. Jiný predátor nebo třeba příjezd auta před námi. Věděl jsem, že to s Jirkou další ráno zkusíme znovu, klidně i rovnou za tmy.
Když jsme druhý den časně ráno přijeli, byli jsme úplně sami. Honza nedaleko naháněl levharta a Martina zdržel kudu v kompozici s právě vycházejícím sluncem. U mršiny slůněte bylo v těsné blízkosti 14! hyen skvrnitých a hodovaly. Tedy do chvíle, než jsme vylezli z auta a začali se s Jirkou přibližovat. To jich možná třetina začala pomalu odcházet do bezpečí. Vyschlá vodní plocha byla přehledná, byl jsem odhodlaný se přiblížit tak, abych fotil hodující hyeny v protisvětle. Nebyl čas na dlouhé rozmýšlení, slunce lezlo rychle nahoru a z parku jsme měli po skoro dvou týdnech po ranním focení odjíždět. Spočítal jsem si, že na maximální přiblížení mám kvůli ideálnímu světlu asi 15 minut. Kvůli bezpečnosti by to plazení chtělo času víc, ale ten nebyl.
První kroky byly v pohodě, hyeny v klidu žraly a vlastně našemu přibližování nevěnovaly pozornost. Ale jak jsme byli na 50 metrů, začal jsem se bát. Hyena člověka nenapadne, ale nikdo neví, co může banda těch osmi udělat, když jí začnete lézt do žrádla. Jak na nás všechny soustředěně čuměly, kráčeli jsme pomalu dál. Nesměly se leknout (to kdybychom se do jejich blízkosti přiblížili bez jejich vědomí), od mrtvého slona buď odešly nebo proti nám vystartovaly. Obojí by bylo špatně.
Nakonec jsme se přiblížili do ideální kompozice, možná jen 15 metrů od hostiny, adrenalin mi skoro stříkal z uší, blíže to smysl nemělo.
Hyeny začaly odcházet, až když se objevila další auta a my se pomalu vrátili. Před námi byla cesta, 400 km návratu do Harare.

Asi každý, kdo hyenu uvidí poprvé, nebude ji mít hned v lásce. Ale jak s ní nějaký čas trávíte, jejich společenská organizace (podobně jako psů hyenovitých) je něco, co musí každý milovník pozorování přirozeného chování zvířat milovat. Není to jen zbabělý lupič, který se přiživuje na tom co ulovili lvi nebo pátrá po mršinách.

Související odkazy
Články o fotografování přírody
Nabídka fotografických workshopů
Botswana, v Africe konečně prší