Medvěd hnědý, vítr opravdu nevadí

Déšť

Ty předpovědní meteorologické modely jsou prd zábava a vzrušení. Windy.com před odletem ukáže, jak bude za pět dní, a ono to na 100 % vyjde. Kdy začne hnusně pršet, kdy se nepříjemně rozfučí, kdy to přejde a v jaký čas konečně večer uvidíme slunce – vždy na hodinu dvě úplně přesně!
Déšť mi v přírodě nevadí. Vždy klientům na cestách za zvířaty tvrdím, že pro fotku je lepší, když prší, než když je přes den jen ostré slunce. A u velkých zvířat, obzvláště šelem, to platí tuplem. Pošmourno jim totiž neodolatelně sluší. Pokud slunce, tak jedině ty poslední paprsky skrze stromy, nebo ty první, co prosvětlují tu nizounkou mlhu na hladině lesního jezírka.

Vítr

Když jsem koukal na ten vichr v předpovědi, trochu jsem se děsil, že nám tu oranžovou, žlutou a červenou nádheru ze stromů orve. Jak letadlo dosedlo v Kajaani, bylo mi jasné, že máme rezervu minimálně týden, možná i víc. Jiné roky v tomto termínu tu byla třetina žlutých bříz opadaná. Letos ne, skoro jako by v té žluté prosvítaly i zelené lístky.
Silný vítr obecně ovlivňuje chování šelem, rozptyluje pachy a ztěžuje zvířatům orientaci čichem, což je pro většinu šelem klíčový smysl. Proto mohou být opatrnější nebo méně aktivní. Hlučný vítr zhoršuje slyšitelnost a zvířata hůř vnímají predátory i kořist. Opravdu velký vichr i ochlazuje, a pokud není dost potravy, zvířata raději šetří energii.
Medvědi hnědí mají smysly postavené hlavně na čichu. Při silném větru je pro ně orientace výrazně horší – medvědi se objevují méně pravidelně a jsou opatrnější. Často vyčkávají, dokud vítr trochu nepoleví.
Teorie. Ať je na co se vymluvit, kdyby to s těmi fotkami náhodou nevyšlo. Když ale máte mít štěstí, vysloužil jste si třeba dobrou karmu, je vlastně úplně jedno, jaké podmínky jsou. Prostě to vyjde. I když budou možné šance naprostý nesmysl. Nám se v den největšího fujavce před objektivy objevila medvědice a čtyři medvíďata.

Medvíďata

Pamatujete, jak jsem tu loni v září psal o medvědici se čtyřmi sedmiměsíčními medvíďaty? Tak ta tu jsou stále společně. Loni opatrným mrňousům je nyní už 19 měsíců a jsou pěkně oprsklí a odvážní. Už běhají stovky metrů před maminou a pořídit jejich společnou fotku je ještě obtížnější než před rokem.
Vždy fotografům důrazně kladu na srdce, že vyfotit medvěda by uměla i jejich stoletá poloslepá babička, ale předvídejte chování a vnímejte to nádherné prostředí kolem medvědů tak, abyste je všechny dostali atraktivně do jedné fotky! To už trochu zkušenosti potřebuje. Ne náhodou se z oblasti objevují fotky medvědice, jednotlivých medvíďat, ale nikdy ne společně.
Znovu jsem pokecal s pohraničníkem, takže si zase rozšíříme slovníček finštiny. Roční mláďata se finsky řekne „pentu“ / „karhunpentu“ (štěně, mládě / medvídě), ale ta naše letošní (19měsíční) byla hovorově „vouisikas“, „toisen vuoden pentu“, spisovně (mládě druhého roku).
Slovníček nejdůležitějších finských termínů dostává každý z přihlášených fotografů. Dozvíte se, co znamená „karhu“, proč potřebujeme „olut“, a další nepostradatelné pojmy a fráze.

Odlet

Už se stává pravidlem, že nevyhnutelné letecké přesuny jsou dobrodružnější, než bychom si přáli. První stres je odbavení z Oulu / Kajaani. Za rok cestuji 30 – 50 lety napříč celým světem a jednoznačně největší šance, že budou prudit kvůli našim těžkým fotobatohům, je právě ve Finsku.
Před rokem nepustili Martina málem do letadla, pomohlo až to, že jsme si jeho techniku jako skupina rozebrali do svých batohů (a kapes). Vždy před cestou klienty nabádám, ať si vezmou ten nejmenší fotobatoh/batoh, co mají, „ať je to nenápadné“. Jak se totiž hodí na váhu první zavazadlo, je pak „v pr….“ celá skupina. Letos to díky bravurně sehrané strategii vyšlo. Přestože se vážilo, s tím pouhým kilem navíc nám to prošlo. Jen ty objektivy pak nesmíte na tom záchodě zapomenout!
O tom, že nestraším, může potvrdit náš kamarád Petr. Před dvěma lety cestoval do Finska sám, dal svůj těžký fotobatoh na váhu, neprošlo to, musel si koupit letenku (sedadlo!) navíc pro fotobatoh! Bohužel, další volno v letadle bylo až za dva dny, musel čekat. Když cestujete ve skupině, máte šancí více.

Škrábnutí

Sice odbavení, ale vyhráno jsme neměli. Zrovna když jsem fotografům hlásil noty, jak se proběhneme letištní halou v Helsinkách, neb je na přestup jen 45 minut, na tabuli se objevilo, že náš let Oulu – Helsinki bude o 20 minut opožděný. Se svým tradičním optimismem jsem jen zahlásil: „V pohodě, to dáme!“.
Jak se ale v letadle všichni cestující usadili, hlas pana kapitána podrobně vysvětloval, že se na motoru objevil nový šrám, že ho vyfotili a fotku poslali do Helsinek, a odtud jistě nutně do továrny Airbusu, a že čekají na zprávu, jestli se s tím dá letět, nebo nedá. To už jsem byl ve věci pohody našeho přestupu nervózní i já.
Po čtvrthodině jsme povolení dostali. Dělal jsem si srandu, že z deseti hodnocených kritérií při pohledu na fotku šrámů bylo jedno kritérium v pohodě, a že právě to přesně stačí k tomu abychom odletěli. Časté přesouvání letadly za přírodou mě totiž naučilo za ty roky jistému cynismu.
Díky Mirkovi - měl nejhezčí vztah k letadlům (a nejlepší angličtinu!) - jsme stihli i ten přestup. Byli jsme obrovská skupina, to už se dá totiž leccos zařídit! Nejen, že navazující letadlo z Helsinek do Prahy čekalo pouze nás (a jeho odlet jsme zdrželi o 20 minut!), ale změnili náš přílet v Helsinkách na gate 21, protože hned vedle na gate 22 právě letadlo do Prahy trpělivě čekalo. Nikdy v životě jsem na přestupu mezi lety nebyl v letištní hale pouze 13 vteřin!
A světe div se, ten rekordně krátký přestup, který by jistě stál o zápis do Guinnessovy knihy rekordů, stihla i naše odbavená zavazadla.

Pokud máte o společné fotografování medvědů a rosomáků ve Finsku zájem, na termínech v červnu a září 2026 je posledních dohromady 6 volných míst. Při rezervaci už během podzimu 2025 se mi navíc podařilo domluvit poměrně zajímavou slevu.

Související odkazy
Články o fotografování přírody ve Finsku
Nabídka fotografických cest
Nabídka fotografických workshopů
Fotografie medvědů ve fotobance Shutterstock