Krajina v Toskánsku, jaro se sluncem

Čtvrtek

Po cestě skoro fungl novou Toyotou Proace Verso přes Evropu dojíždíme po 13 hodinách s mnoha přestávkami do našeho prostorného agriturisma, odkud máme od bazénu výhled na Montepulciano. Smontujeme stativy a vyrážíme večer ke známé kapličce nad silnicí. Tvoříme kompozice s proostřeným popředím skrze rozkvetlé keře a o kousek dál zabíháme i do rozkvetlého jetele. Snažíme se k němu přidat něco z kopečků v protisvětle v dálce.
Je tu spousta lidí, zaparkovaných aut, kolem je provoz, žádná idylka. Nemám podobná místa rád. Ale jako první zastávka na rozfocení a doladění techniky a dovedností klientů to posloužilo výborně.

Pátek

Budíček ve 4:20 (některým zvonil budík už ve 3:40!). Je to poprvé, za pár dní si zvykneme... Mlhy můj meteorologický model neslibuje. Kvůli návalu dalších fotografů z celého světa se mi tam moc nechce, ale Belvedere klientům s Jirkou utajit nemůžeme. Nejenže není mlha, není ani Belvedere – nesvítí ani jedno světlo. Neznalé oko tuhle toskánskou dominantu ve tmě ani nenajde. Kdyby rozsvítili alespoň svíčku. Moje večerní školení „...a za tmy budete manuálně ostřit na světýlka“ je úplně k ničemu.
Ale zkoušíme, učíme, noční fotografie v temnotě rána jsou pro klienty nejtěžší. Naštěstí je po půl hodině spousta dalších zajímavějších motivů – Pienza proostřená třístovkou přes rozkvetlý kaštan, další usedlosti a kopečky se solitéry cypřišů v dálce. A nízké slunce nám do toho z boku parádně svítí. Naštěstí tam letos nebylo tolik lidí jako v minulosti.
Zajedeme na kafíčko a pistáciové croissanty, kterých mají opět málo, a na lektory – tak solidární – se zase nedostalo. Návštěva Pienzy je zklamáním. Je svátek, všude je spousta lidí. Přesto se projdeme a nakoupíme lokální produkty – pecorino, oleje, vína. Právě tady je to nejlepší a na návrat už nebude čas. Tradičně výborný oběd v oblíbené restauraci dojem z Pienzy zachraňuje.
Jsme unavení, jedeme spát. Slíbili jsme si na každý den poobědovou siestu, ale ještě nikdo, včetně nás lektorů, netuší, že je to na této toskánské cestě siesta první a poslední.
Večer vyrážíme k cypřišovému hájku kousek nad silnicí, abych – stejně jako loni – usoudil, že motiv stojí za prd, a rozhlížíme se jinde. Zelené vlnky s vinoucí se cestou nalevo nebo pohled teleobjektivem do dálky na osamělé stavení s proostřením přes květy fialového jetele (zase). Slunce svítí nízko, paprsek to do objektivu hodí a v oranžovém finále i krásně zapadá.
Když už se všichni ve tmě těší do postele, zahlédneme z auta měsíc poměrně nízko nad obzorem. Ke kapličce je to kousek, to se musí zkusit. Takže ven z auta. A docela to vyšlo!

Sobota

Na ráno je to za Asciano z našeho bydlení daleko, ale stojí to za to. Loni jsme tam objevili spoustu nádherných pohledů směrem na východ. Svítání opět vyšlo. Mlhu nám sice v pozadí dělal jen kouř z ohňů, ale stačilo to.
Více než na samotné focení jsem se těšil na hledání nových pohledů během dopoledne. Povedlo se. Na příští rok máme něco speciálního, obzvlášť když budou dobré podmínky s výbornou viditelností.
Po výborné snídani v nejlepší pekárně v Sieně jsme se vydali do města, které nás přivítalo poměrně vřele a bez velkých davů. Do katedrály tentokrát nejdu. Pár klientů bere s sebou Jirka, my ostatní zkoušíme v uličkách hledat zajímavé pohledy. Z toho vzniká můj „ájfóóun černobílý projekt“ (úplně dole v článku). Krásné chvíle pak trávíme na mém oblíbeném místě u vína. Skleničku výborného Brunella di Montalcino si dávám zase ve Vineria al Canape.
Odpoledne zkoušíme procházku v San Gimignanu, ale lidí je tolik, že utíkáme do vinic pod městečkem a čekáme na západ slunce. Trochu se tam kompozičně pereme, ale myslím, že něco vyšlo. I pěkný západ slunce byl. A ty jeřáby u věží klidně ve fotografii nechám!

Neděle

Nejsme tu sami, motá se tu několik dalších workshopů. Ano, na známějších místech potkáváme fotografující skupiny z celého světa. Vzpomínám na velmi starého pána z Texasu se slušnou češtinou, který se ke mně hned hlásil, když na bundě viděl nášivku Czech Photo Travel – na lokalitě byl s „americkou konkurencí“.
Tradiční pohledy za moc nestojí, proto si pod silnicí „sázíme“ záhon červených máků natrhaných v širokém okolí. To by bylo, aby z toho něco nebylo. Když je scéna hotová, závistivě kolem krouží další skupiny workshopů a čekají, kdy vypadneme.
Zajíždíme na výborný oběd do San Quirico d'Orcia. Do naší oblíbené restaurace je čím dál obtížnější se dostat, ale je to kulinářská radost – výborné těstoviny, vína i dezerty! Při návratu k autu zase nevynechám zastávku u té krásné vysoké černovlasé zmrzlinářky. Beru kávovou a pistáciovou.
Čeká nás delší přejezd do druhého bydlení u Pitigliana a po rychlém ubytování hned vyrážíme do městečka. Kdo mě zná, ví, že na městečka moc nejsem, ale když tam není příliš lidí (a odpoledne nebylo), docela si procházku užiju. Jen jsem líný tahat fotoaparát, ale zajímavé pohledy pro fotografie hledám a dokumentuji telefonem.
Na západ slunce jsme si našli vyhlídku u Sorana, kam si bereme i občerstvení a víno, abychom si čekání na modrou hodinku zpříjemnili. Večer je parádní, utišil se vítr, ochlazuje se, stoupá vlhkost. Cítím, že ráno by mohlo být s mlhou zajímavé.

Pondělí

Na východ slunce vyrážím s velkým očekáváním. Pod Soranem, které leží na kopci, by mohla být trochu mlha. Na vyhlídce zjišťujeme, že mlha opravdu je, ale příliš vysoko. Panorama starého městečka zahaluje.
Nabádám ale fotografy k pozornosti – vše se může během několika vteřin změnit. Vždyť už vykukují věžičky! A pozor, tamhle, kde je obloha nejrůžovější, bude vycházet slunce. Pak si zkuste hvězdičku od slunce, až bude výš. A támhle vedle jsou ve skále rozkvetlé rostliny – budete mít nádherné popředí.
Byli jsme tam skoro tři hodiny a byl div, že jsme všechno stihli.
Uvědomuji si, že letos měli fotografové na toskánském výletě všechna rána i večery se sluncem. Dá se říci, že jsme měli velmi slušné podmínky. Těch mlh mohlo být trochu více a na těch správných místech.
Spokojení vyrážíme na dlouhou cestu do Prahy, kam krátce po půlnoci přijíždíme.

Bohužel, termín fotografické cesty za krajinou do Toskánska v květnu 2027 je už plně obsazen. Můžete se ale stát náhradníkem pro případ, že by někdo účast zrušil. Pokud vypíšeme další termín, oslovíme vás přednostně.
A pokud máte o podobné fotografování opravdu zájem, napište mi. Možná vymyslíme ještě jednu cestu na konci dubna, kdy by mohlo být mlh více.

Související odkazy
Jak bylo v Toskánsku v roce 2025, 2024 a 2023
Články o fotografování v Toskánsku
Nabídka fotografických cest
Nabídka fotografických workshopů